Fanatici

Podle slovníku cizích slov: fanatik – člověk vášnivě pro něco zaujatý, vášnivý horlitel, vášnivý a nesnášenlivý zastánce (nějakého názoru, stanoviska apod.)
Podle etymologického slovníku: fanatik – slepě oddaný příznivec. Původ slova z latinského fanum – svatyně, bohu zasvěcené místo

V Římě se fanatici nazývali kněží, zejména cizích božstev, např. Isidy, Kybely. Protože jejich kult připadal Římanům divoký a vášnivý, přenesl se tento vedlejší význam později do dalších jazyků.

Fanum – místo pro posvátné úkony, místo posvěcené pontifiky pro konání náboženského obřadu nebo vystavění svatyně. Jako fanum mohl být označen i strom zasažený bleskem, ale také to byla místa na fóru, kde byla umístěna lehátka pro bohy při společných hostinách. Nezasvěcené věci, tedy ty, které nejsou fanum, byly označovány jako profanum. Pontifikové mohli zasvěcené (res fanatica) odsvětit a udělat je tak světskými (res profana).

Lumír Klimeš: Slovník cizích slov, SPN, Praha, 1981
Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, Leda 2001
Bořek Neškudla: Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova, Libri, Praha 2004

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře