Noèní úvahy
None

Na čem nezáleží

12. dubna 2005, 6:47

V moderním životě záleží na tom, co člověk dělá. Častěji než "Kdo je to?" se klade otázka "Čím je tento člověk?", "Co dělá?". Myslí se tím jeho povolání, jeho práce, jeho výkony, jeho postavení a vážnost ve společnosti. To je, na čem záleží.

Takto kladená otázka není tak samozřejmá, jak se zdá. Je typicky západní...Původním domovem je v západní Evropě a v severní Americe. Proč zde?

Tento proces detailněji zkoumal Max Weber ve své klasické práci "Protestantská etika  a duch kapitalismu" (1905). Říká tu, že západníracionalizaci jistě urychlily určité ekonomické podmínky. Ale na druhé straně k západní ekonomické racionalizaci jako takové došlo teprve díkynovému prakticky-racionálnímu ekonomickému uvažování, které má svůj základ v určitém nábožensko-morálním způsobu života...Kořeny tohoto trendu sahají, což se zdá udivující, až k údajně dnes už neaktuálním otázkám doby reformační: jako nechtěný důsledek přísné kalvínské nauky o dvojím vyvolení – o predestinaci jedněch k blaženosti a druhých k zatracení – zdůrazňovaly Kalvínem ovlivněné církve "posvěcování", všední skutky, každodenní práci v zaměstnání i s jejími úspěchy jakožto naplnění blíženské lásky – to všechno se totiž chápalo jako zřetelné znamení pozitivního vyvolení k věčné blaženosti. K vytvoření atmosféry neúnavné práce, úspěchu v povolání a hospodářského pokroku nevedly motivy osvícenské, avšak náboženské: bylo to nanejvýš osudovéspojení intenzivní zbožnosti a kapitalistického smyslu pro obchod v historicky důležitých církvích a sektách, u anglických, skotských a amerických puritánů, francouzských hugenotů, německých reformovaných a pietistů.

Čím více tehdy sekularizace pronikala do všech oblastí života a čím se víc prosazoval moderní ekonomický systém, tím víc se neúnavná píle (industria), přísná káze´ˇn a silné vědomí odpovědnosti stávaly ctnostmi sekulárního člověka, dosáhnuvšího svéprávnosti v industriální společnosti. Všestranná "zdatnost" se stala základní ctností, "užitek" způsobem myšleníé, "úspěch" cílem, "výkon" zákonem této moderní společnosti, založené na výkonu, v níž každý musí hrát svou roli (hlavní roli v zaměstnání a nejrůznější vedlejší role)...

Jen ten něco znamená, kdo podává výkon. A co horšího lze o někom říci, než že nepodává výkon? Práce, kariéra, vydělávání peněz – co by mohlo být důležitějšího? Industrializace, výroba, rozvoj, konzum ve velkém i v malém, růst, pokrok, dokonalost, zlepšování životní úrovně v každém ohledu: což právě v tom není smysl života? Jak jinak než výkony má člověk ospravedlnit svou existenci? Ekonomické hodnoty figurují v řádu hodnot nejvýše, povolání a zdatnost určují společenské postavení, zaměření na blahobyt a výkon umožňuje industriálním národům uniknout z tlaku prapůvodní chudoby a zaručuje vzestup společnosti blahobytu.

Ale právě toto tak úspěšné myšlení, zaměřené na výkon, se nakonec stává vážným ohrožením lidskosti člověka: nejen že člověk ztrácí z očí vyšší hodnoty a celkový smysl života, ale současně se ztrácí i v anonymních mechanismech, technikách, silách a organizacích tohoto systému. Neboť čím většího pokroku a dokonalosti dosahuje, tím více je člověk začleňován do komlexního ekonomicko-sociálního procesu; čím dál tím větší nasazení a píle, která člověku nedovoluje už se ani vzpamatovat; čím dál větší zodpovědnost, která člověka naprosto svazuje; čím dál tím hustší síť norem, společností samou spletená, která člověka nemilosrdně obepíná a spoutává nejen v jeho zamšstnání a v práci, ale i v jeho volném čase, při zábavě, o dovolené, na cestách... Je to nové sekulární zákonictví ve všech sektorech lidského života, dosud nikdy nebývalých rozměrů, proti kterému se starozákonní zákonictví a vykladačské umění tehdejších znalců zákona zdají být značně neškodné.

Avšak čím víc nyní člověk plní požadavky tohoto zákonictví, tím více ztrácí svou spontánnost, iniciativu, svébytnost, tím méně prostoru má pro sebe sama, pro své lidství. Člověk má často pocit, že je tu pro zákony (paragrafy, ustanovení, návody k jednání a k použití), ne zákony pro něho. A čím více se v této síti očekávání, ustanovení, norem a kontrol ztrácí, tím více na nich člověk lpí, aby jejich prostřednictvím získla pocit sebejistoty. Z celého života se stává velice namáhavý a člověka rychle optřebovávající "výkonnostní sport" se stálými kontrolami výkonu...Je to v zásadě smrtonosný kruh pravidel, v němž výkon žene člověka do závislostí, o nichž se domnívá, že jim unikne jen novým výkonem: to všechno vede k naprosté ztrátě svobody.

Tak člověk zakouší v moderní podobě to, co Pavel nazval kletbou  zákona. Moderní život znamená nutnost výkonu, akce, úspěchu. Stále musí sám sebe ve své existenci ospravedlňovat: ne už před soudnou stolicí boží jako dříve, ale před fórem svého okolí, před společností, před sebou samým...

Otázka nyní zní: stane se člověk tímto způsobem šťastným? Může veškerými svými výkony svou existenci skutečně ospravedlnit? Je pak skutečně tím, čím je ve své činnosti? Člověk může přece hrát svou roli podle obecného soudu skvěle, a přece může jako člověk zcela selhat, krouží sice okolo sebe, k sobě samému se však vůbec nedostane. Ani si nevšimne, že při všech svých výkonech ztratil sebe sama, že by měl sebe sama opět najít a že se znovu nenajde, jestliže se nad sebou nezamyslí.

Je však také jiná cesta: ne snad nic nedělat, ne snad předem na výkon rezignovat, ne snad se náhle vzpírat té roli, kterou člověk ve společnosti hrát má, či se dokonce vzdát svého povolání. Ale vědět, že se člověk ve svém povolání a ve své roli nesmí ztrácet, že osoba je víc než její role, že výkony jsou sice důležité, nikoli však rozhodující, ani ty dobré, ani ty špatné. Krátce řečeno: výkonnost opravdu není tím, na čem nakonec záleží!
 
Hans Küng: Víra jako důvěra in Teologie 20.století

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: křesťanství  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

zwíře (12.04.2005, 08:07:40):
skvělé
je zajímavé sledovat lidi posedlé právnickým myšlením jak i v běžném životě hledají kličky a možnosti, proč by něco nemohlo vyjít a jak dosáhnout toho, aby to skutečně vyšlo...

Frederik (16.04.2005, 15:54:06 - WWW):
Podle mě jsou si dvě stanoviska - katolické a protestantské - stejně podobná jako vejce vejci. To předurčení ke spáse nebo zatracení je u obou, akorát protestanti to mnohem víc zdůrazňují. Jinak je pořád stejný nesmysl: svobodná vůle a tedy odpovědnost versus předurčení.

didactylos (17.04.2005, 07:52:26): karma a předurčení
Nu, zdá se, že zákon karmy je logičtější, ale asi k usilovné práci dost nemotivuje...
S jedinou výjimkou, o které vím, a to sikhismu. Ten teď probíráme, něco napíšu...

Libor Malý (03.05.2005, 22:35:14): Vše je dobré
V této souvislosti je dobré si připomenout jednu tajnou praxi tibetského buddhismu:

"Není co měnit...", neboť vše je dobré. Jak říká B. Russel "tato verze vermíru je tou nejlepší z možných" tak si toho važme a buďme štastni uprostřed celého toho neštěstí...


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.