památka

Rozbor slova v ustanovení slavení Pesachu a poslední Ježíšovy večeře

Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení. Ex12,14

Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl:"Toto jest mé tělo, které se za vás vydává, to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl:" Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." 1K11,23-25

Hebrejské slovo zikkárón je spíš než památka zpřítomnění, v řečtině anamnésis znamená doslova znovupřipomenutí.
 
Při hebrejském rozpomínání sám Bůh se svými skutky vstupuje do přítomnosti a ti, kdo hodují, se stávají současníky těch, kdo vycházejí z Egypta, osvobození je žhavá současnost a všech zúčastněných se týká, není to žádná vzpomínková slavnost. Vlastní "památkou" v daném verši ale není beránek ani svátek, ale "ten den", ve kterém Hospodin přichází. Ten den je obsahem slavnosti, která se má slavit Hospodinu (tady je dativ lajhvj) "právem věčným". Přitom právo chuqqat znamená to, co je vytesané do kamene, aby přetrvalo, "věčný", věk 'ólám neznamená věčnost podle našich představ, neměnnou trvalost v čase, ale souvisí se slovesem 'álam tajit, oblast, za kterou nevidíme, její hranice jsou nám utajeny.

Tolik k památce Pesachu podle Hellera

Takové pojetí času ukazuje i řeč izraelského prezidenta Ezera Weizmana, kterou pronesl 6.1.1996 v německém parlamentu:

Byl jsem otrokem v Egyptě, přijal jsem Tóru na hoře Sinaj a spolu s Jozuem a Elijahem jsem překročil Jordán. S králem Davidem jsem vstoupil do Jeruzaléma a se Sidkijášem jsem byl odtud odveden do vyhnanství. U řek babylonských jsem nezapomněl na Jeruzalém, a když Hospodin přiváděl Sijón zpět, byl jsem mezi těmi, kteří jako ve snu budovali hradby Jeruzaléma. Bojoval jsem proti Římanům a byl jsem vyhnán ze Španělska. Byl jsem vlečen na popraviště v Mohuči, studoval jsem Tóru v Jemenu.V Kišiněvě jsem přišel o svou rodinu a byl jsem spálen v pecích Treblinky. Bojoval jsem v povstání ve varšavském ghetu a odešel jsem do země Izrael, do své země, ze které jsem byl odveden do exilu, ve které jsem se narodil, ze které pocházím a do které se vrátím...
citace z Kunetkovy knihy

Křesťanská anamnésis v liturgii znamená aktualizací Kristova velikonočního tajemství, události dějin Boží spásy se stávají přítomnou skutečností. Okamžiky, kterých se "památka" týká, se ovšem nedají opakovat, v liturgické anamnézi je zpřítomňováno to, co pro současníky znamenalo setkání s historickým Ježíšem, smíření, osvobození, spása. Není opakováním ani vzpomínáním, ale Boží přítomností.

Heller J.: Tři svědkové, Oikúmené, Praha 1995
Kunetka F.: Slavnost našeho vykoupení, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1997

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře