Přátelé, už jsem zase zpátky. Religionistické typologie a taxonomie dopadly výborně, přestože jsem docela odvážně pravila, že jsou v podstatě k ničemu. Pak jsem se učila na zkoušku z filosofie náboženství, dokonce jsem si přesunula termín, protože toho bylo k zapamatování hrozně moc, a nám stařešinům už ta paměť tak neslouží. Navíc jsem měla vždycky pocit, že filosofie je tak trochu disciplina o ničem, věda to rozhodně není, protože její závěry nejsou falzifikovatelné. To, jak jsme se to dovídali navíc připomínalo spíš dějiny filosofie náboženství, spousta jmen, dat a názvů knih. Měli jsme před zkouškou dodat písemný materiál, srovnání tří fenomenologů náboženství, to je taky směr, který zrovna nemiluji. Ale do úvodu jsem dala kousek textu, který tady uvedu, (úplně na jiné téma než je fenomenologie náboženství)

Jak jsem na to doma nostalgicky vzpomínala, nadhodili mi moji nejbližší z legrace, ať si tu zkoušku nechám uznat a už se učením netrápím. Nemysleli to vážně, ale já jsem opravdu vyštrachala svůj starý index a ten jsem dnes na zkoušce předložila. No legrácky. Ale nepodívala jsem se do svých chytrých knih na Marxe, jak je chápán v dnešní filosofii náboženství, měla jsem na to množství materiálu celkově moc málo času a málo zájmu, abych řekla pravdu a nic než pravdu, na přednáškách mu byla věnovaná tak půlstrana ze čtyřiceti hustě popsaných mým drobným písmem. Mělo mne ovšem napadnout, že náš vyučující má taky smysl pro legraci a že mi toho Marxe opravdu dá, měla jsem se na to připravit. Samozřejmě jsem si skoro nic z té doby před čtyřiceti lety nepamatovala, ono to taky nemělo s Marxem až tak moc nic společného. A tak jsem si svým žertíkem parádně naběhla. No, plavala jsem v tom, jak jsem nejlíp uměla, ale nakonec jsem tu zkoušku udělala. Jsem hlavně ráda, že to mám za sebou, shodně s analytickými filosofy se domnívám, že všechny věty, které jsme se měli i teď učit, jsou smysluprázdné, nehledě ani na to, jak byly smysluprázdné tehdy, kdy byl marxismus politickým náboženstvím. Stejně, kdyby mi dal vyučující cokoliv jiného, nejspíš bych nedopadla o nic líp. Ale je to psina. Před čtyřiceti lety,když jsem dělala zkoušku z marxismu, vyprávěla jsem o řecké antické filosofii, a teď, když už to je jen jeden z mnoha filosofických proudů, zase o marxismu. Prostě to je ta dialektika (a taky moje prostořekost)