Herodes Veliký
14. prosince 2003, 19:28
Jaký byl vlastně Herodes Veliký (37 – 4 př.n.l.)?
(myslím teď Heroda, který je "odpovědný" za vraždění neviňátek, ne jeho syna Heroda, který dal popravit Jana Křtitele).
Roku 40 př.n.l. došlo k velkému vpádu Parthů, kteří byli tradičními protivníky Říma na jeho východní hranici, podařilo se jim v krátké době zabrat celý Přední východ. V Jeruzalémě se s jejich pomocí dostal k moci Matatjáš Antigonos ze staré hasmoneovské kněžské aristokracie. Herodes, který byl předtím vojevůdcem starého velekněze Hyrkána II, uprchl do Říma. Římský senát ho sice už v roce 40 př.n.l. oficiálně jmenoval judským králem, ale musel si svou zemi na Parthech vydobýt zpět. Začal na severu v Galileji a po třech letech bojů a obléhání Jeruzaléma v roce 37 př.n.l. se mu podařilo svou moc upevnit.
Oženil se s vnučkou velekněze Hyrkána II Mariamme, aby získal alespoň nějaké zdání legitimity v kruzích židovské kněžské aristokracie. Byl totiž cizincem, synem idumejského vojevůdce. Idumea bylo území na jihu teprve nedávno připojené k židovskému státu a násilně judaizované, Herodův otec Antipatér byl proselyta a tak Heroda židovští poddaní nikdy příliš neuznávali.
Nejvýraznějšími Herodovými protivníky byli příslušníci hasmoneovského rodu, proto bezprostředně po dobytí Jeruzaléma nechal zabít 45 nejurozenějších Antigonových přívrženců a zkonfiskoval jejich majetek. Zároveň popravil aristokratické členy sanhedrinu, nejvyšší náboženské soudní instituce. Farizeje naopak ušetřil, protože doufal pomocí jejich oblíbenosti na svou stranu získat obyčejné lidi. Na velekněžskou funkci nemohl Herodes vzhledem ke svému původu aspirovat, ale pokusil se nastolovat velekněze podle svého uvážení, vyvolalo to bouři nevole a musel dočasně ustoupit a jmenovat kandidáta podle regulí, ale nechal ho ve funkci jen rok a potom ho pomocí lsti při hře a dovádění v domácím jezírku nechal utopit. Nadál pak byla velekněžská funkce už bez jakéhokoliv politického významu.
Herodes byl sice králen z vůle Říma a to jen pro svou osobu, nebyl to úřad dědičný, také jeho pravomoci byly okleštěny, nesměl mít žádnou vlastní zahraniční politiku, ale ve vnitřní politice byl naprosto svobodný. Židovské obyvatelstvo jeho státu tím ztratilo status, který mělo už od makabejského povstání, smlouva mezi Judou Makabejským a Římem totiž zakládala partnerské vztahy mezi oběma národy. Teď byl reprezentantem jen král a doma si mohl vládnout zcela absolutisticky. Odráželo se to ve všech oblastech veřejného života, Herodes vládl pomocí široce rozvinutého aparátu státní kontroly s tajnou policií a sití donašečů. Také ode všech poddaných vyžadoval přísahu věrnosti.
Ale byl v něčem i dobrým panovníkem, pozvedl úroveň hospodářství, které se na začátku jeho vlády nacházelo v dezolátním stavu, věnoval se až přemrštěně okázalé stavební činnosti, zakládal nová města, obnovoval pobořená, stavěl pevnosti, přístavy, chrámy, paláce, amfiteátry, nechal důkladně přestavět také jeruzalémský chrám. Byl velkým příznivcem helenistické kultury, sám byl s bratrem vzděláván v Římě a také svoje syny tam nechal vzdělávat. Byl velkým mecenášem, který nechal provádět velké stavby i mimo území své říše. Přes toto zaujetí helénistickou kulturou si dával celkem pozor na to, aby příliš neurazil náboženské cítění svých poddaných, na jeho mincích není žádná lidská podobizna, ani na jeruzalémské budovy nenechal umístit žádné obrazy. Snažil se nepostupovat proti farizeům, kteří byli mezi lidmi oblíbenou skupinou, štědře podporoval diasporní židovské obce.
S Římany vycházel přímo vzorově, dokázal v zahraniční politice skvěle bruslit, což bylo v době občanských válek v Římě docela pozoruhodné. V tom mu prospěla i Kleopatřina intrika. Egyptská královna Kleopatra byla totiž jeho zahraničním soupeřem, nejdřív nárokovala část jeho území pro svůj stát a dostala ho, ale v boji Marka Antonia, svého milence, s Octavianem, zařídila, aby Herodes nepřišel Markovi Antoniovi na pomoc (aby si případně nezískal příliš velké zásluhy), ale bojoval proti Nabatejcům. To vlastně Heroda zachránilo, protože Markus Antonius prohrál a Herodes se snadněji dobře zapsal u Octaviána, který jeho titul judského krále potvrdil. Za vlády Heroda prožívalo Judsko období relativního míru a jeho vláda byla posledním delším obdobím omezené židovské samostatnosti.
V jeho osobním životě se projevovala jeho chorobná podezíravost. Měl deset žen a spoustu synů, ale hodně z nich dal popravit. Dokonce svou ženu Mariamme, kterou pravděpodobně opravdu miloval, později i oba její syny. Nechal popravit také svou nevlastní matku, kterou považoval za strůjce všech intrik proti své osobě. Nakonec dal těsně před svou smrtí popravit i svého nejstaršího syna a nástupce. Zanechal závěť, ve které území své říše rozdělil mezi čtyři své syny, toto rozdělení bylo později potvrzeno i císařem.
Herodův syn Herodes Antipas (4 př.n.l.-39 n.l.) je tím Herodem, pod jehož pravomoc spadal i Ježíš z Nazaretu jako obyvatel Galileje. Kmenová území herodovské říše, Judsko, Samařsko a Idumeu, dostal Archelaos. Ten je považován za nejhoršího Herodova syna a jeho vláda byla tak neúnosná, že židovská delegace vyslaná k Augustovi se žádostí o jeho sesazení uspěla a sesazení dosáhla. Archelaos byl vypovězen v roce 6.n.l. do Galie a Judsko přešlo pod přímou správu Říma a stalo se římskou provincií.
Schäfer Peter: Dějiny Židů v antice. Od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu, Praha, 2003
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Černíková (23.06.2006, 03:18:38 - Mail): letopočetavedl Herodes používání tohoto letopočtu?
M.. (19.11.2007, 13:23:30): Archelaos v Gallii.
Jaké byly další osudy Archelaa v Gallii? A jeho případných potomků?
Přidání komentáře...
