Po Jóšijášově smrti se pravděpodobně reformní hnutí rozpadlo. Následovali čtyři judští králové, které deuteronomistické dějiny hodnotí jako hříšné, „dopouštěli se toho, co je zlé v Hospodinových očích". Jóšijášův následník Jóachaz byl po třech měsících vlády odvlečen Nékem do Egypta. Néko dosadil jeho bratra Jójakíma, který kraloval jedenáct let. Za jeho vlády došlo v oblasti ke střetu velmocí, Egypt sice několik let ovládal západní území bývalé asyrské říše, ale v roce 605 př.n.l. porazil babylonský korunní princ a pozdější král Nebúkadnesar egyptskou armádu u Karkemíše v Sýrii. Vzrůstající moc babylonské říše a pustošivé nájezdy babylonských vojsk na města pobřežní nížiny děsily i původně proegyptsky orientovaný judský dvůr. Nejdřív se Jójákím stal Nebúkadnesarovým vasalem, ale po třech letech se vzbouřil. Po smrti Jójakímově jeho syn Jójakín čelil babylonskému nájezdu v roce 597 př.n.l. Tato událost je zachycena i v Babylónských letopisech. Babyloňané deportovali do zajetí krále, královskou rodinu, jeruzalémskou aristokracii a kněží. Místo deportovaného krále dosadil Nebúkadnesar jeho strýce Sidkijáše. O několik let později se Sidkijáš spolu se sousedními králi pokusil o vzpouru. Vzpoura vyvolala babylónské vojenské tažení a úplnou zkázu judského království i Jeruzaléma v roce 587 př.n.l. Jeruzalém byl po dvouletém obléhání dobyt, vypleněn a zapálen, královi synové popraveni, král oslepen a odveden do zajetí. Také obyvatelé byli z větší části deportováni do Babylónu. Náhradním správním střediskem se stala Mispa a dosazeným správcem Gedaljáš, kterého ale povstalci z královské rodiny po krátké době správcování zabili. Po dokonané vzpouře kvůli obavám z babylonské odplaty zbývající Judejci emigrovali do Egypta. 2Kr 25 nám tak podává obraz „prázdné země".

Ale byla opravdu prázdná? Biblické texty nepodávají stejná čísla. Jr 52,28-30 udává celkový počet odvedených do Babylónu ve třech vlnách celkově 4 600 lidí. Takové číslo by mohlo dobře odpovídat. I kdybychom vzali v úvahu, že se počítají jen hlavy rodin, jak bylo poměrně běžné, vychází počet přesídlenců v řádu tisíců, maximálně kolem 20 000 . Celkový počet obyvatel Judska na konci 7.století př.n.l. byl asi 75 000, z toho v Jeruzalémě 20 %. I při největším odhadovaném počtu deportovaných vychází, že přibližně tři čtvrtiny obyvatel zůstaly na místě. Podle zmínek v prorockých knihách se zdá, že lidé žili stejným zemědělským způsobem života jako dřív. Správním střediskem se stala Mispa, která byla i v dřívějších dobách nejenom správním centrem, ale i náboženským střediskem. Judejci stále navštěvovali trosky jeruzalémského chrámu, kde uctívali Jahva (Jr 41,5). Existují archeologické důkazy o nepřetržitém osídlení míst na sever i na jih od Jeruzaléma, navíc se zdá, že se oblast na sever od Jeruzaléma vzdala bez boje a byla tak ušetřena zpustošení.