Hereze 1
4. srpna 2004, 15:52
Tak se pokusím o přehled herezí, ale jak tak koukám, bude z toho zřejmě nekonečný seriál.
Nejdřív něco metodologických poznámek. Literaturu jako obvykle uvedu na konci článku, ale protože budu asi používat některé pojmy, které nemusí být známé nebo, a to je pravděpodobnější, mají dnes jiný význam než v dobách, o kterých budu psát, budu se snažit pojem stručně definovat a použiju k tomu hesla Slovníku judaismus, křesťanství a islám. Pokud se mi stane, že něco zapomenu definovat a nebude to dostatečně srozumitelné, ozvěte se v komentářích.
Navazuji na skripta o prvotní církvi v 1.století.
http://www.jabok.cuni.cz/dokumenty/nz5.doc
Doporučuji vám jejich přečtení, je to opravdu hodně zajímavé, mají ovšem 47 stran.
O "historickém" Ježíšovi můžeme říct jen velice málo. To, co máme dochováno v Novém zákoně v evangeliích jsou informace s odstupem půl století a víc. A právě v této době se v Palestině odehrál dějinný zlom, chápáno z hlediska Židů, totiž povstání Židů proti římské moci. Toto povstání bylo neúspěšné a znamenalo konec i té omezené politické samostatnosti, kterou Židé měli, a znamenalo také zničení chrámu a jeho kultu i ztrátu významu těch složek židovské společnosti, které s ním byly svázané. Z hlediska Římanů se ovšem jednalo spíš o nepodstatnou věc, to, že se povstání mohlo udržet tak dlouho, bylo způsobeno vnitropolitickými problémy v samotném Římě. Pohled na Ježíše po prohrané židovské válce byl v jednotlivých křesťanských skupinách samotným faktem zničení chrámu jistě ovlivněn. Navíc musíme brát pořád v úvahu, že na samém počátku neexistovalo jedno křesťanství, ale celá řada různých názorových skupin a evangelia ukazují víc než "historického" Ježíše jejich teologické důrazy, reflektují jejich problémy a postavení v době vzniku, v případě Markova evangelia, které se obecně považuje za nejstarší, dobu těsně po roce 70, Matoušovo v osmdesátých letech, Lukášovo a Janovo pravděpodobně v devadesátých letech.
Nejstarší částí Nového zákona jsou autentické Pavlovy listy, za pravé uznává novozákonní biblistika sedm z nich, ty pocházejí z padesátých let. O Ježíši jako člověku se v nich ovšem nedovíme nic, protože Pavel Ježíše zřejmě za jeho života neznal a jeho život a učení není předmětem jeho zájmu. Pavel se soustřeďuje na Boží spásné dílo, na Ježíše jako Mesiáše.
Nejstarší vyznání víry pochází ještě z doby před Pavlovým vystoupením a je zachyceno jako tradované v jeho listu 1Kor15,3-5.
Nedá se myslím už zjistit, jaká byla sebereflexe zbožného Žida Ježíše z Nazaretu, ale zdá se dost pravděpodobné, že se cítil být Bohem povolán k hlásání blízkého příchodu Božího království, zcela v souladu se soudobými apokalyptickými směry v židovství. Nejspíš jeden rok, časové údaje se také rozcházejí, tak putoval po Galileji jako potulný kazatel a eschatologický zánik světa předpovídal a chtěl, aby lidé ve světle tohoto poznání změnili způsob svého života. Co je pravděpodobné tak, že to skoro hraničí s jistotou, je, že byl popraven ukřižováním jako vzbouřenec na základě politického obvinění.
Po jeho smrti se skupiny jeho příznivců a sympatizantů, pokud ovšem po takovém osobním ztroskotání svého učitele vůbec vytrvaly, rozdělily zhruba do dvou skupin. Jedna pokračovala v hlásání jeho učení, kladla důraz na jeho činy. Právě z tohoto okruhu je podklad evangelijního vyprávění, sbírka Q, kterou biblisté z novozákonních i pseudoepigrafních evangelií zrekonstruovali. Tyto skupiny ovšem postupně přestaly mít důležitost, buď se přidaly ke vznikajícím křesťanským obcím nebo zanikly. Druhým proudem byli ti přívrženci, kteří po velikonočních událostech vyznali, že Ježíš byl (a je) Mesiáš, "pomazaný", řecky Christos.
Tady je potřeba vysvětlení, protože slovo Kristus už má dnes jiný význam. Titul "pomazaný" je velice starého data. Už v předizraelském období v západosemitské oblasti byl představený těch kněží, kteří se přímo starali o božstvo, titulován jako pomazaný a byl opravdu pomazáván olejem při intronizaci. I v Izraeli byli kněží pomazáváni při své ordinaci. "Pomazaný Hospodinův" byl titul izraelských králů, v proroctví Izajášově je tak titulován dokonce perský král Kýros (který dovolil Židům návrat z exilu). Vždy jsou ovšem míněni lidé zasvěcení Boží službě. Zánik království způsobil posun v chápání Pomazaného, proroci předpovídají příchod idealizovaného budoucího davidovského krále, který zjedná nápravu, (Micheáš, Zacharjáš). Nejmladší prorocké knihy spojují mesiášská očekávání se Zerubábelem, (Ageus, Zacharjáš). Ale ani nová dynastie Hasmoneovců nemohla splnit očekávání, takže od 2.století př.n.l. se Pomazaný stal očekávanou ideální eschatologickou postavou. Mesiáš na konci věku shromáždí Izrael, porazí nepřátele a nastolí Boží vládu. Mesiášská očekávání se soustředila do tří typů postav, královského davidovského mesiáše, kněžského áronovského mesiáše a prorockého mesiáše. Všechny typy očekávaných postav jsou doloženy v textech z Kumránu. S pokračující krizí židovské společnosti získává na významu právě davidovský královský mesiáš, často zmiňovaný v židovských apokryfních a pseudoepigrafních textech (2.Bárukova, 4.Ezdrášova, Žalmy Šalomounovy, Závěti dvanácti patriarchů a další). Také se objevovali lidé, kteří se za mesiáše prohlašovali, v 1.století Juda Galilejský, blízký hnutí zélótů, v 2.století vůdce 2. protiřímského povstání Bar Kochba.
Stále jsme na půdě judaismu a Mesiáš je Bohem vyvolený člověk, i když ve zmiňované apokalyptické literatuře už má některé transcendentní rysy. V prvním století byli vlastně skoro všichni křesťané židokřesťané, křesťané z pohanů byli zpočátku mnohem méně zastoupeni. Tady je potřeba souhlasit s tvrzením, že vlastní odlišení křesťanství od židovství se může spojovat se jménem Pavla z Tarsu, byl to totiž on, kdo po křesťanech z pohanů přestal chtít, aby se stali nejdřív plnoprávnými židy se všemi omezeními Zákona. Jeho obce byly ovšem až do židovské války v menšině. Po prohrané válce se Židé museli vyrovnat se ztrátou chrámu a jeho kultu, prosadil se synagogální kult a umírněný farizejský proud, ostatní proudy v židovství byly postupně eliminovány. Tak ke konci prvního století, na různých místech v různou dobu, došlo k oddělení židokřesťanů od židů, židokřesťané byli "vyhnáni" ze synagog (vzpomínka na to je v evangeliích Matoušově a Janově velice živá, nedávná a bolestná, odtud pramení "antisemitské" výroky), křesťanství začalo být chápáno jako jiné, nové náboženství, ne jako jeden z proudů judaismu. Musíme si ovšem uvědomit číselný nepoměr, odhad počtu křesťanů koncem století je 50000, přitom Židů v římské říši bylo kolem 5 milionů, tedy poměr 1:100. Křesťané už nadále nepožívali výhody uznaného náboženství, kterým židovské náboženství bylo už od dob Césarových, ale stali se politicky podezřelou novou pověrou s pochybnými způsoby.
Po osamostatnění se museli křesťané vyrovnat se svým židovským podkladem. Nakonec to vyřešili v hlavním proudu tím, že se prohlásili pravým Izraelem, společenstvím, které je pokračovatelem Boží smlouvy. Starý zákon v řeckém překladu se stal první částí jejich Písma. Jako druhá část se postupně na základě uznávané shody prosadily spisy, které v církvi kolovaly. Když tedy nebudu brát židokřesťany jako první herezi, protože se jí stali až v průběhu doby, kdy se hlavní proud už ubíral jinudy, je takovou první vážnou názorovou odštěpnou frakcí hnutí markiónovců. Markión ze Sinopy (asi 85-160) působil kolem roku 140 v Římě. Založil vlastní církev, která se vyznačovala přísnou askezí, odmítal Starý zákon a z tehdejších křesťanských spisů uznával jen upravené Lukášovo evangelium a několik Pavlových listů. Jeho názory byly blízké gnózi, starozákonního boha považoval jen za demiurga, pravým zdrojem spásy je neznámý bůh zvěstovaný Kristem. Jeho vystoupení vyvolalo ostrou diskuzi a jeho programové odmítnutí židovské složky křesťanství uspíšilo kanonizaci spisů Nového zákona. Markionova církev na Západě zanikla už ve 3.století, na Východě, hlavně v Sýrii a Arménii, přežívala až do 5.století.
Dalším názorovým proudem, se kterým se muselo křesťanství už od začátku vyrovnávat, byla gnóze. Ale to opravdu až příště...
Pavlincová a kol.: Slovník judaismus, křesťanství, islám, Olomouc 2003
Schubert K: Židovské náboženství v proměnách věků, Praha 1994
Vouga F: Dějiny raného křesťanství, Brno 1997
Pokorný P.: Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha 1993
Knihy tajemství a moudrosti I-III, mimobiblické židovské spisy: pseudoepigrafy
Literatury by bylo ještě mnohem víc, dodám k jednotlivým tématům, pokud bude zájem. Také jsem už o některých věcech psala, takže mám dojem, že se teď zrovna docela opakuju, k najití jsou ty články pod obsahy křesťanství...
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Dhal (05.08.2004, 08:49:13): Historický JežišAko zdroj informácií môže poslúžiť takzvaný "Slovanský Flavius". Malo by ísť o pôvodný, úplne zachovaný opis (našiel sa v Rusku a pochádza z 12.-13. storočia) diela Josepha Flavia, rímskeho historika židovského pôvodu z doby veľmi blízkej Ježišovi. V jeho "oficiálnych" prácach síce o Ježišovi nie je ani zmienka, ale dá sa predpokladať, že je to dôsledok cenzúry z doby vládnutia cisára Diokleciána (začiatok 4.st.), vtedy bola zničená veľmi veľká časť židovských a kresťanských písomností.
Slovanský Flavius nie je považovaný za príliš dôveryhodný zdroj (aj keď mnohí autori z neho čerpajú...), ale za falzifikát nebol (pokiaľ viem) nikdy označený.
Dhalovi (05.08.2004, 10:26:57):
Slovanského Flavia neznám, ale o Testimonium Flavianum v syrském opise jsem psala http://didactylos.bloguje.cz/23530_item.php
I tak je to ovšem jen zmínka, která by potvrzovala pouhou Ježíšovu historicitu a nic víc.
Dhal (05.08.2004, 12:01:56): didactylos
Možno že ide o zhodu. Ale pamätám si, že v úryvkoch, ktoré som čítal, bolo podstatne viac informácií.
Napríklad podrobný popis príchodu do Jeruzalema, Ježišov fyzický výzor (pre veriacich by mohol byť dosť šokujúci), niektoré skutočnoti, ktoré by svedčili o úzkom kontakte so zélotmi. Dokonca tam je vraj aj rímsky zatykač na Ježiša...
Problém je v tom, že týmito vecami sa zaoberám len vo svojom voľnom čase a nesystematicky. Často sem píšem o veciach, ktoré mi zostali v hlave ešte pred pár rokmi a mám ťažkosti s hľadaním zdroja, ktorý ich do tej hlavy napchal. V tomto prípade si ale (dúfam) zdroj pamätám, skúsim sa ešte podívať.
M.A.D. (05.08.2004, 19:26:29): Didactylos&Dhal
Didactylos prepac mi, ale trochu nerozumiem Tvojmu vyroku: "..iba zmienka, ktora by potvrdzovala Jezisovu historicitu, nic viac.." Co viac by mala historicka kniha potvrdzovat? Ze bol (je) mesias? :-) Ale inak vyborny clanok. Dakujem! Rad som si preopakoval.
Dhal, prosim spomen si na nieco viac o "Slovanskom Flaviovi". Mne sa cosi mari o tom co si napisal, ale inak som strasny slerotik.
Přidání komentáře...
