Noèní úvahy
None

Malkísedek

3. ledna 2007, 14:53

Omlouvám se, při hledání starozákonních souvislostí eucharistie jsem si neuvědomila, že Malkísedek obětoval Abramovi chléb a víno. Takže malý dodatek, kvůli nejasnostem v původním textu s mnoha otazníky.


Malkísedek – Král spravedlnosti nebo Můj božský král je spravedlnost[1].

A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno, byl totiž knězem Boha Nejvyššího. Požehnal mu:

Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu,

Jemuž patří nebesa i země.

Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší,

Jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.

Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. (Gn14,18-20 )

Malkísedek spojuje funkci královskou a velekněžskou. Přesto je to právě on, kdo obětuje a žehná Abramovi, ne naopak. [2] Abram mu dává desátek, uznává ho tedy za svého kněze. Snaha odůvodnit pozdější výsadní postavení Jeruzaléma? Abram – Otec je vznešený. V tradici praotců je zachycen kult božských předků[3]. Zachycuje tato epizoda, jinak v Gn ojedinělá, původní nadřízenost božské praotecké postavy nad místním Elem? Jeruzalémská reprezentace boha Ela, El-Eljon – Bůh nejvyšší.

S Malkísedekem se setkáváme také v královském žalmu 110, který byl užíván k intronizaci judských králů.

Královský žalm 110 [4]

Výrok Hospodinův mému pánu:

Zasedni po mé pravici,

Já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.[5] (Ž110,1-2)

Hospodin přísahal a nebude želet:

Ty jsi kněz navěky

Podle Malkísedekova řádu. (Ž110,4)

Svrchovanost malkísedekovského kněžství, patřícího podle tradice davidovské dynastii, na rozdíl od kněžství áronovského. Davidovští králové v některých okamžicích plní i velekněžskou funkci, např. posvěcení Šalomounova chrámu s obětním hodem shromážděného společenství.

Malkísedekově postavě se později dostalo pozornosti v apokalyptické literatuře, midraš o něm se našel v 11.kumránské jeskyni. Zajímavé je podání o Malkísedekově narození z delšího znění staroslověnské knihy Henochovy, jak o něm píše K.Schubert [7]. Nejvýraznějším zpracováním je ovšem epištola k Židům, která paralelu Ježíše a velekněze Malkísedekova řádu rozvíjí, epištola není Pavlova a vznikla pravděpodobně v osmdesátých letech 1.století.[8], proto se jí nebudu zabývat.


[1] A.Novotný: Biblický slovník, heslo Melchísedech

[2] Výklady ke Starému zákonu I

[3] D.Antalík: Proměny kultu předků v náboženství Izraele

[4] Výklady ke Starému zákonu III, str.500

[5]Novozákonní interpretace je v Sk 2,34-36 , 1K15,24-28

[7] K.Schubert: Ježíš ve světle tradiční židovské literatury, str.21-25

[8] P.Pokorný: Úvod do Nového zákona, str.256

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: křesťanství  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

stehlik (07.01.2007, 03:10:31 - Mail - WWW): Simon Makabeus
Vsechno nasvedcuje tomu, ze Melchisedek je relativne pozdni dodatek do biblickeho textu. Obzvlaste zalm 110 vyjevuje, ktera bije.
Verse 1-4 tvori akrostik - "Simon" - nejspis minen Simon Makabejsky - veleknez, ktery se ujal i vladcovske role v Jeruzalemne. Zda se tedy nanejvys pravdepodobne, ze zahrnuti(popripade rozvinuti, rtedakcni doupraveni - podle toho kam historicky radite jednotlive kodifikacni kroky) ponekud enigmaticke postavy Melchisedeka melo byt ideologickou legitimaci Hasmoneovske dynastie.

didactylos (08.01.2007, 15:51:37): makabejští
Vidíš, to je tedy velice zajímavé. To, co jsem považovala kvůli malé srozumitelnosti za hodně staré, je jedno z nejmladších. Dalo by se to dokázat třeba nevýskytem toho oddílu v Pentateuchu Samaritánů? Ale ten jsem nikdy neviděla a nevím, nakolik je vůbec jiný, podle literatury by měl být hodně podobný, protože se usuzuje, že k oddělení obou komunit došlo až po ustálení textu Pentateuchu. V Septuagintě už ten kousek je, ale to není směrodatné. A týká se to jenom Malkísedeka nebo celé té válečnické kapitoly Gn14?


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.