F.Tauer: Svět islámu - poznámky 1

Muhammadův život a učení

Teď trochu odbočím. Některé knihy o islámu, které mám půjčené z univerzitní knihovny už budu muset brzy vrátit, tak si chci udělat poznámky o tom, co mne zaujalo a co jsem jinde neobjevila. Takže to bude spíš nesouvislé.

Muhammadovo narození a dětství. Muhammad je přezdívka, znamená stejně jako Ahmad "nadmíru velebený". Není znám rok narození, životopisci říkají, že se narodil 12.dne měsíce rabí al-auval v roce sloním. Názvem se označoval rok, kdy etipský místodržitel v Jemenu Abraha vytáhl proti Mekce a ve svém vojsku měl válečného slona. Mekku nedobyl, protože v jeho vojsku vypukla epidemie a musel se vrátit. Toto tažení mohlo být nejpozději v roce 562, protože v tom roce byl uzavřen mír mezi Byzancí, spojencem Etiopie a říší novoperskou. To ale neodpovídá tradičním údajům o Prorokově stáří v době jeho smrti, podle nich umřel ve věku 60-63 let. Vychází pak datum jeho narození mezi léty 570 a 580. Maminka se jmenovala Amina a umřela na cestě z Jathribu, kde chtěla navštívit svoje příbuzné (měl tedy Muhammad v Jathribu příbuzné z matčiny strany?) a manželův hrob, umřel tam na zpáteční cestě z obchodní cesty ze Sýrie. Sirotka zpět do Mekky donesla její otrokyně Umm Ajmán.

O pronásledování proroků. V době, kdy byl v Mekce pronásledovám, hovořil Muhammad o pronásledování proroků, různé legendy, hlavně parafráze Starého zákona, i staroarabské pověsti, ale ve stejné době se vyskytl lepší vypravěč, zcestovalý muž an-Nadr b.Hárith, který vyprávěl mnohem poutavěji staré iránské legendy. Pobouřil tím Muhammada, který se zlobil, že takové povídačky klade na roveň zjevenému Božímu slovu. Mezi proroky řadí Muhammad Núha (Noe), Ibráhíma (Abrahám), Isháka (Izák), Ismá'íla (Ismael), Ja'kúba (Jákob), Júsufa (Josef Egyptský), Músu (Mojžíš), Dávuda (David), Sulajmána (Šalomoun), Ísu (Ježíš) a také arabské proroky Húda, Sáliha a Šu'ajba. (A co starozákonní proroci?)

Noční cesty. Do závěru pobytu v Mekce se klade tzv. Noční cesta provedená v extatickém stavu nebo ve snu, jejím cílem byl al-Masdžid al-Aksá, v něm někteří vykladači vidí jeruzalémský chrám, jiní svatyni v nebi. S ní se často spojuje podobná noční cesta do nebe Mi'rádž, kterou jiní kladou do starší doby. V obou líčeních jsou apokalyptické představy ovlivněné židovskou a křesťanskou apokalyptikou.

Smlouva s jathribskými 620. Slib, že budou věřit v jediného Boha, nebudou krást, lhát, cizoložit, zabíjet novorozené dcery!, budou poslušni Proroka.

Změna zvyklostí v Medíně. Snaha dorozumět se s židovskou komunitou ve městě, stanovil Prorok původně půst 10.den muharramu jaum al-ašúrá (šíitský svátek- památka zabití Husajna, je to náhoda?), napodobenina dne smíření 10.tišrí, a modlitební směr kibla k Jeruzalému. Po neshodách změna pravidel, kibla k Mekce, postní měsíc ramadán, k modlitbě vybízet voláním adhán ne troubením nebo klepáním, sváteční den pátek ne sobota nebo neděle. Poutní obřady v Mekce, staré poutní obřady dané do souvislosti s Ibrahímem.

Aišina příhoda s náhrdelníkem. Reakce na nařčení z cizoložství, Korán XXIV, 4n. Je stanoven přísný trest pro každého, kdo muslimskou ženu nařkne z cizoložství a nemá na to čtyři svědky.

Poselství k vladařům. Legendární zprávy o poselstvích k vladařům sousedních říší, byzantskému císaři, perskému a etiopskému králi a alexandrijskému místodržícímu v roce 628.

Islámské "desatero": korán XVII, 23-40 a VI, 152-153. Nepřidružovat Bohu jiného boha a jemu jedině sloužit. Dobře nakládat se zestárlými rodiči. Dávat příbuzným, ubohým a pocestným, co jim náleží, ale bez marnotratnosti. Nezabíjet děti ze strachu před zchudnutím. Nesmilnit. Nezabíjet, leč po právu, a při neúmyslném zabití dát výkupné. Nedotýkat se jmění sirotků a dodržovat úmluvu. Zachovávat správné míry a váhy. Nepodezírat bez důvodu. Nekráčet domýšlivě na zemi.
Rozvedení: První přikázání obsahuje v sobě implicitně pět pilířů islámu: modlitbu salát, půst saum, sijám, placení náboženské daně zakát, výroční pouť do Mekky hadždž, případně ještě přidružený boj za víru džihád. V zabití po právu je i krevní msta, kterou Muhammad neodstranil, jen zmírnil. Osmé o správných mírách je jinde v Koránu doplněno zákazem lichvy, myslí se ale půjčování peněz na jakýkoli úrok. K přikázáním se přidružují ještě zákazy pojídání krve, nečistých zvířat, pití vína a hraní majsiru, arabský druh loterie.

Tauer F.: Svět islámu, jeho dějiny a kultura, Praha 1984

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře