Bohyně Vesta byla římskou bohyní domácího krbu. Byla bohyní značně starobylou, už v královské době pečovala o krb v králově obydlí. Proto postupně její kult získal celostátní význam. Její chrám nedaleko královského paláce, který svým okrouhlým tvarem připomínal krb, měl uvnitř planoucí oheň. Oheň symbolizoval věčnou existenci státu, jeho stálé trvání měly na starosti vestálky. Vyhasnutí Vestina ohně bylo považováno za zlé znamení prodigium, Oheň v chrámu se obnovoval k 1.březnu, na začátku nového roku podle starého kalendáře, a to tradičním způsobem třením dřeva nebo zažehnutím pomocí zrcadel.Chrám bohyně Vesty stál na Foru Romanu, vedle bylo obydlí vestálek. Sama bohyně byla v chrámu uctívána přímo ve věčném obětním ohni. (Právě proto, že byla i bohyní obětního ohně, byla přítomna při každé konané oběti) V chrámu bohyně prý bylo uschováno palladium, které přinesl Aeneas z Tróje, kromě něho tam byly uloženy předměty potřebné pro obřady při různých svátcích. Do nejsvětější nístnosti chrámu penus Vestae, nesměl kromě vestálek nikdo, dokonce ani pontifex maximus. V roce 241 př.n.l., kdy v chrámu hořelo, se tehdejší pontifex maximus L.Caecilius Metellus snažil zachránit uložené nejvýznamnější předměty římského kultu, ale byl za neoprávněné vstoupení stižen slepotou. Nový chrám bohyni Vestě nechal postavil císař Augustus 12 př.n.l. na Palatinu, chrám byl spojený s jeho palácem a tak byla propojena funkce vestálek jako ochránkyň ohně domu císaře a zároveň celého státu. Tento oficiální kult Vesty se udržel až do roku 382 n.l., kdy byl císařem Gratianem zrušen.