Perseus II
30. srpna 2003, 20:19
Perseův slavný návrat s přestávkou na osvobození Andromedy
Děkuji vám, přátelé, za pěknou odezvu na otázku. Pokračuji tedy.
Perseus se vydal na zpáteční cestu. Dostal se do severozápadní Afriky, kde žil Titán Atlas, který byl za vzpouru proti bohům odsouzen věčně nést nebeskou klenbu. Atlas byl k cizincům nedůvěřivý, protože věštba ho varovala, že mu ublíží Diův syn. Takže když se Perseus představil, obořil se na něho , vyhnal ho a nazval lhářem. Perseus si to nenechal líbit, vytáhl Medúzinu hlavu z torby a Atlas zkameněl.
Po cestě nad severní Afrikou z torby kapala Medúzina krev, ta se na zemi proměnila v jedovaté hady a ti mají na svědomí proměnu oblasti v písečnou poušť bez života. (to jsou věci).
Na samém kraji tehdy známého světa, v Etiopii uviděl Perseus na skále v moři přikovanou dívku. Byla to Andromeda, dcera krále Kefea, která měla být obětována mořské obludě. Andromedina matka Kassiopeia se totiž příliš chlubila svojí krásou a urazila mořské nymfy. Jejich vládce Poseidón na království poslal mořského netvora, který mohl být ukonejšen jen obětováním Andromedy. Perseus to však nenechal jen tak. Domluvil se s Andromedou i jejími rodiči, že se pokusí netvora zabít, pokud mu Andromedu dají za manželku. Souhlasili, ono jim ostatně nic jiného nezbývalo, ale nadávali mu příliš šancí. Andromeda sice už ženicha Fínea měla, ale ten se bál a za ni v rozhodující okamžik nechtěl dávat v sázku vlastní život. Perseus s netvorem bojoval ručně se zbraní, (vlastně nechápu, proč i v tomto případě nepoužil svou obvyklou taktiku, ale možná, že na Poseidonovy výtvory zkamenění nefungovalo, když Medúza byla Poseidónova milenka) a podařilo se mu ho zabít a Andromedu osvobodit. Při svatební hostině v Kéfeově paláci se ovšem objevil Fíneus a nevěsty se dožadoval, přivedl si s sebou i válečný doprovod. Svatebčané byli v menšině, navíc neozbrojení, takže to vypadalo špatně. Ale Perseus zavolal, až odvrátí tváře a Fínea i s družinou nechal zkamenět.
Cesta domů byla volná. I s Andromedou se dostavil do Polydektova paláce na hostinu, která byla ještě v plném proudu (ceníte si tu ohromnou rychlost, s kterou zvládl všechna svoje dobrodružství?) a hlásil splnění úkolu. Nikdo mu nevěřil, tak Medúzinu hlavu vytáhl z torby. Následky byly obvyklé, palác byl najednou vyzdoben množstvím kamenných soch. Perseus předal kralování na ostrově Serifu svému pěstounu Diktovi, vrátil hodným nymfám jejich neocenitelné dary, Hermovi harpé a Athéně za odměnu za skvělé rady Medúzinu hlavu. Athéna si jí vyzdobila svůj štít. Pak Perseus vzal maminku Danaé a manželku Andromedu a spěchal do Argu. Chtěl se s dědem Akrisiem smířit, na počest uspořádali sportovní hry, kde se také házelo diskem. Perseus neodolal a také hodil, zasáhl však Akrisia tak nešťastně, že Akrisios umřel, přesně tak, jak tvrdila stará věštba. Perseovi se nezdálo správné, aby vládl v Argu, když zabil krále Akrisia, i když se tak stalo nešťastnou náhodou. Proto si království prohodil se svým bratrancem a dál panoval v Tirynthu. V Mykénách dal postavit krásné paláce a je považován za mykénského patrona a zakladatele. V Mykénách také ukazují jeho hrob. Ale pravda je ta, že ho otec Zeus nenechal umřít, ale společně s příbuznými ho vyzvedl na oblohu. Tam se na něho i na jeho manželku můžeme dívat, souhvězdí jsou viditelná i pouhým okem neozbrojeným dalekohledem.
I potomci Persea a Anromedy byli slavní hrdinové, ale největší proslulosti dosáhl jejich vnuk Héraklés.
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
saybye (26.09.2003, 22:21:11 - WWW):Napadá mě, jak mohl někdo celou antickou mytologii vůbec vymyslet. Když vezmu v úvahu, že je nejspíš dílem desítek lidí v průběhů mnoha a mnoha let a přesto zůstává tak nějak konzistentní, bez logických nesrovnalostí...
možná že pověsti jiných kultur jsou na tom podobně (to nedovedu posoudit). V tom případě se divím několikanásobně
didactylos (26.09.2003, 23:20:05):
Většinou moc konsistentní nejsou. U antiky je to jinak, protože se nezachovaly původní tvary těch mýtů v podobě stálého kanonizovaného textu, ale zpracované v uměleckých dílech. To už za sebou měly hodně dlouhou historii a zpracovatelé se je pokusili uvést do logických souvislostí. Už u Hésióda v knize O původu bohů je v tom systém, a tato kniha sloužila také spolu s Homérovými básněmi jako učebnice, řecká povinná četba.
Ale myslím, že se přece musím trochu opravit. Systém v jakékoliv mytologii vždycky je, jen třeba nám může připadat nelogický, ale je to vlastně způsob popisu a pochopení světa, něco, co mělo stejný účel jako má naše věda, lépe řečeno to, co rozumíme vědeckým obrazem našeho světa. Koneckonců pravdivost axiomů nemůžeme nikdy ověřit, jen je jako axiomy můžeme definovat a z nich vycházet při rozvíjení svých dalších teorií. Ale to jsem už dost odbočila.
Přidání komentáře...
