Nový zákon jako výklad Starého zákona

potěšení z práce starozákoníků

S trochou nadsázky je možné konstatovat, že celý Nový zákon je výkladem Starého zákona. Pisatelé jeho knih nově pochopili své Písmo a úseky, které hovořily o Izraeli jako celku, vztáhli na konkretní historickou osobu, Ježíše Nazaretského.

Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn. Ex4,22
A z nebe promluvil hlas: Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil. Mt3,17

Ježíšův příběh je podáván tak, aby vynikl jeho ústřední smysl a cíl, to, že Kristus zemřel a vstal za naše hříchy a podle Písem, že to bylo předpovězeno. Častěji než doslovnou citací, i když třeba nepřesnou, je celkový obraz kreslen narážkami, dokonce dramatizací starozákonního motivu. Nejčastěji použitými paralelami jsou trpitelské žalmy jako Ž22 a  písně o trpícím Služebníku Božím Iz53.

Je vidět, že i všichni křesťanští exegeti ve své práci používají stejný princip, o kterém jsem psala minule. (Musím se přiznat, že mě takový ahistorický přístup sice někdy zlobí, ale jindy jsem za něj vděčná, protože zrovna starozákonní biblisté tím, že paralely hledají a citují, usnadňují pochopení příslušných oddílů Nového zákona. Jinak totiž platí jako v každé vědecké práci, že mezi starozákoníky a novozákoníky existuje interdisciplinární propast, daná částečně i tím, že zkoumají texty v jiném originálním jazyce. Ale křesťanská víra starozákoníků je vede k tomu, aby na místa v NZ odkazovali, pro religionistu pak stačí obrátit perspektivu vnímání daných textů).

J.Heller: Tři svědkové, Oikúmené, Praha, 1995

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře