Nová racionalita
7. února 2005, 8:00
Něco z filosofické čítanky
Edgar Morin: Věda a svědomí – výňatky
Dehumanizace rozumu
Racionalismus osvícenství byl humanistický, to znamená, že synteticky spojoval respekt k člověku a kult člověka jako svobodné a racionální bytosti, subjektu světa, na jedné straně a ideologii integrálně racionálního vesmíru na straně druhé. Tento racionalismus se také prezentoval jako ideologie emancipace a pokroku.
Průmyslová racionalizace
Zatímco byl humanistický rozum liberální, technická racionalizace se jeví jako násilí.
Vidíme, že věda, technika a rozum jsou momenty, stránky "diskuse" o přirozeném světě, o světě, který byl vyzván, aby se řídil kalkulem; a technika, která vyšla z experimentování a z vědeckých aplikací, je procesem manipulace zobecněným tak, aby působila nejen na přírodu, ale také na společnost.
Sebedestrukce rozumu
Od této doby vede spojení mezi principem racionalizace (násilí, manipulace) a principem ekonomičnosti (výnos, efektivnost) k sebezničení rozumu.
Stačí tedy, aby byli lidé chápáni jako věci, a stanou se manipulobvatelnými na milost a nemilost a jsou podřízeni moderní racionalizované diktatuře, která vyvrcholila koncentračními tábory. Jistě, moderní totalitarismus nelze chápat bez hlubokého a temného mýtu, který přichází odkudsi mimo rozum. Ale je racionalizací právě proto, že vytváří logickou ideologii tohoto mýtu a používá veškeré technické síly racionalizace v jeho službách.
Ano, jestliže se ztratí humanismus a kritická schopnost, osvobodí se nemilosrdné síly řádu a homogenizace a začnou řádit.
Rozum zešílí, stane-li se čistým nástrojem moci a řádu a zároveň účelem moci; to jest, jakmile se racionalizace nestane pouze nástrojem barbarských procesů ovládání, ale jestliže se zároveň věnuje nastolení racionalizujícího řádu, kde se všechno, co tento řád ruší, stává nesmyslným nebo zločinným.
V této logice se tedy vytváří nejen byrokracie pro společnost, ale také společnost pro tuto byrokracii.
Západní zvláštnost univerzálního rozumu
Konečně poslední racionální sebekritika, která zasahuje samotné srdce racionalistického principu a jeho fundamentální platnost: univerzální rozum se jeví jako racionalizace západního etnocentrismu. Univerzalita se tedy jeví jako ideologická kamufláž omezeného a částečného vidění světa a dobyvačné praxe, která ničí nezápadní kultury.
Současná věda a racionalita
Dějiny vědy se jeví ne jako nepřetržitý a kumulativní pokrok, ale jako série deracionalizačních revolucí, z nichž každá přináší novou racionalitu.
Popperova epistemologická vize ukazuje, že můžeme prověřit nesprávnost, ale nikoli pravdu vědecké teorie. Epistemologická vize Frankfurtské školy nám naznačuje, že se nemůžeme zbavit historických, společenských a kulturních podmínek historického vědění; to vede k relativizaci univerzální hodnoty vědeckosti.
Za otevřený rozum
Dnes se nám zdá, že je racionálně nutné zapudit každou "bohyni" rozumu, to jest každý absolutní, uzavřený a soběstačný rozum.
Komplexní rozum
Uzavřený rozum zjednodušuje. Nemůže se vyrovnat se složitostí vztahu mezi subjektem a objektem, řádem a chaosem. Komplexní rozum může uznat tyto základní vztahy. Může uznat v sobě samém temnou, iracionalizovatelnou a nejistou oblast. Už neuvažuje v absolutním, ale v relativním protikladu.
Dnes, v době běsnění mytologií a racionalizací jde o to, abychom zachránili racionalitu jako kritický přístup a vůli k logické kontrole a abychom k ní připojili sebekritiku a uznání. A především, musíme rozšířit náš rozum tak, aby byl schopen pochopit to, co v nás i v ostatních předchází a přesahuje rozum.
I.Blecha: Filosofická čítanka, Olomouc, 2000
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
jh11 (07.02.2005, 09:42:56):Tož v Americe asi tak, by řekli na Moravě.
Přidání komentáře...
