Problémy překladu
11. dubna 2007, 21:58
Při poslední hodině v kurzu "Historický Ježíš" nám po práci kolegyně Schimerové s ukázkami z Pseudo-Tomášova evangelia dětství vyučující přečetl úryvek z Markova evangelia v překladu dr.Petra Peňáze do obecné češtiny. Poprosila jsem o svolení publikovat ho. Posuďte sami:
A když přijel s lodí na ten druhej břeh, shlukla se tam u něj spousta lidí a byli tam u toho moře a najednou přijde nějakej, co byl představenej synagógy, jmenoval se Iairos. Jak ho vidí, padne mu k nohám a prosí ho pořád a že prej „Dcerka mi mele z posledního, tak prej abys přišel a ruku na ni položil, aby se zachránila, aby zůstala naživu". A on šel s ním a za ním ta spousta těch lidí a tlačili se na něj. A nějaká ženská, co měla krvácení dvanáct let a strašně vytrpěla od všech možnejch doktorů a dala za to všecko, co měla a nic jí to nebylo platný, spíš se jí ještě přitížilo, a co o Iésúovi slyšela a šla tam mezi těma lidma, tak se mu zezadu dotkla pláště. Ona totiž říkala: „Když se dotknu třeba jen toho jeho pláště, snad mě to zachrání". A hned vyschl pramen toho krvácení a ona poznala na těle, že je od tý rány vyléčená. A Iésús hned, jak poznal, že z něj vyšla nějaká síla, otočil se mezi těma lidma a řekl: „Kdo se mě to dotkl pláště?" A jeho žáci mu řekli: „Vidíš ty lidi, co se na tebe cpou? A ty prej – kdo se mě dotkl!" A on se rozlížel, že uvidí tu, co to udělala. Ta ženská se lekla a celá se třásla, a že viděla, co se s ní stalo, tak šla a padla před ním na zem a řekla mu celou pravdu. No a on jí řekl: „Dcero, tvoje víra tě zachránila. Jdi spánembohem a uzdrav se od tý svý rány." Ještě vykládal, když přišli nějací od toho představenýho a prej: „Tvá dcera je mrtvá, tak co ještě otravuješ učitele?" Ale Iésús, když slyšel, jak o tom vykládají, řekl tomu představenýmu: „Neměj strach, jenom věř" a nenechal nikoho, aby šel s ním, jenom Petra a Iákóba a Iákóbova bratra Ióanna a jdou do domu toho představenýho a tam takovej zmatek a všichni pláčou a strašně naříkají a on, jak přišel, tak jim říká: „Co ten zmatek, nač ten pláč? To děcko nezemřelo, ale spí!" A oni se mu vysmáli. Jenomže on všechny vyhnal, vzal otce toho děcka a matku a ty, co byli s ním, a jde tam, co to děcko bylo, a vezme to děcko za ruku a říká: „Talithá kúm", to je, když se přeloží, jako: „Děvče, vstávej, říkám". A to děvče hned vstalo a chodila tam – ono jí bylo dvanáct. A oni byli úžasem celí pryč a on jim pořád přikazoval, že o tom nikdo nesmí vědět, a říkal, aby jí dali najíst.
Pro ilustraci potíží, které překladatel může mít, přidávám svou korespondenci s dr.Peňázem.
Didactylos: Dobrý den, jsem studentkou religionistiky. Na poslední přednášce v kurzu "Historický Ježíš" nám dr.Papoušek četl Váš překlad úryvku z Markova evangelia Mk5,21-43, který je součástí Vaší práce Original Value or Traditional Meaning ve sborníku The Bible in Cultural Context z roku 1994. Ten překlad na mne velice zapůsobil a byla bych moc ráda, kdybyste mi dovolil ho publikovat na blogu.
Dr.P.Peňáz: Nuže – rád souhlasím s tím, že ten můj překlad bude dřív na Vašem blogu než na mém ;-) a abyste to snad nemusela opisovat, el. originál článku přikládám, stejně tak jako pár řádků svého překladu Augustinových Konfesí (v OpenOffice), což mám za zajímavější četbu než těch pár řádků svého překladu evangelia. Předpokládám také, že víte, že ve stejném duchu jsem se pak snažil přeložit Pseudo-Tomášovo evangelium do Novozákonních apokryfů I (pro Vyšehrad) – tam je vidět, oč umírněnější ten styl musí nakonec být, aby text vyšel.
Didactylos: Novozákonní apokryfy jsou částí mé knihovny, Pseudo_Tomášovo evangelium dětství mi připadá neskutečné. A teď, když znám ten úryvek z Marka, je mi upřímně líto,že nemohlo být vydané ve stejně "syrovém" překladu. Vždycky znovu se ukazuje, jak se vzdálila naše "liturgická" praxe od všedního života pisatelů a redaktorů těch textů, o které nám jde.
Dr.P.Peňáz: Pokud jde o liturgickou stránku věci,chápu své oponenty, že situace se od dob prvních epistolárních záznamů a zárodků evangelií dramaticky změnila (hereticky bych řekl, že jde dnes vlastně o jiné náboženství). Spontánní individuální pocit těch, kdo nemají ani vzdělání, ani terminologický aparát pro vyjádření svých náboženských pocitů, je těžko srovnávat se situací, kdy před knězem stojí úkol nabídnout slušné veřejné drama, jehož hodnota z velké části spočívá právě v tom, že je divadlem pro smysly – pak je těžko přistoupit na nějakou "autentičnost" překladu. Pro katolického kněze stojí tradice nad doložitelným originálem, neboť je obohacena o "moudrost církve", a pro ty, kdo jsou přítomni obřadu, nejde tolik o to, co cítili ti, jejichž slova opakujeme, ale o to, co cítí oni. Přestože obě strany rády mluvívají o tom, "jak to za časů Pána Ježíše bývalo". Všichni promluví o prostotě Božího slova, a aniž by v tom cítili rozpor, s naprostou samozřejmostí si představí text s monumentální, reprezentační dimenzí. Všichni křesťané se shodnou na tom, že text novozákonního překladu má být "krásný", neboť po kráse touží. Všichni se urazí, když jim řeknu, že text originálu je dílem strašný, dílem směšný (Augustinus: "Byl jsem jednoduše toho názoru, že s důstojností ciceronského stylu tady není co srovnávat. Moje pýcha odmítala formu tak nízkou") – jak už to u lidí chodívá.
Rubrika: křesťanství | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
diky (13.04.2007, 00:13:17):díky za tuhle věc.
zvlášť mě vzal ten úplně poslední Peňázův komentář -- jeden stržen tisíciletou tradicí na to původní vyznění u textů podobného ražení neustále zapomíná. řecky si to sice opravdu nepřečtu, ale teď jsem si uvědomil, jak člověk blbne, když i ve stylově prostinkém textu Vulgáty nebo prvních hagiografických textů, které jsou stavěny podobně (konkrétně mě napadlo třeba utrpení sv. Perpetuy), automaticky cítí takovou tu (téměř barokní) "monumentalitu". a Augustin si to podle všeho uvědomoval -- heh, čili tolle et lege ještě na jiný způsob... nebyla by k mání také ta ukázka z Peňázova překladu Augustinových Confessiones?
didactylos (13.04.2007, 12:51:48): komentáře
Omlouvám se ctěným čtenářům, že jsem nechtěně zablokovala na nějakou dobu přidávání komentářů. Nedopatřením při boji s jedním komentářovým spamem. Už je to, jak vidíte, v pořádku. Za komentáře Vám budu vděčná. Na uveřejnění ukázky z Augustina se poptám.
Přidání komentáře...
