Hereze 3 - arianismus
8. srpna 2004, 19:42
Montanismus, spor o datum Velikonoc, monarchianismus, arianismus, nikajský koncil roku 325 a schválené vyznání víry
Montanismus
Kromě boje s gnózí vedla církev boj i s montanismem. Montanos vystoupil večejně roku 156 a mluvil v jazycích a proroctvích, hlásal asketický způsob života. Byla to odnož křesťanství, která se snažila zachovat očekávání druhého příchodu Kristova jako reakci na rostoucí centralizaci monarchického episkopátu. Hnutí existovalo jen půl století, většina církve proti němu vystoupila, protože se jí zdálo, že ohrožuje stabilitu a pořádek v církvi a církevní představitelé se obávali entuziastických výstřelků. Příznivcem montanismu se koncem svého církevního působení stal Tertullianus (160-220), protože se mu líbila jeho morální a duchovní přísnost, zdálo se mu totiž, že současná církev už tyto kvality postrádá.
Spor o datum Velikonoc
Zajímavým bodem v teologických sporech bylo stanovení data slavení Velikonoc. Většina křesťanů v Malé Asii slavila Velikonoce podle židovského kalendáře, 14.den měsíce nísanu, těmto říkali "quadrodecimaniáni" (čtrnáctníci). Na Západě se ale domnívali, že slavení Velikonoc musí připadat na následující neděli. Římský biskup Viktor (vládl 189-199) maloasijské sbory kvůli tomu exkomunikoval, Proti tomu protestovali mnozí biskupové, protože se jim nelíbilo, aby římský biskup uplatňoval svou autoritu až v maloasijských sborech a Viktor exkomunikaci odvolal. Ve stanovování data Velikonoc pak stejně západní model převládl, tímto problémem se zabýval mimo jiných otázek také nikajský koncil roku 325.
Monarchianismus
Na začátku 3.století byl akutním teologickým problémem Západu monarchianismus. Ten se týkal vztahu mezi Otcem a Synem. Proti tvrzení, že Otec a Syn jsou dvě odlišné Boží postavy, které vlastně zpochybňovalo monoteismus, vystoupily hned dvě skupiny monarchiánů. Jedna skupina, kterou známe jako adopcianisty, věřila, že Ježíš byl člověk, kterého Bůh adoptoval za svého Syna. Tento názor tedy zachovává jedinost Boží, ale Ježíš tak zůstává člověkem, není a nebyl Bohem. Druhou skupinu tvořili monarchiáni, známí jako modalisté, kteří věřili, že Bůh Otec a Bůh Syn jsou jedno, rozdílem je "modus" jejich projevu. Tomuto postoji se také říká sabellianismus podle zastánce učení Sabellia nebo patripasianismus, protože obsahuje tezi, že na kříži byl sám Bůh Otec. To byla zase krajnost, která popírala samostatnou Kristovu existenci. Jeden z pisatelů, kteří se proti modalistickému monarchianismu stavěli, byl právě Tertullianus, který trval na tom, že Otec je Bůh, Syn je Bůh i Duch svatý je Bůh a přesto se nejedná o tři bohy, ale jde o jednu podstatu ve třech osobách.
Arianismus
Problémem vztahů uvnitř Trojice a otázkou Kristovy přirozenosti se církev zabývala následující dvě století. Už jsem psala o alexandrijské škole s jejím filosofickým, novoplatonským a alegorickým výkladem bible. Proti ní stála jiná škola výkladu soustředěná v Antiochii, škola, která kladla důraz na doslovné znění, ale zasazovala biblické spisy do jejich historického kontextu. Antiochie a Alexandrie byly obě sídlem patrirchy a nezi oběma patriarchy rostla vzájemná rivalita. V Alexandrii vznikla také známá hereze arianismus, pojmenovaná podle presbytera Areia (250-336). Areios byl původem Libyjec, ale studoval v Antiochii, po studiích se vrátil do Alexandrie. Jeho nadřízený, biskup Alexander, použil při popisu vztahu mezi Otcem a Synem slova homoúsios (stejné podstaty). Areios to považoval za nebezpečně blízké sabellianismu a navázal ve svém výkladu na Origenovu subordinační teorii, jen ji prostě trochu víc dotáhl. Tvrdil, že Ježíš je sice také Bohem, ale zaujímá vůči Bohu Otci podřízené postavení, byl Bohem stvořen, začal existovat v určitém časovém okamžiku. "Byly doby, kdy nebyl" bylo ariánské heslo. Alexander a většina alexandrijského sboru byli proti, do Alexandrie byl svolán koncil asi stovky biskupů z Egypta a Libye a Areia spolu s několika jeho stoupenci exkomunikoval. Antiochií ovlivněné východní sbory mu však přispěchaly na pomoc a během dvou let se sporem už zabývala celá východní církev. To se nelíbilo císaři Konstantinovi, stal se císařem celé říše roku 324 a přál si jednotnou církev jako jednotící prvek celého císařství a spory uvnitř církve ho hrozně štvaly. Svolal proto do Nikaje roku 325 všeobecný ekumenický koncil, zúčastnilo se ho přes 300 biskupů, většina ovšem z východní části říše, jen několik zástupců bylo ze Západu. Císař hradil biskupům cestovní náklady i stravu a ubytování během pobytu, nechal je od 20.5 do 25.6.325 rokovat. Císař sám byl antiarián, takže si všichni mysleli, že o výsledku je rozhodnuto předem, císař koncil také latinským proslovem zahájil a jeho řecké jednání celou dobu sledoval.
Vyznání víry schválené na nikajském koncilu
Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, učinitele všech věcí viditelných i neviditelných.
A v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, zrozeného z Otce, jakožto jednorozeného, z bytosti Otcovy, Boha z Boha, Světlo ze Světla, Boha pravého, zplozeného, nikoli učiněného, téže bytnosti s Otcem (homoúsios), skrze něhož bylo všechno učiněno, i na nebi i na zemi, jenž pro nás lidi a pro naše spasení sestoupil a vtělil se, stal se člověkem, trpěl, vstal z mrtvých třetího dne, vstoupil na nebesa a přijde soudit živé i mrtvé.
A v Ducha svatého.
Ty, kteří praví, že byl čas, kdy ho nebylo, a že nebyl, dokud nebyl zplozen, a že byl učiněn z ničeho, nebo říkají, že je z jiné podstaty, či bytnosti, nebo že byl Syn Boží stvořen nebo proměněn nebo že se změnil, obecná církev s klatbou odmítá.
Lane.T: Dějiny křesťanského myšlení, Praha 1999
North J.B.: Dějiny církve od Letnic k dnešku, Praha 2001
Rubrika: křesťanství | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
M.A.D. (09.08.2004, 21:35:35): DidactylosNie, ze by som Ti chcel velmi lichotit
:-), ale obdivujem Tvoj entuziazmus a pracovitost. Nedaj sa znechutit roznymi poznamkami a pis dalej. Ja to tu povazujem za vyborne. A "dlhe" clanky vobec nevadia, skor naopak. Kto chce vela vediet, musi vela citat. Prajem vela zdravia.
didactylos (10.08.2004, 11:59:54): díky
ale mne to neznechutilo, považuji připomínky čtenářů za pozitivní zpětnou vazbu. Hned jsem jednu uplatnila, obsah článku v perexu a nadpisy odstavců, myslím, že je to rozumný nápad. A ten humor by se mi taky líbil. Nevíte někdo o nějakých islámských anekdotách?
M.A.D. (10.08.2004, 19:13:07): Didactylos
Ano, vieme. MekaCola :-)))
Dhal (11.08.2004, 18:49:30): Anekdoty
Dosť veľa motívov z islámskych anekdôt je v knižkách o Nasredínovi Hodžovi.
Kristýna (13.01.2006, 12:29:54 - Mail): noc
v noci se mnoho lidí bojí a jsou velmi vystrašeni. Mají ze tmy a nic nevidíciho prostředí strach.
Kristýna (13.01.2006, 12:29:59 - Mail): noc
v noci se mnoho lidí bojí a jsou velmi vystrašeni. Mají ze tmy a nic nevidíciho prostředí strach.
Přidání komentáře...
