Ohrožení existence státu za Chizkijáše
O vládě krále Chizkijáše (datace jeho vlády je různá, 728-700 nebo 725-697 ) máme ve Starém zákonu starší zprávu v 2Kr18-20 a mladší v 2Par29-32, o jeho vládě referuje i oddíl Iz36-39. Sled líčených událostí není stejný a ve zprávách není řazen přesně chronologicky, přesto po seřazení událostí dostáváme zhruba následující obraz. Doba jeho vlády byla politicky velice nestabilní, celou dobu byla oblast Palestiny vystavena asyrským nájezdům. V roce 722 bylo dobyto Samaří a skončila tak samostatnost severního izraelského státu, jehož obyvatelstvo bylo z větší části odvedeno do asyrského zajetí. Mnozí lidé z jeho elit ovšem našli útočiště v judském království, které hlavně vzhledem ke své hospodářské a politické nevýznamnosti bylo prozatím ušetřeno pustošivých asyrských nájezdů. Pokud judští králové platili Asyřanům tribut a pokud nevyvolávali vzpoury proti asyrskému velmocenskému postavení, byla jim ponechána jistá míra samostatnosti. Judsko se sice podrobilo vítěznému asyrskému vládci Sargonovi, ale často vznikala spojenectví malých městských království v oblasti proti asyrské nadvládě. I Chizkijáš se připojil k protiasyrské koalici pravděpodobně spolu s babylonským vládcem, o jehož poselstvu u Chizkijáše nás informuje 2Kr20,12-20. Vzpoura byla potlačena Sargonem v roce 712, viz Iz20, Sargon dobyl Babylon a stal se i babylonským králem roku 710. V roce 705 byl zavražděn. Po Sargonově smrti se zdála situace pro povstání vazalských království v Palestině příznivější, do čela protiasyrské koalice se postavil právě Chizkijáš, který si předem zajistil egyptskou podporu. Sargonův syn Sancherib potřeboval několik let na upevnění svého postavení v Mezopotámii. Ale čtvrtý rok po nastoupení na trůn v roce 701 proti odbojníkům vytáhl. Protože tažení Asyřanů se po odepření poslušnosti dalo očekávat, provedl Chizkijáš některá obranná opatření, zpevnil hradby, nechal postavit druhou obrannou zeď, zasypal dostupné vodní zdroje mimo hradby a z horní části gichonského pramene dal prorazit tunel, kterým byla jeho voda přivedena do města. Přesto bylo tažení Sancheribovo v roce 701 úspěšné, Chizkijáš byl nucen požádat o mír, který byl i podle biblické zprávy vykoupen velice těžce.
Ale máme i mimobiblické líčení asyrského tažení, Sancheribovu zprávu na šestibokém hranolu. Ze zprávy vyplývá, že po tažení roku 701 byl král Chizkijáš přinucen zaplatit velký poplatek, dát svoje dcery i palácové dámy do královského harému. Při asyrském válečném tažení byla cíleně ničena města, vojska nejdřív procházela nejúrodnějšími judskými oblastmi v předhůří Šefely. Archeologové při svých vykopávkách dokládají rozsah zkázy. Sancheríb chtěl zlikvidovat zdroje bohatství odbojného království, zničit judské hospodářství. Dobývání města Lakíše se zachovalo na detailním nástěnném reliéfu, který zdobil Sancheribův palác v Ninive. Reliéf ukazuje přesně průběh bitvy o důležité město, zachycuje topografii města, dokonce je možné určit i místo, ze kterého autor bitvu zachytil. Lakíš byl po prudké bitvě srovnán se zemí. Šefela se z útoku dlouhou dobu nevzpamatovala, počet obyvatel klesl na třetinu původního počtu, přitom před asyrským vpádem tvořilo její obyvatelstvo polovinu obyvatel celého judského království. Chizkijáš byl připraven o větší část svého území, které Sancherib dal okolním králům, Chizkijášovi vlastně zůstal jen Jeruzalém a jeho nejbližší okolí. Přesto, že je král Chizkijáš v biblickém podání líčen velice kladně a je zdůrazněno, že se spoléhal na Hospodina a byl ve všech svých akcích úspěšný, podle asyrského podání dostáváme jiný obraz.
Ve starozákonních oddílech jsou také části spíš legendární povahy. Líčení smrtelné nemoci bezdětného krále, jeho pokání a modlitba, zázračné uzdravení a přidání dalších 15 let, které mu oznamuje prorok Izajáš spolu se zázračným znamením. Legendou je pravděpodobně také podrobné líčení obléhání Jeruzaléma nejvyššími státními asyrskými úředníky, jejich vychloubání na hradbách obleženého města v hebrejštině, ne v aramejštině, zároveň jejich podrobná znalost královy náboženské reformy. Podle biblického podání se obyvatelé spolu se svým králem spolehli bezvýhradně na Hospodinovu pomoc a ten je přímo zázračně zachránil sesláním epidemie na Sancheribovy vojáky. Z těchto legendárních úseků si můžeme udělat představu o tom, že král při svých reformách nejen odstranil idoly asyrských bohů, to by bylo pochopitelné vzhledem k probíhající vzpouře proti asyrské nadvládě, ale zároveň zasáhl i proti kultickým symbolům běžným i v Judsku jako součásti kanaánského prostředí. Bible ho líčí jako horlivého náboženského reformátora, podle podání se dokonce zdá, že šlo o první případ centralizace kultu JHWH do Jeruzaléma, protože jsou zmiňované i rozbořené svatyně JHWH v jiných místech než v Jeruzalémě. Vliv proroků na krále i jeho politické kroky je nesporný. Sám fakt, že byl Jeruzalém ušetřen, stačil, aby vznikla později velice známá mesiášská proroctví Iz9 a Iz11.
Po Chizkijášově smrti nastoupil na trůn jeho syn Menaše. Jeho náboženská politika byla zcela rozdílná, vrátil se k náboženskému pluralismu. Také ho autoři deuteronomistických dějin proto líčí v tom nejhorším světle.
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal. Znovu vybudoval posvátná návrší, která jeho otec Chizkijáš zničil, nastavěl oltáře Baalovi a udělal posvátný kůl, jak to činil Achab, král izraelský. Klaněl se veškerémunebeskému zástupu a sloužil mu. Zbudoval oltáře v Hospodinově domě, o němž Hospodin řekl: „V Jeruzalémě dám spočinout svému jménu." Na obou nádvořích Hospodinova domu nastavěl oltáře veškerému nebeskému zástupu. Svého syna provedl ohněm, věštil z oblakůa obíral se hadačstvím, ustanovil vyvolavače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel. Tesanou modlu Ašéry, kterou udělal, umístil do domu, o němž řekl Hospodin Davidovi a jeho synu Šalomounovi: „Vtomto domě a v Jeruzalémě, který jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů, dám navěky spočinout svému jménu." 2Kr21,2-6
Ale takový návrat k původnímu náboženství nebyl nepromyšlenou akcí. Bylo totiž třeba oslabené království obnovit, to by nebylo možné bez spolupráce poničených venkovských oblastí a jejich představitelů. Venkov oslabením tuhé centralizace dostal zpět část své nezávislosti, náboženské i hospodářské. Menaše musel být poslušným vazalem asyrské říše, ale jeho snahu o ekonomickou obnovu se hodila i asyrskému panovníkovi. Dokazují to mimobiblické prameny, naznačují, že tribut, který Menaše odváděl, byl nakonec nižší než tribut, který platili sousedé Judska, Amón a Moáb, přestože tyto oblasti byly ještě chudší než Judsko. Také je chválen za podporu asyrského krále Aššurbanipala proti Egyptu. Celé období jeho vlády, 55 let, bylo pro Judsko obdobím míru. Sídla, která vznikla v období jeho vlády přetrvala až do konce judského království.. Menaše musel totiž vzhledem ke ztraceným úrodným územím změnit i svoji zemědělskou politiku. Kolem Jeruzaléma vzrostla hustota zemědělských usedlostí. Pozoruhodné je ale usídlení lidí na východě a na jihu země, v judské poušti, která předtím neměla stálé osídlení. V Beeršebském údolí se počet sídel proti předcházejícímu období mnohonásobně zvýšil. Zřejmě se souhlasem asyrské říše se totiž král Menaše zapojil do obchodování s Araby, beeršebským údolím vedly důležité karavanní cesty. Dalším hospodářským přínosem pro království bylo zapojení do výroby a obchodu s olivovým olejem. Archeologické nálezy dokládají velkou činnost centrální státní správy, počet pečetí, správních ostrak a oficiálních vah je v tomto období mnohem větší než ve starších vrstvách.