Menaše zemřel 642 př.n.l. a po něm nastoupil jeho syn Amón. Po dvou letech jeho vlády došlo v Jeruzalémě ke státnímu převratu a Amón byl zavražděn. Po občanské válce byl na trůn dosazen jeho osmiletý syn Jóšijáš. S králem se znovu k politické moci dostali příznivci monolatrické centralizace.
Mezinárodní situace se mezitím radikálně změnila. V době, kdy nastoupil Jóšijáš na trůn, prudce oslabila asyrská říše, zato Egypt změny mocenských poměrů využil. Archeologické nálezy dokládají rostoucí vliv Egypta v pobřežní nížině, Egypťané dostali pod svou kontrolu jak úrodné oblasti, tak i důležité mezinárodní obchodní stezky. Poměrně izolovaní obyvatelé vysočiny neměli pro Egypt význam. To byla situace, která nahrávala snahám judského království rozšířit své území o bývalá horská území severního Izraele a vytvořit jednotný stát. Snahy bylo potřeba podpořit královskou ideologií.
Při opravách v jeruzalémském chrámu v roce 622 př.n.l. byla nalezena Kniha zákona. Kniha se tvářila jako starý zákoník daný před staletími. Panuje celkem jasná shoda, že zmíněnou knihou bylo jádro dnešní knihy Deuteronomium, hlavně kapitoly 5-26, převážně její legislativní části. Vzhledem k tomu, že je Deuteronomium poměrně kompaktní knihou a většina jeho látky odpovídá centralizační tendenci Jóšijášovy náboženské politiky, lze její vznik datovat nedlouho před Jóšijášovou vládou. Některé části mohou mít i starší, dokonce severoizraelský původ, a byly do knihy redakčně připojeny.
Podle biblické zprávy byl král, kterému byla nalezená kniha předčítána, zděšen. Zjistil totiž, že tradiční uctívání Jahva v Judsku bylo celou dobu nesprávné. Nechal proto shromáždit všechen judský lid a osobně mu Knihu zákona předčítal.
Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize, Všechen lid se za smlouvu postavil. (2Kr 23,3)
Nově získané „staré" poznatky vedly v judském království k náboženské revoluci. Znovu jí padly za oběť svatyně mimo Jeruzalém, všechna posvátná návrší, posvátné kůly, očista se týkala i konkurenční severoizraelské svatyně v Bét-elu, který už byl zřejmě k judskému království připojen. Hlavní čistka se ale odehrávala přímo v Jeruzalémě, nejvíc v jeruzalémském chrámu.
Vzhledem k popisovanému rozsahu akcí je potřeba si klást otázku, zda se nejedná jen o propagandu. Dever ve své studii ukazuje, že všechna zmiňovaná kultická místa (i praktiky) jsou v Judsku archeologicky doložitelná mezi devátým a šestým stoletím př.n.l., takže dává za pravdu rekonstrukci původního polyteismu, opřené v práci M. Smithe hlavně o textový rozbor. Archeologicky doložit reformy spojené s ničením původního tvaru náboženství ovšem není možné. Archeologicky zjištěná zničení celých měst jsou zřejmá jen v případě Sancheríbova tažení v roce 701 př.n.l. a později při obou babylonských výpravách, v letech 597 př.n.l. a 578 př.n.l. Doba reformy byla poměrně krátká, v roce 609 př.n.l. byl Jóšijáš povolán do Megida faraonem Nékem II. Néko II táhl na sever s pomocí pro zkomírající asyrskou říši proti rozmáhající se říši novobabylonské. Z neznámého důvodu Néko Jóšijáše zabil. Celá reforma tak trvala zhruba dvanáct let. Domnívám se proto, že (2Kr 23) opravdu slouží spíš propagandě. Reforma nemohla být tak všeobsahující a hluboká, aby ovlivnila běžnou náboženskou praxi. Byla politicky motivovaným výtvorem úzké skupiny elit spojených s králem a chrámem, ani v jednom prostředí se navíc netýkala většiny jeho příslušníků.

 

Israel Finkelstein, Objevování Bible, str.245-258, str.301-306
John J. Collins, Introduction in the Hebrew Bible str.159-178, Otto Kaiser, Einleitung in das Alte Testament, str.122-138, Erich Zenger, Einleitung in das Alte Testament, str.136-149
William G. Dever „The Silence of the Text: An Archeological Commentary on 2Kings 23"