...a neuveď nás v pokušení

Bydlíme v přízemí starého rodinného domu se složitým půdorysem se spoustou výklenků a kamennou podezdívkou. V té podezdívce ve stěnách u koupelny a u kuchyně s námi bydlí mravenci, snad odjakživa. Většinou naše soužití probíhá mírumilovně. Před několika lety se ale mravenci rozhodli, že budou ve větší míře využívat naši kuchyni, respektive budou častěji navštěvovat naši kuchyňskou linku, aby se podívali, jestli tam nemáme něco dobrého. Všechna naše snaha domluvit jim po dobrém byla marná, hubení vším, co jsme mohli koupit v obchodech, i tím, co nám kdo poradil, byla bez výsledku. Zjistili jsme, že nemají rádi sladké, že jsou masožraví, nejvíc jim chutnala špinavá voda. Dodržovali jsme proto úzkostlivou hygienu, aby pro ně nic nezůstávalo, nikdy předtím ani potom jsme asi tak uklizeno v kuchyni neměli. Až jednou se převrhla sklenice od piva a na lince zůstala docela malá loužička. Netušila jsem, že by mravenci mohli mít rádi pivo. V okamžiku byla loužička piva plná mravenců.

Pohled na opilé mravence byl dílem směšný, dílem hrůzný. Někteří se potáceli na všech svých hmyzích nohách, ti, kteří ještě mohli chodit, se pohybovali krajně zmateně, zcela rozdílně od své normální cílevědomosti. Zkrátím své líčení. Většina to nepřežila. Byli zřejmě i takoví, kteří intoxikaci alkoholem přežili, po vystřízlivění podali doma zprávu. A najednou jsme měli od mravenců pokoj. Už se neobjevili. Víme, že s námi bydlí dál, protože jejich okřídlený dorost, který má v hlavách jen to jediné, u nás v koupelně i v kuchyni za teplých červnových nocí pořádá svoje nálety. Ale jinak nic, přestože už nemůže žít žádný pamětník pivní ochutnávky.

Mravenci jsou prostě inteligentní.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře