Jóšijáš
16. prosince 2008, 10:29
Dostala jsem doporučení psát místo JHWH obvyklejší Jahve, takže to tak činím, jen mějte na mysli, že ty samohlásky tam nepatří, jsou součástí slova adonaj, protože Boží jméno se nesmělo vyslovovat. Neví se tedy, jak se vlastně bůh Izraele jmenoval.
Menaše zemřel 642 př.n.l. a po něm nastoupil jeho syn Amón. Po dvou letech jeho vlády došlo v Jeruzalémě ke státnímu převratu a Amón byl zavražděn. Po občanské válce byl na trůn dosazen jeho osmiletý syn Jóšijáš. S králem se znovu k politické moci dostali příznivci monolatrické centralizace.
Mezinárodní situace se mezitím radikálně změnila. V době, kdy nastoupil Jóšijáš na trůn, prudce oslabila asyrská říše, zato Egypt změny mocenských poměrů využil. Archeologické nálezy dokládají rostoucí vliv Egypta v pobřežní nížině, Egypťané dostali pod svou kontrolu jak úrodné oblasti, tak i důležité mezinárodní obchodní stezky. Poměrně izolovaní obyvatelé vysočiny neměli pro Egypt význam. To byla situace, která nahrávala snahám judského království rozšířit své území o bývalá horská území severního Izraele a vytvořit jednotný stát. Snahy bylo potřeba podpořit královskou ideologií.
Při opravách v jeruzalémském chrámu v roce 622 př.n.l. byla nalezena Kniha zákona. Kniha se tvářila jako starý zákoník daný před staletími. Panuje celkem jasná shoda, že zmíněnou knihou bylo jádro dnešní knihy Deuteronomium, hlavně kapitoly 5-26, převážně její legislativní části. Vzhledem k tomu, že je Deuteronomium poměrně kompaktní knihou a většina jeho látky odpovídá centralizační tendenci Jóšijášovy náboženské politiky, lze její vznik datovat nedlouho před Jóšijášovou vládou. Některé části mohou mít i starší, dokonce severoizraelský původ, a byly do knihy redakčně připojeny.
Podle biblické zprávy byl král, kterému byla nalezená kniha předčítána, zděšen. Zjistil totiž, že tradiční uctívání Jahva v Judsku bylo celou dobu nesprávné. Nechal proto shromáždit všechen judský lid a osobně mu Knihu zákona předčítal.
Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize, Všechen lid se za smlouvu postavil. (2Kr 23,3)
Nově získané „staré" poznatky vedly v judském království k náboženské revoluci. Znovu jí padly za oběť svatyně mimo Jeruzalém, všechna posvátná návrší, posvátné kůly, očista se týkala i konkurenční severoizraelské svatyně v Bét-elu, který už byl zřejmě k judskému království připojen. Hlavní čistka se ale odehrávala přímo v Jeruzalémě, nejvíc v jeruzalémském chrámu.
Vzhledem k popisovanému rozsahu akcí je potřeba si klást otázku, zda se nejedná jen o propagandu. Dever ve své studii ukazuje, že všechna zmiňovaná kultická místa (i praktiky) jsou v Judsku archeologicky doložitelná mezi devátým a šestým stoletím př.n.l., takže dává za pravdu rekonstrukci původního polyteismu, opřené v práci M. Smithe hlavně o textový rozbor. Archeologicky doložit reformy spojené s ničením původního tvaru náboženství ovšem není možné. Archeologicky zjištěná zničení celých měst jsou zřejmá jen v případě Sancheríbova tažení v roce 701 př.n.l. a později při obou babylonských výpravách, v letech 597 př.n.l. a 578 př.n.l. Doba reformy byla poměrně krátká, v roce 609 př.n.l. byl Jóšijáš povolán do Megida faraonem Nékem II. Néko II táhl na sever s pomocí pro zkomírající asyrskou říši proti rozmáhající se říši novobabylonské. Z neznámého důvodu Néko Jóšijáše zabil. Celá reforma tak trvala zhruba dvanáct let. Domnívám se proto, že (2Kr 23) opravdu slouží spíš propagandě. Reforma nemohla být tak všeobsahující a hluboká, aby ovlivnila běžnou náboženskou praxi. Byla politicky motivovaným výtvorem úzké skupiny elit spojených s králem a chrámem, ani v jednom prostředí se navíc netýkala většiny jeho příslušníků.
Mezinárodní situace se mezitím radikálně změnila. V době, kdy nastoupil Jóšijáš na trůn, prudce oslabila asyrská říše, zato Egypt změny mocenských poměrů využil. Archeologické nálezy dokládají rostoucí vliv Egypta v pobřežní nížině, Egypťané dostali pod svou kontrolu jak úrodné oblasti, tak i důležité mezinárodní obchodní stezky. Poměrně izolovaní obyvatelé vysočiny neměli pro Egypt význam. To byla situace, která nahrávala snahám judského království rozšířit své území o bývalá horská území severního Izraele a vytvořit jednotný stát. Snahy bylo potřeba podpořit královskou ideologií.
Při opravách v jeruzalémském chrámu v roce 622 př.n.l. byla nalezena Kniha zákona. Kniha se tvářila jako starý zákoník daný před staletími. Panuje celkem jasná shoda, že zmíněnou knihou bylo jádro dnešní knihy Deuteronomium, hlavně kapitoly 5-26, převážně její legislativní části. Vzhledem k tomu, že je Deuteronomium poměrně kompaktní knihou a většina jeho látky odpovídá centralizační tendenci Jóšijášovy náboženské politiky, lze její vznik datovat nedlouho před Jóšijášovou vládou. Některé části mohou mít i starší, dokonce severoizraelský původ, a byly do knihy redakčně připojeny.
Podle biblické zprávy byl král, kterému byla nalezená kniha předčítána, zděšen. Zjistil totiž, že tradiční uctívání Jahva v Judsku bylo celou dobu nesprávné. Nechal proto shromáždit všechen judský lid a osobně mu Knihu zákona předčítal.
Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize, Všechen lid se za smlouvu postavil. (2Kr 23,3)
Nově získané „staré" poznatky vedly v judském království k náboženské revoluci. Znovu jí padly za oběť svatyně mimo Jeruzalém, všechna posvátná návrší, posvátné kůly, očista se týkala i konkurenční severoizraelské svatyně v Bét-elu, který už byl zřejmě k judskému království připojen. Hlavní čistka se ale odehrávala přímo v Jeruzalémě, nejvíc v jeruzalémském chrámu.
Vzhledem k popisovanému rozsahu akcí je potřeba si klást otázku, zda se nejedná jen o propagandu. Dever ve své studii ukazuje, že všechna zmiňovaná kultická místa (i praktiky) jsou v Judsku archeologicky doložitelná mezi devátým a šestým stoletím př.n.l., takže dává za pravdu rekonstrukci původního polyteismu, opřené v práci M. Smithe hlavně o textový rozbor. Archeologicky doložit reformy spojené s ničením původního tvaru náboženství ovšem není možné. Archeologicky zjištěná zničení celých měst jsou zřejmá jen v případě Sancheríbova tažení v roce 701 př.n.l. a později při obou babylonských výpravách, v letech 597 př.n.l. a 578 př.n.l. Doba reformy byla poměrně krátká, v roce 609 př.n.l. byl Jóšijáš povolán do Megida faraonem Nékem II. Néko II táhl na sever s pomocí pro zkomírající asyrskou říši proti rozmáhající se říši novobabylonské. Z neznámého důvodu Néko Jóšijáše zabil. Celá reforma tak trvala zhruba dvanáct let. Domnívám se proto, že (2Kr 23) opravdu slouží spíš propagandě. Reforma nemohla být tak všeobsahující a hluboká, aby ovlivnila běžnou náboženskou praxi. Byla politicky motivovaným výtvorem úzké skupiny elit spojených s králem a chrámem, ani v jednom prostředí se navíc netýkala většiny jeho příslušníků.
Israel Finkelstein, Objevování Bible, str.245-258, str.301-306
John J. Collins, Introduction in the Hebrew Bible str.159-178, Otto Kaiser, Einleitung in das Alte Testament, str.122-138, Erich Zenger, Einleitung in das Alte Testament, str.136-149
William G. Dever „The Silence of the Text: An Archeological Commentary on 2Kings 23"
Rubrika: Starý zákon | Autor: didactylosJohn J. Collins, Introduction in the Hebrew Bible str.159-178, Otto Kaiser, Einleitung in das Alte Testament, str.122-138, Erich Zenger, Einleitung in das Alte Testament, str.136-149
William G. Dever „The Silence of the Text: An Archeological Commentary on 2Kings 23"
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Kojot (17.12.2008, 14:29:13 - WWW): K tomu JahvemuAdónáj je q'ré perpetuum pro JHVH. Pokud zkoušíme číst JHVH se samohláskami pro Adónaj, vyjde z toho neexistující slovo J'hóvá(h), nikoli Jahve. Jahve je, pokud vím pokus o rekonstrukci jména, ale nevím, kde se vzalo a docela by mě to zajímalo...
Mart (05.01.2009, 20:36:10 - WWW): jhvh
to jako yahoo:)
Zlata (22.08.2009, 11:41:11 - Mail): Odpověď pro Kojota
JHVH,nebo i YHVH...osobní jméno pro jediného a pravého Boha.Označil se jím sám.Jehova je Stvořitel a oprávněně Svrchovaný panovník vesmíru."Jehova"je přeloženo z hebrejského tetragrammatu,které znamená,"Působí,aby se stalo".
Kde se objedvují? - Ekumenický překlad (1984)Poznámka pod čarou k 2. Mojžíšově 3:14 říká:"Jméno Jahve (jež nahrazujeme českým Hospodin)vždy připomínalo Izraeli Boha blízkého, Spasitele."
Písmo svaté Starého zákona od Mons.Dr.Josefa Hegera(Česká katolická Charita 1958)používá všude jméno "Jahve".Je zajímavé,že The Catholic Encyclopedia,1913,Sv.VIII,s.239,říká" "Jehova,osobní jméno Boha ve Starém zákoně,proto mu Židé říkali to jméno,vynikající,velké jméno,jediné jméno,...
Jeruzalémská bible: Tetragrammaton se překládá JAHVE od prvního výskytu v Genezi 2:4
American Standart Version" V tomto překladu se důsledně používá v Hebrejských písmech jméno Jehova počínaje 1.Mojžíšovou 2:4
Překlad nového světa: Jméno Jehova je v tomto překladu užíváno jak v Hebrejských,tak i v Křesťanských řeckých písmech.Objevuje se 7 210 krát.
The ,Holy Scriptures, v překladu J.N.Darbyho: Jméno Jehova se vyskytuje v celých Hebrejských písmech, také v mnoha poznámkách pod čarou u textů Křesťanských řeckých písem,počínaje Matoušem 1:20
Zde jsem vypsala jen část toho, kde se objevuje Boží jméno Jehova.
U některých překladů Bible se Boží jméno přestalo používat i vyslovovat v domění, že to znesvěcení.
Žádný člověk si dnes nemůže být jistý, jak se jméno původně vyslovovalo v hebrejštině.Proč ne?Biblick´á hebrejština se původně psala jen souhláskami,bez samohlásek. Když se jazyk běžně užíval, čtenáři patřičné samohlásky snadno doplňovali.Časem si však Židé vytvořili pověrčivou představu,že je nesprávné vyslovit Boží osobní jméno nahlas, a tak používali náhradní výrazy.
J.B. Rother v The Emphasised Bible použil v celých Hebrejských písmech formu Yahweh.Později však ve svém díle Studies in the Psalms(Studie Žalmů) přešel na tvar "Jehovah". Vysvětlil: "JEHOVAH - používání této anglické podoby Pamětního jména....v této verzi želtáře nevychází u nějakých pochybností,pokud jde o přesnější výslovnost Jahve,ale jen z osobně vyhledaných praktických dokladů,že je žádoucí udržet si spojení se zrakem a sluchem veřejnosti v této věci,v níž jde hlavně o snadné rozpoznání Božského jména." - Londýn,1911,s.29.
Tedy - máš důvěrný vztah k někomu,jehož osobní jméno neznáš? Pro lidi,jimž je Bůh bezjemnný, je často pouze neosobní silou, ne skutečnou osobou, ne tím, koho znají a milují a k němuž mohou ze srdce hovořit v modlitbě. Jestilže se vůbec modlí,jejich modlitby jsou pouhý rituál,formální opakování naučených výroků.
Pěkný den
Přidání komentáře...