Povzdech
16. listopadu 2004, 21:34
Promiňte, přátelé. tentokrát zcela osobně.
Nějak nestíhám, ani práci ani školu, viry na mne útočí, lidské, ne počítačové, venku je škaredě a ubývá světla, prostě takové to chmurné roční období, kdy mám vždycky pocit, že vůbec nic nestojí za námahu a závidím medvědům jejich zimní spánek.
Prosím, řekněte mi pěkně důrazně, že by to chtělo hlavně ten správný buddhistický vhled a odstup, zapomenout na časy minulé i budoucí. Čas je stejně jen představa pomatené lidské mysli, která se opájí svou nejsoucí individuální existencí. Ostře a soustředěně vnímané přítomnosti je mi třeba...
Rubrika: ...jen tak mimochodem | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
SuE (16.11.2004, 21:56:20): čas plyne mimo nástak ho nech, zahub viry a uživej si podzimu - není vedro, v lese je krásně mlžno a ta odporně jásavá letní zeleň - chlorofylová optimistická iluze věčnosti vývoje - je pryč. Můžeš vidět i to, co bylo skryto, vychutnat si tvary větví, skal a kmenů stromů, a kochat se jemným deštíkem (to nejlépe z hospody u okna). Můžeš si vzít knížku bez pocitu viny, že nějaká podezřelá tráva za oknem potřebuje zalít či že červíci ohlodají mrkev, když tam nebudeš ... Nemusíš se tvářit optimisticky a nikdo se nebude ptát, co ti přeletělo pod nos, protže jen málo lidí si dokáže podzim vychutnat. Zkus to :-))
lední brtník (16.11.2004, 23:05:25):
i když bych to měl vědět, ani nevím jestli lední brtníci mají zimní spánek - kdy bych potom surfoval?
mám pocit že v zimnějším období kradou tůristům jejich zásoby medoviny, ohřívají ji v mikrovlnce na 65°c, a pouští si k tomu pinkfloydy nebo kabelovku.
a kvůli virům spí s vysokým polštářem pod hlavou.
didactylos (17.11.2004, 12:12:05): lední medvědice
http://ledmed.wz.cz/
didactylos (17.11.2004, 12:13:33): nevýhody zaostření
I zaostření pozornosti v časoprostoru má svoje nevýhody. Uviděla jsem najednou, že budu muset kolem sebe uklidit...
didactylos (17.11.2004, 18:56:37): meditace všímavosti a vhledu
http://www.sweb.cz/bodhi.brno/Meditace.htm
http://www.sati.szm.sk/anapana.htm
didactylos (17.11.2004, 21:11:15): svátek bahai
Možná jste si všimli, že jsem smazala pozvánku na svátek bahai víry. Udělala jsem to na žádost těch, kteří mi pozvánku poslali, motivem pro smazání byla spíš malá kapacita místnosti. Setkání bylo moc pěkné, ale nebudu se o něm rozepisovat. Jen přidám odkaz na jejich hlavní stránku, bližší si můžete sami najít http://www.bahai.com
iko (17.11.2004, 22:36:36):
Myslim, ze ten najtazsi krok bude pre teba hned ten prvy: totiz UZNAT, ze nase myslienky su vcelku bezcenne, a ze sa nestane ziadna tragedia, ked sa im (aspon na chvilku) nebudeme venovat. V podstate to iste znamena i o nasich aktivitach: a naviac, privela aktivit vycerpava.
Druha vec, co asi musis uznat je, ze na svete nie sme kvoli tomu, aby sme boli vzdy stastni, mladi, krasni a podobne, ako nas poucuju vo filmoch. Naopak, vacsinou to tak nie je, a jedine, co sa da, je zmierit sa s realitou. Dosial si spominam ao ma fascinovalo ked som kedysi davno pocul o tazko fyzicky postihnutom chlapikovi (niekde na Morave) ktory ale buddhizmus bral vazne, a tak to, co by mna bolo polozilo (tazky fyzicky handicp) bral proste len ako obmedzenie, a nie ako tragediu.
Dalsia vec, co pre Teba nebude lahka, je uznat ci pochopit, ze bdelost nefunguje ako pilulka, ktora sa da zapnut, ale je vysledkom dlhych neuspesnych pokusov a postupuje len po neznatelnych krockoch. A nie je to pravdepodobne ani liek na nase problemy akehokolvek druhu: nanajvys ze nam moze pomoct ich odvaznejsie riesit.
No a snad po tychto PREDBEZNYCH aktoch pokory (lebo neviem to sikovnejsie nazvat, len tymto sprofanovynym vyrazom) je nejaka nadej, ze Ti buddhisticky pristup prinesie nieco uzitocneho:-)
Ked to teraz citam za sebou, vidim, ze sa musim ospravedlnit za poucujuci ton, ale vecne je to myslim v poriadku tak, ako som to napisal. Jednoducho, "ten správný buddhistický vhled a odstup, zapomenout na časy minulé i budoucí" je len "třešničkou na dortu" a predchádza tomu mnoho veci, na ktore musi clovek rezignovat. Jeden zenovy ucitel to tak pekne povedal: spravna otazka nie je co vam moze ucitel dat, ale CO VAM MOZE ZOBRAT.:-)))
P.S. Ale inak Ti drzim palce, a dik za odkazy, ktore si uviedla v diskusii, tie som nepoznal.:-)
iko (17.11.2004, 23:31:46):
ad nevýhody zaostření
No, to mi budes musiet poradit, pretoze ocividne trpim selektivnou slepotou:-)
didactylos (18.11.2004, 06:18:59): ikovi
Teorie je celkem jasná, horší je to s vytrvalostí a trpělivostí při každodenním uskutečňování :o))
iko (18.11.2004, 19:11:42):
Myslim, ze to je preto, lebo Ti bludi mysel, robi si co chce.
A je to z toho druhu problemov, ako ze co bolo skor , ci kura ci vajce.
Aj tu je to tak, ze bludenie mysle brani cviceniu, necvicenie zas podporuje bludenie mysle.
A tak jediny schodny postup (pokial clovek nejde do klastora) vidim v dennodennych, aj ked velmi casto neuspesnych pokusoch; tak sa postupne obrusuje vsemocnost mysle.
A meditacia je len jeden, aj ked najlepsi sposob. Su v buddhizme cvicenia, ako je napr. satipatthan, co je cvicenie, ktore je mozne vykonavat pri beznej cinnosti (aj ked asi nie prave pri programovani:-), ale napr. pri upratovani alebo vareni)
http://mujweb.atlas.cz/www/satipatthana/
didactylos (18.11.2004, 20:43:51): díky za odkaz
patří do stejné linie jako předchozí, meditace všímavosti a vhledu - Satipatthaná - Vipassaná. Přidávám něco teorie, i o jiných, a přehled škol působících u nás
http://buh.kvalitne.cz/buddhismus/buddh.htm
Ale můj problém není v tom, že bych neuměla nebo nepraktikovala (při běžných činnostech to jde velice dobře, při práci je lepší samadhi), ale spíš v protestantské chamtivosti, prostě se snažím stihnout víc věcí než se do jednoho života vejde. Ale moc vážně se naštěstí neberu. A času má každý nekonečně životů, takže o nic nejde...
iko (18.11.2004, 23:39:08):
Moment, to zacína byť zaujímavé: správne som Ťa pochopiil, že pri práci praktikuješ samádhí
iko (18.11.2004, 23:46:25):
To co nazyvas chamtivostou je bod c. 1: t.j. ze svoje myslienkam a aktivity povazujes za nieco cenne, a chces samozrejme vyprodukovat viac. A kym ich povazujes za cenne, maju nad Tebou moc.
Podla mna tuto ich bezcennost, alebo skor postradatelnost musi clovek nahliadnut nezavisle na cviceniach. Jednoducho zvaz, ze keby si neexistovala, nic zvlastneho by sa nestalo... svtetu by si nechybala, tak ako nikto z nas. Jednoducho by isiel inou cestou...
didactylos (19.11.2004, 01:50:12): no jasně
já to sice vím, ale nežiju podle toho, on je rozdíl mezi vědět a uvědomovat, tedy akceptovat, taky vím, že umřu zcela jistě a přitom se podle toho běžně nechovám. A ta chamtivost je způsobena zakořeněnou protestantskou etikou, evidentně je docela jedno, jestli jsem nebo jestli dělám právě to, co dělám, ale když jednou něco slíbím nebo se k něčemu zavážu, nedá mi to a snažím se to udělat co nejlíp. A abych ušetřila čas a námahu, snažím se používat soustředění tak hluboké, jak nejvíc dokážu, takže se někdy v konané věci moje individualita docela ztrácí, práce pak jde mnohem líp, ovšem to jde aplikovat snad jen na tvůrčí práci, s domácími povinnostmi jako např. úklidem to jaksi nefunguje...
Tokugawa (19.11.2004, 10:18:35 - WWW): Odlehčete hlavám, v tom to je :o)
V misce šlehaného čaje
Buddha si s bublifukem hraje.
didactylos (19.11.2004, 17:13:13): jo
já chci taky bublifuk. Ne, raději bych měla kaleidoskop, pamatujete, dalo se na to koukat dlouhé chvíle, bylo to tak krásně proměnlivé :o)
iko (19.11.2004, 22:02:40):
Ak budes mat trochu casu, mrkni sa do knihy Erica Berneho Jak si lide hraji, a potom sa podivaj na nas rozhovor:-)
didactylos (20.11.2004, 17:31:43): ikovi
ráda se podívám, ale nevím, kdy to bude. Teď se nesmírně lituju a kajícně přiznávám, žes měl naprostou pravdu. Ve čtvrtek jsem si dala noční, nešla do divadla, pohrdla rodinou i přítelkyněmi kvůli práci a v pátek jsem po celodenním dohadování zjistila, že na předvádění mé práce vůbec nedošlo a navíc to má být udělané jinak. No, není to k vzteku? Kdybych se nebrala tak vážně, mohla jsem se v klidu vyspat a vyšlo to přitom nastejno :o))
Pořídím si ten kaleidoskop a budu trávit dlouhé chvíle koukáním...
Libor Malý (21.11.2004, 17:48:59): Času je dost
jenom ho umět používat. Koneckonců - času je nekonečně mnoho, protože žádný není a nikdy nebyl. I fyzikové vědí, že je to jen iluze.
Stačí zabrzdit, nepsat tolik textu do blogu a začít přemýšlet, kolik času ušetřím, když nebudu psát blog, nebudu čučet na telku, brouzdat bezcílně po internetu, diskutovat v restauraci apod .
Potom vznikne jiný problém - co s tolika časem dělat? Nebude nuda, budu vědět, co mám vlastně dělat? Všichni moji známí paří v hospodě, píší blog, brouzdají po internetu nebo čučí na televizi, co budu dělat já? Bože, to je přece úžasné - cokoliv mne napadne? Jsem přece svobodný!!!
Ale - co tedy dělat užitečného?! Každý musí najít "svojí" odpověď, já svoji našel - růst, duchovně, NE fyzicky či jinak. Protože celý tento svět je velmi efektivní iluze a nikdo z nás neví přesně, kolik úžasných a neuvěřitelně krásných a potěšujících věcí se skrývá "za oponou" reality. Ale jak ji odhrnout a spatřit, co se "tam" skrývá? To je právě úkol pro veškerý můj volný čas. Lépe investovaný čas a úsilí a energii jsem ještě neviděl - nic není cennějšího než poznání, které takto člověk získá... Ale chce to práce "uvnitř" sebe, porozumět paradoxům a nenechat se rozptylovat internetem, blogy, televizí, restauracemi, SMSkami a podobně..
Je to těžké a je to úkol na několit životů, ale lepší využití času neznám...
didactylos (21.11.2004, 18:12:23): souhlas
ale pro duchovní růst přece nemusíš žít v klášteře, ani křesťanském ani buddhistickém, tato cesta je otevřena i laikům, jde jenom o stanovení podstatného. Někdy to ovšem bývá i trochu problém, v civilu, kde máš odpovědnost i za jiné, jistě větší než v klausuře...
iko (21.11.2004, 19:22:02):
to Libor: Cas je iluzia? Skus nezostarnut a nezomriet, potom mozes povedat, ze je to iluzia...:-)
didactylos (21.11.2004, 20:20:46): trochu jinak
Mám knížku Děti píšou Bohu. A v ní jeden malý klučina napsal Milý Bože, dělám, co můžu. Já jsem poněkud starší a nemám tu odvahu a tak jsem si to trochu upravila Milý Bože, dej, ať dělám, co můžu...
Libor Malý (28.11.2004, 23:06:01): Nežiju v klášteře
ale uprostřed hromady lidí, obklopen nechutnou komercí, politikou, mým duchovním učitelem a meditacemi, kterémi mi umožňují vidět ve všem ten "vyšší smysl" věcí.
Až zestárnu, tak umřu - no a? Život není takový, jakým vypadá, a to je právě to, co je třeba objevit dříve, než umřu.
Přidání komentáře...
