Počátky křesťanského mýtu

Další četbou, kterou jsme dostali k okomentování, tentokrát do jiného kurzu "Křesťanský kult v kontextu helénistických náboženství" byla kapitola o předpavlovských začátcích Kristova kultu, jak je máme zachyceny jako citace v autentických Pavlových listech, tedy z období před rokem 50.

Komentář k 3.kapitole knihy Burtona L.Macka Who wrote the New Testament?
Fragments from the Christ Cult

Shrnutí:
Pravděpodobně ve velkých helenizovaných městech Sýrie došlo ke změně původního ježíšovského hnutí na kult Ježíše Krista. Tento kult se lišil od ježíšovského hnutí ve dvou zásadních aspektech, v důrazu na Ježíšovo zmrtvýchvstání a jeho duchovní přítomnost. Křesťané se scházeli v Ježíšově jménu a slavili při společném jídle jak jeho památku,tak přítomnost jeho ducha.
Doklady nejstarší zachované vrstvy jsou obsaženy ve starších citacích tradice v autentických Pavlových listech. Kerygma 1K15,3-5 , hymnus Fp2,6-11 , aklamace Fp2,11, doxologie Fp4,20 . Dokládají fragmenty kultu skupiny, kterou Pavel nejdřív nenáviděl a později k ní konvertoval.
Jak mohlo k takové přeměně dojít? Příslušníci ježíšovských hnutí se scházeli po domech, kde mluvili o království Božím. Účast ve společenství už znamenala příslušnost k tomuto království nezávisle na etnickém původu a sociálním statutu, jednalo se spíš o ideál utopické rovnosti v multikulturním prostředí. Pro udržení takového společenství byla potřebná nosná idea, skupina se začala sebeidentifikovat prostřednictvím vytvoření křesťanského mýtu.

Křesťanský mýtus
Jeho základní podobu obsahuje kerygma 1K15,3-5 . Ve formulaci jsou rozeznatelné zdroje, řecká tradice vznešené smrti (učitel raději zemře než by odvolal svoje učení, např Sokrates), stejně jako židovská tradice mučednictví (pro národ, pro tradice předků, např. povstání Makabejských, jak bylo legendárně zpracováno v 2. a 4.Mak.) také tradice o pronásledovaném spravedlivém, které sice v některých případech obsahují oslavení po řadě zkoušek (Josef, Ester, Daniel), někdy ovšem se budoucí oslavení a přiznání se Boha k pronásledovanému spravedlivému odsouvá do posmrtné slávy (Moudrost Šalomounova). V tvorbě křesťanského mýtu byla použita kombinace obou přístupů. V textu 1K15,3 je užit obrat za naše hříchy. Je třeba mu rozumět v dobovém kontextu, kde hřích nebyl individuálním selháním, ale přestoupením příkazů Tóry, případně i jen její neznalostí – pohané byli označováni jako hříšníci. Dalším těžkým obratem je zmrtvýchvstání. Pro řecké myšlení s dualitou těla a duše může být nesmrtelná jen duše, pro židovskou tradici se o životě po smrti nediskutovalo, povstání ze smrti bylo vyhrazeno pro den Božího eschatologického soudu. Pochopení je třeba hledat nazíráním na kerygma z Božího úhlu pohledu. Samo užití slova Christos, pomazaný Boží, Mesiáš (mohl to být prorok, kněz, král) ukazuje tento úhel pohledu, stejně jako „hříšníci“, „podle Písem“ i pasivní tvar „byl vzkříšen“
Ř 3,21-26
Velmi raná formulace křesťanského mýtu, Pavlem ovšem přeformulovaná. Ježíšova smrt je v centru zájmu, ale nezmiňuje se o zmrtvýchvstání. Logika této podoby mýtu je v ospravedlnění obcí složených jak z Židů, tak z pohanů. Vírou v Ježíše jsou i pohané připojeni k sociálním i náboženským dějinám Božího lidu.

Rituální jídlo 1K 11,22-25
Při formulaci ustanovení eucharistie je třeba se oprostit od vyprávění v evangeliích, od tendence chápat text historicky, ale i od nánosu teologické tradice a jejích proměn Ježíšovy podoby. Scéna poslední večeře rozhodně není historická, ale odpovídá už křesťanskému kultu. První skupiny se scházely ke společnému jídlu a kontext Pavlových slov odpovídá spíš na otázku, jak mají taková společná jídla vypadat, výtky Korintským jsou podepřeny obrazem Ježíšovy večeře. Jeví se, že společné jídlo bylo základním znakem všech skupin a důležitým prvkem jejich sociálního života. Jedním ze zdrojů je řecká praxe symposion, v helenistické době často jako setkávání se členů určitých klubů, často k poctě některého z bohů. I v těchto případech byl důležitý začátek a pak koncová úlitba příslušnému bohu. Křesťanská shromáždění se konala podle stejného vzorce, nebyl k dispozici jiný (tady vznáším zásadní námitku, protože tehdejěí židovské hostiny jeví mnohem větší podobnost k tomu, co o společném jídle víme: F. Kunetka: Židovské kořeny křesťanské anafory). Oba symboly, chleba i víno, jsou základními symboly. „Moje tělo pro vás“ je přímým vyjádřením z mučednické literatury. „Nová smlouva v mé krvi“ je třeba pochopit na základě archaické představy smlouvy posvěcené krví Ex24,8 . Prvotní slavení mělo, jak je zmíněno v kontextu 1K, neslavnostní ráz, ale křesťanským skupinám se podařilo spojit scházení se ke společnému jídlu s křesťanským mýtem. Spojení slov Pán Ježíš ukazuje další rozvinutí mýtu užitím titulu Pán, jinak vyhrazenému jen bohům a králům.

Křesťanský hymnus
Příklady Fp 2,6-11 (ostatní uvedené jsou mladší)
Hlavní důraz je na Ježíšově poslušnosti až k smrti, Ježíš je inkarnací nadpřirozené osoby, stává se Kristem právě svou poslušností Bohu, (reminiscence na poslušného otroka Božího) a proto ho Bůh oslavil a svěřil mu své království. Tento hymnus je o Kristu jako Pánu, chápáno v kosmickém měřítku. V pozadí je rozvedení obrazu ideálního vládce, podílí se na něm i soudobá představa bohů sestupujících z nebe, přinášejících lidem poselství a pak vracejících se na nebesa. Největšího rozvinutí dosáhla tato představa v gnostických mýtech. Dalším možným zdrojem pro obrazy Kristova hymnu je postava Izajášova služebníka Iz52,13 – Iz53,12 . Hymnus dal prvním křesťanským skupinám jistotu, že patří do království, které je vyšší než království světa a nezávislé na nich. Řeší konflikt autorit, sami křesťané se chápou jako alternativní společnost, která nemá jiného krále než Ježíše. Je přítomen pomocí Božího Ducha a dál pracuje v kosmu.

Připomínky:
V předpavlovské době, o kterou v této kapitole hlavně jde, se dají předpokládat hlavně skupiny, které jsou složeny z Židů, případně v diaspoře z „bohabojných“. Pavlova misie mezi pohany byla jen okrajovým proudem. Židé z diaspory znali helénistické myšlení a používali jeho postupů, komunikace mezi židovstvím a helénistickou kulturou byla mnohem starší než v prvním století. Přes možné zdroje jejich představ zakotvené v helénistickém myšlení a praxi je potřeba brát v úvahu také jejich znalost Tóry a Proroků. V knize B.L.Mack odkazuje jako na zdroj představ prvních křesťanských skupin z židovské strany hlavně na víceméně soudobou židovskou literaturu, později zařazenou do Spisů, nebo případně nezařazenou do Tenaku vůbec, ale v té době velmi populární. Domnívám se, že kořeny prvních křesťanských představ je třeba hledat mnohem hlouběji, zakotvené v Tóře a Prorocích. Jedním zmiňovaným příkladem tohoto druhu je odkaz na Ex24,8 , jiným Iz52-53 . Ale sama představa smírčí oběti, rituální hostiny celého společenství, uzavření smlouvy s Bohem, dokonce představa univerzální nové smlouvy, je starozákonní. Také Pavel ve svých argumentacích a rozvíjení křesťanského mýtu pracuje jako vyškolený farizej metodami soudobé židovské exegeze a není důvod se domnívat, že ze stejných myšlenkových pramenů nečerpali i jeho předchůdci.

Připomínky byly formulovány stručně, ale s vyučující jsem se dohodla, že je rozvedu ve svém referátu. Pak ho uvedu i na blogu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře