Vyznání lásky
19. prosince 2004, 18:10
K poznámkám o polštině, které byly v komentářích u Pracovních brýlí, chci Johance slíbit, že materiály dohledám a uveřejním nebo sama napíšu.
Ale polština není můj rodný jazyk, je mým druhým milovaným jazykem, protože je rodným jazykem mého muže.
Když jsme měli před lety svatbu, málokdo by byl ochoten si na trvalost našeho manželství vsadit i tu příslovečnou zlámanou grešli, zčásti proto, že kdybychom jako pár soutěžili o prvenství pro dvojici, která se k sobě po všech myslitelných stránkách nejvíc nehodí, jistě bychom hravě zvítězili. Přesto jsme spolu už skoro třicet let, i přes těžké životní chvíle rozhodně víc v pohodě než většina těch, kteří nám nevěřili. Hlavně proto, že oba víme, že společné žití je umění, kdy talent je jen 1% úspěchu a je potřeba každodenní pečlivý a trpělivý trénink.
Jedna z námitek se týkala rozdílnosti toho kulturního povědomí, které si každý z nás nese z nejbližšího okolí a škol všech možných stupňů. Ale právě v tom bylo velké obohacení, rozšíření obzorů o další zemi, jazyk, kulturu. Přiznejte si popravdě, kolik toho o našich severních sousedech víte. Nejspíš velice málo, pro mne bylo velice zajímavé dokonce i různočtení společné historie v hodinách dějepisu na základních školách obou států, plné předsudků na obou stranách a proto svádějící k smíchu. Mám určitě ještě hodně co dohánět, hlavně co se týče literatury, ale i sledování obojího běžného politického života dává skvělý nadhled a zdravou skepsi. Jsem velký zastánce multikulturality.
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Frederik (19.12.2004, 23:01:32 - WWW):Jsem taky zastáncem multikulturality, ale ne za každou cenu. Některé kultury se viditelně neshodnou a tehdy musí bohužel ta svobodymilovnější z nich tvrdě hájit to, co si vytvořila - jinak ji pohltí drzejší, agresivnější, primitivnější "kultura". Hodně se třeba taky hovoří o vzájemném porozumění svým odlišnostem. Ale porozumění ještě nezajišťuje souhlas a oblibu toho "jiného". Může jít třeba o pochopení, že tohle nikdy nebudu mít rád. - jinak je moc pěkné, když si dva lidi z odlišných prostředí porozumí, nebo když každým okamžikem svého společného soubytí projevují dobrou vůli k vzájemnému respektu a pochopení. U jednotlivců jako přátel nebo milenců je to myslím přirozené.
didactylos (20.12.2004, 07:10:01): Frederikovi
Nejde jen o porozumění, to se snažím věnovat všem kulturám, které studuji. Ale vlast svého muže jsem si "při-vlastnila". :o)
Dhal (20.12.2004, 08:55:05):
Niekedy si človek nevyberie a multikulturalita je jeho prirodzeným prostredím.
Ja zhodou okolností žijem na území, ktoré bolo v rámci bývalého Československa (asi) na najbohatšie na historické udalosti a kultúry sa tu menili jedna radosť: od najstarších kostrových nálezov na území ČSSR, cez Keltov, Avarov, Rimanov, Húnov, Veľkú Moravu, Uhorsko, Tatárov, Turkov, bratrícke vojská atď, atď. Dokonca tadiaľto viedla ešte aj hranica medzi Slovenskom a Maďarskom počas druhej svetovej :)
Potom sa môže vyskytnúť extrém: človeku je takáto zmeska bližšia než kultúra "čistá" a má dosť veľký problém pochopiť v čom vôbec konflikt medzi kultúrami spočíva...
Márinka (21.12.2004, 10:46:29 - WWW): Kdo nezažije, neuvěří ...
a v tom to asi právě je - a to nemám na mysli pouze "národní" rozdíly. Žili jsme tu dost dlouho izolovaně - nejen od druhých národů či dokonce ras, ale i od odlišností nás samých - mít ve třídě slepou dívenku, či hocha na vozíčku bylo nemyslitelé. A proto se dnes - kdy už to konečně začíná být normální - valná většina lidí s postiženými lidmi nedokáže sžít.
Helena (23.12.2004, 11:30:06 - Mail): Čistota
-kulturní čistota není podle mě nic pozitivního, docela si myslím, že ta úzkostlivá péče o její uchování zavání odtažitostí, ne-li strachem, že poznání bude nepohodlné. Ale je to asi i v genech nesená špatná zkušenost. Upřímně - osobně s tím bojuji a považuji to za svou špatnou stránku.
Přidání komentáře...
