Rozenkruciánské manifesty

Pokud jste si přečetli Komenského Labyrint světa, hlavně jeho 13. kapitolu o rozenkruciánech, bude vás asi zajímat, o kom vlastně psal. Přidávám odkazy na jejich manifesty, které ve své době způsobily takový poprask.

Fama fraternitatis čili Odhalení bratrstva nejušlechtilejšího Řádu růžového kříže
Confessio fraternitatis čili Vyznání vznešeného bratrstva nejslavnějšího Řádu růžového kříže, zaslané všem učencům Evropy
Johann Valentin Andreae: Chymická svatba Christiana Rosenkreutze

A teď můžete hádat, jestli opravdu nějaké tajné společenství existovalo nebo jestli to byla jen literární fikce, kterých bylo v té době napsaných víc a odrážela jen jednu linii snah o sjednocení všeho známého vědění. Linie, která byla přetržena třicetiletou válkou.

Ke slovu se později dostala moderní přírodověda s úmyslnou redukcí svých snah jen na věci poznatelné a měřitelné...

Začátek Kodžiki

Kodžiki  

Kapitola 1 Počiatok vesmíru

Na počiatku sveta, keď na nebi i na zemi vládol chaos, v najvyššom nebeskom svete zvanom Takamanohara sa zrodili bohovia. Prvý bol Ame no minakanuši, boh súladu uprostred nebeského svata. Po ňom prišiel Takamimusubi, boh zrodu a vzápätí Kamimusubi. Tieto tri božstvá žili bez družiek a ich telá boli neviditeľné.
Neskoršie, keď obloha a zem bola mladá a beztvárna, vyzerala ako olej na vode a bola rosolovitá sťa medúza na morskej hladine. Vtedy vypučali zo zeme šachorinové výhonky. Z nich se zrodili dvaja bohovia. Prvý bol Umašiašikabihikodži a druhý Ame no Tokotači. Aj tieto dve božstvá žili osamote a ich telá boli neviditeľné.
Pätoro bohov, čo sa zrodilo na samom začiatku, stojí mimo ostatných a volajú se Amacu-kami.

Kapitola 2 Sedmoro božských pokolení

Po prvých bohoch, čo sa zrodili na nebesiach, zjavili sa bohovia i na zemi. Z olejovitej kaše povstal najprv Kuni no Tokotači a po ňom Tojokumono. Aj tieto dve božstvá žili osamote a ich telá boli neviditeľné.
Neskoršie vznikol boh Uhidžini a jeho žena Suhidžini.
Z trasľavej olejovitej kaše sa oddelila morská voda i suchá zem a piesok sa pomiešal s bahnom v močiari. Potom sa zrodil boh Cunogui a jeho žena Ikugui. Bahnistý močiar stvrdol a vypučali z neho jarné výhonky sťa rožky. Potom vznikol boh Óto no Dži a jeho žena Óto no Be. Vtedy stuhla i šíra pozemská planina. Zjavil se boh Omodaru a jeho žena Ajakašikone. O pevninu nebola núdza a napokon povstal boh Izanagi a jeho žena, bohyňa Izanami.
Tieto božstvá, od Kuni no Tokotačiho až po božskú Izanami sú známe ako sedmoro božských pokolení.

Kapitola 3 Izanagi a Izanami dostanú rozkaz spevniť zem a splodia ostrov Onogoro

Nebeskí bohovia, čo sa zrodili na začiatku vesmíru, zasadli na poradu a vydali takýto rozkaz Izanagimu a jeho žene Izanami: "Upreli sme zraky na zem a videli sme, že je ešte riedka ako olej. Dohotovte ju, aby na nej mohli bývať ľudia."
Poverili ich touto úlohou a odovzdali im nebeský oštep vykladaný drahými kameňmi.
Keď dvaja bohovia, Izanagi a Izanami, dostali túto ťažkú úlohu, zostúpili na vznášajúci sa nebeský most, ponorili drahocenný oštep do mora a začali miešať. Miešali olejovitú kašu, až to frfotalo, a keď zrazu vytiahli oštep, z hrotu stekali slané kvapky. Kvapky stuhli a premenili sa na ostrov. A ten ostrov dostal meno Onogoro.

Kapitola 4 Izanagi a Izanami sa stávajú manželmi a provedú na svet prvého potomka

Božská dvojica zostúpila z nebeského mosta na nový ostrov. Poobzerali sa zokol-vokol a postavili na ostrove veľký stľp i priestranný palác.
Vtedy sa Izanagi opýtal svojej ženy Izanami: "Akú podobu má tvoje telo?"
A bohyňa mu odvetila: "Moje telo má správnú podobu, len na jednom mieste mu niečo chýba."
Nato božský Izanagi riekol: "Aj moje telo má správnú podobu, ale na jednom mieste mu zase niečo prevyšuje. Mali by sme sa teda spojiť a splodiť zem. Čo ty na to?"
Izanami súhlasila: "Tak to bude dobre."
Potom Izanagi navrhol: "Budeme sa prechádzať okolo tohto nebeského stľpa a splodíme potomstvo." A po chvíli doložil: "Ty vykročíš sprava, já zľava, a tak sa stretneme."
Len čo sa dohovorili, začali obchádzať stľp sprava i zľava. A Izanami prehovorila prvá: "Veruže si ty dobrý chlap."
Izanagi se ozval: "Veruže si ty dobrá žena."
O chvíľu Izanagi napomenul svoju ženu: "To nie je dobré znamenie, keď má žena prvé slovo."
Jednako splodili potomka, ale bola to pijavica bez kostí. Zaraz ju položili do šachorinového člnka a prúd ju odniesol preč. Potom splodili ostrov Awadžima, ale ani ten neprijali za svoje dieťa.

Kapitola 5 Izanagi a Izanami sa poučili na vlastných chybách a znovu vykonali svadobný obrad

Obidvaja bohovia dali hlavy dovedna a usúdili: "Splodili sme dve deti, ale nevydarili sa nám. Najlepšie bude, keď to oznámime nebeským bohom a opýtame sa ich na príčinu."
Keď sa poradili, vedno vystúpili do nebies a spytovali sa bohov na ich mienku. Nebeskí bohovia položili na phrebu jeleniu lopatku a veštili z nej, aby zistili príčinu. Potom prehovorili: "Deti sa nevydarili preto, lebo prvá sa ozvala žena. Vráťte sa na zem a skúste to ešte raz."
Božstvá sa vrátili na ostrov Onogoro a začali sa prechádzať okolo nebeského stľpa ako predtým.
Teraz sa však ako prvý ohlásil božský Izanagi, aby predišiel nešťastiu: "Veruže se ty dobrá žena."
Potom prehovorila jeho žena, božská Izanami: "Veruže si ty dobrý muž."

Kapitola 6 Izanagi a Izanami splodia nespočetné ostrovy

V této kapitole se narodily japonské ostrovy. 

Kodžiki, (Kronika dávných příběhů, sepsaná roku 712 Ó no Jasumarem), do slovenštiny přeložil Viktor Krupa, Bratislava 1979

Latríny mnichů?

Jaké měli mniši záchody? Pokud jste někdo znalým historikem, pomozte!

Řehole a kryska dohromady mne přiměly k úvaze o nutné činnosti nás všech. Proč vlastně se Řehole, která je velice podrobná a zabývá se všemi činnostmi mnichů v klášteře, o této věci nezmiňuje?

Přitom ve Starém zákonu taková zmínka je v Dt23,13. (K tomu rozhodně zajímavé kázání na stejný text.)

Povzdech

Promiňte, přátelé. tentokrát zcela osobně.

Nějak nestíhám, ani práci ani školu, viry na mne útočí, lidské, ne počítačové, venku je škaredě a ubývá světla, prostě takové to chmurné roční období, kdy mám vždycky pocit, že vůbec nic nestojí za námahu a závidím medvědům jejich zimní spánek.

Prosím, řekněte mi pěkně důrazně, že by to chtělo hlavně ten správný buddhistický vhled a odstup, zapomenout na časy minulé i budoucí. Čas je stejně  jen představa pomatené lidské mysli, která se opájí svou nejsoucí individuální existencí. Ostře a soustředěně vnímané přítomnosti je mi třeba...

pochybnosti

Našla jsem zajímavý článek o sociobiologii. Přidávám se k autorovým pochybnostem o správném definování zkoumaného. Považuji sociobiologii (ale zatím o ní vím dost málo) za zajímavou a perspektivní, ale potřebuje zřejmě líp a nezávisleji definovat svoje základní východiska...

Co je čas?

V poslední době se mi nedostává času a proto o něm možná trochu víc přemýšlím.

Aurelius Augustinus: Vyznání, hlava XIV.

Co jest čas

Nebylo tedy času, v němž jsi ničeho nedělal, poněvadž jsi čas sám stvořil; žádný čas však není Tobě souvěčný, poněvadž jsi nezměnitelný. Kdyby však čas zůstal takovým, již by to nebyl čas. Co jest vlastně čas? Kdo to může snadno a krátce vysvětliti? Kdo jej může pochopiti svými myšlenkami, aby pak vyjádřil slovy? Co však jest v našich rozmluvách běžnější a známější než čas? A mluvíme-li o čase, rozumíme mu; rozumíme, i když jiný o něm mluví.

Co jest tedy čas? Vím to, když se mne naň nikdo netáže; mám-li to však někomu vysvětliti, nevím. Přece však mohu tvrditi zcela určitě: "Nebyl by minulý čas, kdyby nic nemíjelo, nebyl by budoucí, kdyby nic nepřicházelo, nebyl by přítomný, kdyby nic netrvalo." Ale jak jsou ony dva časy, minulý a budoucí, když minulý již není a budoucí ještě není? Kdyby však přítomný čas byl stále přítomným a neměnil se v minulý, již by to nebyl čas, nýbrž věčnost. Musí-li se tedy přítomný čas, aby byl časem, proměnit v minulý, jak smíme o něm říci, že jest, když důvod jeho bytí jest v tom, že nebude? Nemůžeme tedy vskutku říci "Čas jest" leč když spěje ke svému zániku?

Blecha I.: Filosofická čítanka, Olomouc 2000

Jak už jste zaznamenali, mám v pátek Úvod do filosofie, v pondělí Sociobiologické základy kultury a náboženství. Tak dochází k dost zajímavému a trochu paradoxnímu propojení různých myšlenek. Třeba nechápu, proč se sociobiologie snaží vysvětlit geneticky některé celkem složité jevy z oblasti kultury a nevěnuje se takovým docela základním pojmům. Domnívám se totiž, že vnímání časoprostoru a tím i vnímání individuální existence – subjektu jako časoprostorově ohraničené entity je druhově geneticky podmíněné.

Advent je v prosinci

Z článku "Kritika adventního shonu" Český bratr 15, 80/2004

Hannoverská biskupka Margot Kässmannová apelovala na spotřebitele, aby ignorovali již nyní nabízené vánoční zboží. Nemilosrdné obchodní využití adventu a Vánoc je antiposelstvím toho, co říká Bible. Většina Němců kritizuje bezmála čtyřměsíční předvánoční čas, stěžuje si na nabídku vánočního pečiva koncem srpna, záplavu vánoční hudby už v říjnu; všude zní Tichá noc a na každém rohu je Santa Claus. Kdo má rád obchody, může navrhnout "listopadové svátky blahobytu" a stvořit si pro ně vlastní písně a rituály. Pro iniciátory ekumenické akce "Advent je v prosinci" začíná letošní vánoční čas 28.listopadu, první adventní neděli.

Prosba o pomoc s překladem

U článku o Keltech se dnes objevil tento komentář:

michala (07.11.2004, 09:55:16 – Mail (herperus@seznam.cz)): prosím o pomoc s překladem
nemám komentář k článků ale prosím Vás o pomoc s překladem :
Zemřel mi přítel, jehož zajmem byla kultura a historie keltů
ráda bych získala překlad věty na rozloučenou v jejich jazyce:
"navždy budu postrádat tvoji lásku muj princi"
"tvá milující princezna"
mužete mi pomoct, děkuji.

Sama neumím žádný z keltských jazyků, proto se připojuji k Michalině prosbě o pomoc, kdo umíte, pomožte, pošlete mail...

Labyrint světa a ráj srdce

Opakování povinné četby je někdy velice napínavé.

Přidávám odkaz na Komenského Labyrint světa a ráj srdce a doporučuji Vám přečíst si hlavně 13.kapitolu, kvůli tomu západnímu esoterimu, o kterém tu ještě bude řeč, ale i ostatní jsou neobyčejně zajímavé :o)