Noèní úvahy
None

Jak Římané viděli křesťany VI

4. prosince 2008, 12:14

Nejpoučenější kritika koncem 3.století
Situace křesťanství se během století změnila. Přesto, že jsou křesťané často pronásledováni, většinou císaři, kterým na říši záleželo, jejich počet silně vzrůstá a získávají nezanedbatelný vliv.
Porphyrios

Porphyrios se narodil v Týru pravděpodobně roku 233. Pocházel se syrské rodiny s rodným jménem Malchos, ale královský původ je sporný. Ovšem rodina byla natolik dobře situovaná, že se mohl věnovat rétorickým a filosofickým studiím. Jeho rodnou řečí byla syrština, ale vzdělání bylo řecké, jak bylo v té době obvyklé. Je možné, že znal i trochu hebrejsky, rozhodně ve svých pracích ukazuje dobrou znalost spisů hebrejského Starého zákona. Ve svých mladých letech se vydal také do Caesaree na Órigenovy přednášky, jeho hodnocení Órigena jsou zachována v Eusebiových Církevních dějinách 6,19 Svědectví pohanů o Origenovi . Órigenovo charisma sice na něho nezapůsobilo tak, že by se stal křesťanem, ale jeho spisy, hlavně jeho způsob exegeze, jak pomocí alegorického výkladu odstranit zjevné rozpory biblických spisů s poznatky soudobé přírodovědy i filosofie, měly na Porphyriovy pozdější kritický spis proti křesťanům značný vliv. Porphyrios totiž útočí svou kritikou právě na biblické základy křesťanství, víc než kdokoli před i po něm, je nejvíc zasvěceným kritikem. Ve svých studiích pokračoval Porphyrios v Aténách, jeho učitel Longinus ho přivedl k literární a historické kritice starých autorů. Jeho prvním prací je literární analýza homérských eposů Homérské otázky. V práci O jeskyni nymf podává alegorický výklad 13.kapitoly Odysei. Po stludiích v Aténách pokračoval ve studiích v Římě u nejznámějšího novoplatonika Plotina od roku 262/263, stal se příslušníkem jeho filosofické školy, což samozřejmě znamenalo změnu způsobu života.Byl oblíbeným Plotinovým žákem. Zjeho filosofických spisů je nejdůležitější komentář k Aristotelovým Kategoriím Eisagoge, který vnáší do novoplatonismu aristotelskou logiku. Porhyrios trpěl depresemi a chtěl spáchat sebevraždu, ale jeho učitel Plotinus mu ji rozmluvil a doporučil mu ozdravný pobyt mimo Řím, Porhyrios strávil několik let na Sicílii. V době pobytu tam napsal Porhyrios svůj spis Proti křesťanům, patnáctisvazkové dílo, z kterého se zachovaly jen zlomky umístěné v pracích jiných autorů, (Eusebius z Caesaree, Apollinaris z Laodicee, Methodius z Olympu, Macarius z Magnesie), (Adolf von Harnack je ve své práci shromáždil) . Po smrti svého učitele Plotina se Porhyrios vrátil do Říma a zbytek života, rok úmrtí asi 305 nebo 309, se věnoval publikování Plotinových spisů, napsal také jeho životopis. V sedmdesáti letech se oženil s Marcellou, vdovou se sedmi dětmi, dopisy jí adresované ukazují mnohé jeho názory na životní hodnoty, které se příliš neliší od názoru jeho křesťanských odpůrců. Poslední Porphyrovo dílo De Philosophia ex oraculis haurienda se netýká přímo křesťanství, ale obsahuje mnohé z jeho námitek proti němu. Je psáno jako diskuse teologů různých starobylých náboženství, Řeků, Římanů, Egypťanů, Chaldejců a Židů. Toto dílo se také nedochovalo, ale k dispozici je mnoho fragmentů, které dovolují původní dílo rekonstruovat. Porphyrovy námitky proti křesťanství jsou dvojího druhu. Fragmenty díla Proti křesťanům se týkají exegetických otázek, textové a literární kritiky Starého i Nového zákona, zatímco Filosofie z orakul jedná spíš o postavě Ježíše, pojetí Boha a odpadlictví křesťanů od tradičních náboženství.

Literární a textová kritika Porphyriova obsažená ve fragmentech Proti křesťanům
Zachované fragmenty ke Starému zákonu se zabývají různými látkami. Fr.39 namítá, že křesťané alegorickým výkladem zfalšovali Mojžíšův zákon, dva fragmenty (fr.40 a fr.41) se zabývají chronologií vystoupení Mojžíše. Kritika proklamovaného monoteismu ve fr.78, sám Starý zákon předpokládá existenci více bohů Ex22,28; De13,2; Joz24,14. Křesťané útočí na chrámové oběti, které přece jejich Bůh sám zavedl – fr.79. Fr.45 je kritikou alegorického textu Oz, je směšné, aby Bůh přikázal svému prorokovi, aby si vzal nevěstku a měl s ní syny, fr.46 k Jonášovi, je nemožné pohlcení Jonáše velrybou. Ale největší a nejdůkladnější textový rozbor je ve fr.43, komentář ke knize Da, zachoval se v předmluvě Jeronýmova komentáře ke stejné knize. Danielovo proroctví chápali křesťané jako předpověď dvou vln utrpení a vysvobození, jednu v době Antiocha Epifana, druhou jako ohlášení příchodu Krista. Porphyrios na základě pečlivé textové kritiky jako první dokázal, že Danielovo proroctví je pseudoepigraf, napsaný o čtyři sta let později než udává, jeho napsání spadá až do doby Makabejských, takže události popisované v prvních šesti kapitolách nejsou proroctvím, ale historickým líčením. Stejnou hypotézu má Porphyrios i o Danielově apokalypse, Da7-12. Pro křesťany, mělo Danielovo proroctví zásadní význam při utváření křesťanského pojetí času, viděli v ní dávnou předpověď příchodu Krista a zničení chrámu v Jeruzalému, na jeho úplném zničení a konci chrámového kultu zakládali svou substituční teorii.
Kritika Nového zákona je rozsáhlejší, fragmenty jsou ale excerpovány z díla Apocriticus Macaria Magna, a není zcela jisté, jestli mohou opravdu být připsána Porphyriovi. Jeho námitky můžeme ale zaznamenat z jiného zdroje, z Augustinova De consensu Evangelistarum. V jeho první části se objevuje Porphyriova námitka, že Ježíš byl moudrý muž, který učil lidi lásce k Bohu, ale jeho učedníci ho učinili předmětem uctívání. Ve druhé a třetí části se vede diskuse o oddílech, která mají evangelia společná, ve čtvrté části se mluví oddílech, které jsou jen v některém z evangelií. I Augustin ví, že evangelia jsou navzájem nekonzistentní, příkladen jsou např. různé rodokmeny v Mt a Lk, různé popsání jeho početí a narození i dětských let u Mt a Lk, rozdíly jsou i v popisu Ježíšova křtu, i v popisu oslední Ježíšovy večeře. Citace evangelistů ze Starého zákona jsou nepřesné, Mt27,3-10 cituje z Jeremiáše, ale pasáž je proroctví Zachariášova. Rozdíly jsou i v chronologii Ježíšovy smrti, jiný je popis ukřižování, jiná zvolání na kříži, také scéna zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše je různá. Není jisté, jestli všechny probírané věci jsou opravdu námitky Porphyriovy, ale odpovídají jiným zachovaným fragmentům z jeho knihy z celkem spolehlivého zdroje, totiž Jeronýma, odkud víme, že Porphyrios pokládal evangelisty za falšovatele (fr.2), kteří byli chudí, konali misii pro svůj větší úspěch, konali magické skutky a obírali bohaté ženy o peníze (fr.4), využívali neučenost posluchačů (fr.5), byli nejen nedostatečně věřící, dokonce neznali své Písmo , Mk 1,2 cituje Ma, ale připisuje citát Iz (fr.9), Mt připisuje Iz kus, který je ve skutečnosti Ž77 (fr.10). Porphyriova kritika se ale netýká jen evangelií, ukazuje také na charakterové vady apoštolů, na jejich vzájemné spory, zvlášť poukazuje na spor Pavla a Petra v Ga (fr.21 a fr.22), také je podrobena kritice Pavlova vznětlivá povaha, jeho protiřečení si, nejasnosti v jeho listech. Z dogmatických námitek mne zaujal fr.92 zachovaný Augustinem, totiž že věčné tresty odporují hříchům provedeným v určitém čase.
Poslední Porhyriovo dílo Filosofie z oracul a v něm obsažené námitky proti křesťanství
Tento jeho spis pojednává o uctívání božstev. Stejně jako uznával, že existuje jeden nejvyšší Bůh, uznával existenci dalších božských postav nižší úrovně, od olympských bohů, viditelných božstev jako hvězdy a planety, chtonických božstev, démonů až po zbožněné hrdiny a zasloužilé muže. Každá z kategorií vyžaduje jiný druh uctívání. Nejvyššímu Bohu přísluší duchovní uctívání myslí, ostatním patří oběti. (O zvířecích obětech se zmiňuje i ve svém spise o vegetariánství, sám byl totiž vegetarián z přesvědčení, neuznával zabíjení zvířat k jídlu). Spis se skládal ze tří knih, první se týkala správného uctívání Boha a vyšších božstev, druhá se týkala démonů, třetí hrdinů a zbožněných lidí, např. Herakles, Dioscurové, Orpheus, Pythagoras a další. V této kategorii umístil i Ježíše, jako člověka, který svou moudrostí dosáhl božskosti po své smrti. Porphyrios mu prokazuje úctu, nepovažuje ho, jak bylo v té době časté, za kouzelníka, namítá ale, že jeho učedníci jeho učení zfalšovali, snažili se připsat mu uctívání, které odpovídá jen nejvyššímu Bohu. Proti křesťanství namítá, že vyžaduje jen neopodstatněnou víru a je v sobě rozporné. Jedna námitka se týká všemohoucnosti Boha, jeho možnosti zasahovat proti přírodním zákonům. Problém vidí také ve vzkříšení těla. A stejně jako Kelsos má potíž s historickým objevením Ježíše. Pokud totiž přijmeme, že Ježíš je jediná cesta k Bohu J14,6, znamená to, že všechny předcházející generace jsou vyloučeny ze vztahu s Bohem?
 
http://en.wikipedia.org/wiki/Porphyry_(philosopher) 
Eusebios Pamphili, „Církevní dějiny", str.114-115
Porhyrius, „Gegen die Christen" in Adolf von Harnack, „Kleine Schriften zur alten Kirche II", Zentralantiquariat der DDR 1980, str.362-495
Robert Louis Wilken, „The Christians as the Romans saw them", str.126-163

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: křesťanství  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

Kojot (04.12.2008, 16:24:08 - WWW):
Porphyriova kritika je mi velice blízká. Zvláště pokud jde o kritiku těch křesťanů, pro které razím označení "doslovníci", tedy lidí, kteří tvrdí, že Bible je bezrozporným popisem reálných skutečností...

didactylos (10.12.2008, 09:52:14): doslovníci
by mým blogem určitě nadšení nebyli. Ale nejspíš ho nečtou. To jsem opravdu ráda...


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.