Pásach

Zkoumání významu slova pesach a předpokládaná předbiblická podoba tohoto svátku

Podstatné jméno pesach souvisí se slovesem pásach, takové sloveso je i v akkadštině a v mimobiblické hebrejštině a znamená většinou být chromý, zchromnout, kulhat, poskakovat. V arabštině podobné sloveso znamená vykloubit. Ovšem biblická hebrejština  má ještě jiný, běžnější výraz pro kulhání, znamená tedy pásach zřejmě nějaké zvláštní kulhání. Srovnáme jiná biblická místa, sloveso pásach je ve Starém zákoně uvedeno sedmkrát. Ve čtyřech případech jde o přeskočení, zhoubce pominul domy Izraelských, pomazané krví (Ex12,13.23.27, Iz31,5). Další dvě místa mluví o poskakování Baalových proroků před jeho oltářem 1Kr18,26 a Eliáš vytýká Izraelcům, že "kulhají na obě strany". Takovéto poskakování znamená tedy nejspíš kultický tanec k poctě božstva. Zdá se tedy, že se tehdy poskakovalo či tančilo nejen k poctě cizích bohů, ale stejně i k poctě Hospodina. Eliáš se zřejmě ptá svých souvěrců, jak dlouho ještě chtějí "poskakovat", tančit, zároveň Baalovi i Hospodinu.

Podstatné jméno pesach znamená v bibli buď svátek nebo přímo beránka, pesachovou oběť. Šlo o svátek přeskočení čili pominutí a tak zachránění před zhoubou. Svátek pesach se skládá vlastně ze dvou složek, jednou byla stará slavnost pastevců, zvaná pesach, druhá stará slavnost zemědělců, přesnice nebo nekvašené chleby, hebrejsky maccót. Oddíl Ex 12 mluví střídavě o obou slavnostech.

Někteří badatelé se pokusili rekonstruovat předbiblickou podobu svátků pesach. I když jejich závěry jsou jenom hypotetické, jsou stejně docela zajímavé. Tvrdí totiž, že jádrem obřadu bylo pomazání vchodu do stanu krví. Pro pastevce byla rozhodující novměsíční noc předtím, než opustili svá zimní pastviště na horách a odešli na letní dobu sucha do nížin, kde pak pásli především na požatých polích. Před odchodem si od nich pouštní démon ještě chtěl vybrat daň. Démoni jsou v mnoha kulturách zobrazováni jako krvežízniví a často se pohybují zvláštním poskakováním, protože mají znetvořené nohy, jak doložily i archeologické nálezy jejich sošek. Staří pastevci se démonovi bránili tím, že pomazali vnější část vchodu, tím démona uspokojili a  jejich stany byly ušetřeny. Potom mohli zachránění slavit svoji záchranu svátkem se společným posvátným hodováním. Při tomto hodování snědli zvíře, jehož krví pomazali vchod, tak se s tímto zvířetem ztotožnili a od démona byli chráněni, protože jejich krve už démon okusil.

Heller J.: Tři svědkové, Oikúmené Praha 1995

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře