Bohyně Ašera je vždy partnerkou nejvyššího boha daného pantheonu. Dá se proto předpokládat, že i v Izraeli to bylo stejné a Ašera byla partnerkou JHWH i v oficiálním kultu předtím, než došlo k jeho monoteisaci. Starý zákon v dnešní podobě už nedává příliš mnoho vodítek, protože jeho deuteronomistická úprava se snažila všechny náznaky Ašeřina postavení vedle boha JHWH odstranit. O bohyni Ašeře se mluví v1Kr18,19. Na horu Karmel je svoláváno 400 proroků Baalových a 400 proroků Ašeřiných, všichni ve službách týrské princezny Jezabel. Ale Ašera nebyla týrskou bohyní, odpovídající by byla bohyně Astarte, jejíž kult byl znám v judském království až v pozdější době. Došlo zřejmě k přeznačení domácího kultu Ašery. Dalšími zmínkami z doby královské jsou oddíly v 2Kr21,7 Menaše, syn Chizkijášův „Tesanou modlu Ašéry, kterou udělal, umístil do domu" (Hospodinova) a 2Kr23,4 teprve za Jóšijášovy reformy „král přikázal veleknězi Chilkijášovi a jeho kněžským zástupcům i strážcům prahu, aby vynesli z Hospodinova chrámu všechny předměty zhotovené pro Baala, Ašéru a veškerý nebeský zástup."
Poměrně nedávné mimobiblické nálezy z Kuntilet ‘Adžrúd a Chirbet el-Qóm v Palestině nám takový vztah mezi JHWH a Ašerou dokládají. Na velkém skladovacím džbánu z Kuntilet ‘Adžrúd (tzv. pithos A), datovaný do přelomu 9. a 8. století př. n. l., se v relativně slušném stavu dochoval následující nápis: „Požehnáni buďte skrze JHWH samařského a jeho ‘Ašeru." Na jiné nádobě (tzv. pithos B) byla rozluštěna tato slova: „skrze JHWH témanského a jeho ‘Ašeru". Jedná se s největší pravděpodobností o žehnající formule, které svědčí nejenom o tom, že JHWH byl uctíván pod různými apelativy jako patron Samaří či Témanu (obecně oblast jihu Palestiny), nýbrž také že v náboženství předexilního Izraele byl JHWH spojován se svou družkou, se svou „paredros". V Chirbet el-Qóm byl objeven nápis pocházející z konce 8. století př. n. l., který je překládán jako: „požehnaný ‘Urijáhú skrze JHWH a jeho ‘Ašeru".
Dokladem úzkého spojení mezi JHWH a Ašerou je biblický zákaz v Dt16,21
„Nevsadíš si posvátný kůl (ašeru) ani žádný strom při oltáři Hospodina, svého Boha, který si uděláš."
Ve Starém zákoně se termín ‘ašera vztahuje k uctívaným předmětům různého tvaru. V překladu jsou většinou označovány jako „posvátné kůly". Mohou to být dřevěné kůly, které mají podobu kmenů s hrubě osekanými větvemi, ale mohou to být i živé stromy, které jsou předmětem uctívání. Septuaginta většinu výskytů slova ašera překládá slovem „háj", má zřejmě na mysli posvátné háje v řecké mytologii. . Ašery, posvátné kůly, se většinou umísťovaly na posvátných návrších, na bamot. Ve Starém zákoně jsou ašery na těchto místech často pospolu s macevot, ty představují dřevěné nebo kamenné nahrubo otesané stély. Ašery se však vyskytovaly také v některých chrámech starověkého Izraele, podle 2Kr21,7 stál takový kůl dokonce při vchodu do chrámu v Jeruzalémě. Uctívání ašer bylo v Izraeli pravděpodobně běžné, svědčí o něm hlavně biblická polemika. O Chizkijášově reformě kultu se dozvídáme z 2Kr18,4 „Odstranil posvátná návrší [bamot], rozbil posvátné sloupy [macevot], skácel posvátný kůl [ašera]..." Další reforma za Jóšijáše, zastánce deuteronomické linie je popsaná v 2Kr23. Boj s Ašeřiným kultem tehdy asi vyvrcholil. 2Kr23 představuje jeho rozsáhlou náboženskou reformu. Nechal zbořit posvátná návrší s posvátnými sloupy a kůly, nechal také spálit „všechny předměty zhotovené pro Baala, Ašéru"

 

Smith, M.S., The Early History of God, str.88-103
Antalík, D. „Jahve a jeho paredros",
Podrobněji Stehlík, O., „Hospodin a (jeho?) Ašera",
rozsáhlá kapitola v Zevit, Z., The Religions of Ancient Israel, str.370-405