Druhé přikázání

Osobní povzdech

Celý článek

Blízký

Darovaná úvaha

Celý článek

Já chtěl bych, Bože můj

Píseň 500

Celý článek

Velikonoce

Stručné shrnutí Matoušova podání

Celý článek

Kočičky

Květná de neděla, Velkonoc nastane, bode juš teplóčko, zema nám přestane. Radujme se, veselme se, potěšme se z jara. Vrběnko zelená, pěkně nám prokvíté, hezkó svó zeleňó jaro nám přivíté! Radujme se, veselme se, potěšme se z jara.

No, zdá se, že bychom to už potřebovali všichni. Květná neděle byla včera. Latinsky je ovšem Palmare, ale věrozvěsti neměli údajně vhodný slovanský výraz pro palmové ratolesti, tak si pomohli názvem květů. Starým obyčejem je nošení palmy v procesí kolem kostela, ve strojení nejpěknější a co možná největší palmy, (taky se té ozdobě říká rahno, koště, chvoště nebo kostiště, na Klatovsku dokonce jehníd, jinde i beran nebo kotě) se soutěžilo mezi místními mládenci. Zmíněná velikonoční ozdoba je velký a umně spletený svazek prutů, různě zdobený např. pozlacenými ořechy, zlatými nebo malovanými vejci. Výška může dosáhnout od 2 až do 6 metrů. Kromě této ozdoby si všichni mládenci nechávali světit samostatný lískový proutek, který byl znakem svobodných mládenců. I ostatní si ovšem nechávali světit v kostele kočičky, které se pak užívaly jako léčivý a blahonosný prostředek. Proti nemocem dostal každý z domácích po jedné kočičce. Vhodné zvláště proti bolestem v krku a zimnici. Zdalipak jste se také pokusili vyléčit svoje nachlazeniny tradičním způsobem? I domácím zvířatům se svěcené kočičky dávaly, v tomto případě vtlačené do chleba a pokropené ještě svěcenou vodou. Do polí se odnesly pašijové křížky udělané z posvěcených kočiček, tyto křížky se zastrkovaly do země v rozích pole. Bylo totiž třeba uchránit budoucí úrodu od škodlivých vlivů přírodních jako je krupobití, vichřice, povodně apod. ale také od škodlivých vlivů nadpřirozených, třeba působení čarodějnic. Svěcené ratolesti totiž zahánějí ďábla, posvěcují místa, kam byly dány a zapuzují nemoci.

Věra Frolcová: Velikonoce v české lidové kultuře, Praha, Vyšehrad, 2001

vědec už ze mne nebude

Byla jsem na mezinárodním sympoziu o historickém Ježíšovi v Praze 18.3.2005

Tak jsem si dala dárek a udělala si den volna a jela se podívat na sympozium. Byla jsem ohromně zvědavá, co nového se dozvím. Tedy dověděla jsem se i o předmětu zkoumání, rozdíly mezi pochopením Jana Křtitele a Ježíše, o sociologickém pozadí skupin, o nových archeologických nálezech v oblasti Galileje, které mění pohled na tuto oblast v 1.století.

Taky jsem zjistila několik věcí sama o sobě. Několik velice dobrých a jednu spíš špatnou. Měla jsem totiž strach, že nebudu rozumět, jednací řeči byly angličtina a němčina. Patřím k té generaci, která neměla moc důvodů se cizí řeči učit a taky v podstatě žádnou příležitost získané znalosti prověřit v praxi. Takže moje znalosti obou zmiňovaných řečí jsou spíš pasivní a načtené. To je ovšem v případě angličtiny dost nevýhoda, měla jsem proto strach, že u anglických referátů nebudu často vědět, o čem je řeč. Nebylo to nakonec tak hrozné. Navíc jsem zjistila, že moje studium evangelií v poslední době mne vybavilo natolik, že jsem bez listování v bibli věděla, o kterých textech je řeč a mohla vědce tudíž sledovat i po odborné stránce. Až potud zprávy přímo výborné.

Ale zároveň jsem si uvědomila taky to, že asi nikdy nebudu ten zaujatý vědec, který se snaží vědět naprosto všechno o úzkém okruhu zájmu. Prostě to, čemu můj tatínek říkal, vědět všechno o ničem. Rozhodně je mi bližší opačný přístup, totiž nevědět nic, ale o všem, každopádně je to zábavnější. Nakonec jsem slovutné vědce, byla jich tam pěkná řádka velice zvučných jmen, raději opustila a chvátala k domácímu krbu.

A teď mám ze svého studování takovou jakousi kocovinu, dalo by se říct, jakýsi pocit vyhoření. Mám před sebou ještě spoustu práce, ale nechce se mi do ní, vůbec bych s tím vším nejraději praštila, ale zároveň se nedovedu soustředit na nic jiného, v životní praxi vlastně mnohem důležitějšího, (například počítání daní z příjmu). Taky se Vám chci omluvit za to zahlcování příspěvky, které už musely být naprosto nudné. Když už to nebaví ani mě, jak to asi musí působit na lidi, kteří nemají důvod se něčím podobným zabývat?

Myslím, že si vyberu oddechové volno a pokusím se najít něco zajímavějšího. Držte mi pěsti.

Květná neděle

Jak je to s oslicí, oslátkem, palmovými ratolestmi a zemětřesením v Jeruzalémě?

Celý článek

Z úvodu Knihy jubileí

Kniha jubileí pochází ze starověku, znali ji staří církevní otcové, ale od 13.století byla ztracena. Znovu byla objevena až v polovině 19.století v Etiopii, v etiopském znění, které zřejmě vzniklo z řeckého přkladu původného hebrejského textu. Jeho zlomky se našly v Kumránu. Podle důrazu na zákonná ustanovení se může zdát, že kniha patří do farizejského okruhu, ale obsahuje i esejské prvky. Hlavními teologickými aspekty jsou zákonická zbožnost spojená s eschatologickým výhledem. Pravděpodobná doba vzniku kolem roku 140 př.Kr.

Celý článek

Pár odkazů

http://www.blisty.cz/art/21141.html

http://www.blisty.cz/2005/3/10/art22357.html

Poslední Ježíšova večeře

hledání souvislostí

Celý článek

Pašijní příběh jako kázání

nesrovnalosti při historickém chápání

Celý článek

Píseň

Zaujala mne dnes píseň 190 evangelického zpěvníku, podělím se o některé její sloky...

Celý článek

památka

Rozbor slova v ustanovení slavení Pesachu a poslední Ježíšovy večeře

Celý článek

Nový zákon jako výklad Starého zákona

potěšení z práce starozákoníků

Celý článek

Židovský biblický výklad v Ježíšově době

"Volné" zacházení s textem

Celý článek

Desatero

Dekalog má všechny formální znaky chetitské vazalské smlouvy (14.stol.př.Kr.)

Smlouva Hospodina s Izraelem, jak ji předkládá Deuteronomium, se podobá dokumentům, které jsou známé z někdejší chetitské říše, podobnou smlouvu vydával král velké říše svým vazalům. V úvodu uvádí svá jména a tituly, pak uvádí, co pro své poddané vykonal, vyslovuje požadavek oddanosti a zachování věrnosti. Následují jednotlivá ustanovení, paragrafy smlouvy, závěr tvoří požehnání dodržovatelům a prokletí přestupníkům smluvy.

Desatero má všechny znaky takové smlouvy, Hospodin právě tak uzavírá smlouvu s lidem, ale ne jako rovný s rovným, lid má jen možnost ji přijmout nebo odmítnout, ale nemůže na ní nic měnit (a možnost odmítnutí je přinejmenším diskutabilní). Mluví se o smlouvě Hospodinově, partnerem, respektive vazalem, je celý Izrael. Ze strany Boží je smlouva zaslíbením, pro lid je zákonem, příkazem, něčím, co musí člověk střežit a plnit, nač nesmí zapomínat, co nesmí opustit nebo zrušit, má-li zůstat naživu. Dt5

Výklady ke Starému zákonu I, Praha 1991

Odsouzen k vyvolenosti

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh

Celý článek

Literární tvar evangelií

Je evangelium životopisem, popisem historické skutečnosti, antickým životopisem? Nebo je ukázkou židokřesťanské exegeze starozákonních oddílů?

Celý článek

Zlořečená smrt

Jak je to vlastně s citací nařízení Dt21,22-23 v Pavlově listu Ga3,13? Je zlořečený každý, kdo visí na dřevě?

Celý článek