Objevování Bible
17. ledna 2008, 10:15
Minulý semestr jsem měla přerušené studium kvůli každodennímu ozařování. Nechala jsem si i zrušit všechny navštěvované kurzy. Jedním z nich bylo "Náboženství starověkého Izraele ve světle archeologie". V něm kromě jiných materiálů byla jako studijní literatura i kniha, na kterou chci upozornit.
Israel Finkelstein, Neil Asher Silberman: Objevování Bible. Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie, Vyšehrad, Praha 2007. Originál anglicky v roce 2001.
Je to velice zajímavý pohled, v mnohém radikálně mění ustálené představy.
Rubrika: Starý zákon | Autor: didactylos | Komentáře (5)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Puteal
10. ledna 2008, 15:02
Asi jste se podivili stejně jako já, proč by měl být strom zasažený bleskem chápán jako posvátný.
Vybírám tedy heslo puteal: Ve starověkém Římě obezděné chráněné místo po zásahu bleskem. Každý blesk , který dorazí k zemi, vyžaduje hrob a úctu jako zemřelý. Půda poškozená bleskem byla schována do tohoto čterhranného přísřešku bez střechy a na místě byla obětována ovce. Člověk sežehnutý bleskem byl pohřben na místě. Zvyk je starobylý, údajně zavedený králem Numou. Jen k osvěžení historických znalostí, král Numa Pompilius byl legendární druhý římský král, podle tradice vládl 715-673 př.n.l. V pozdější tradici se mu připisuje zavedení nebo reformování mnoha náboženských rituálů i právních postupů.
Bořek Neškudla: Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova, Libri, Praha 2004
Rubrika: antika | Autor: didactylos | Komentáře (1)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Fanatici
10. ledna 2008, 14:17
Podle slovníku cizích slov: fanatik – člověk vášnivě pro něco zaujatý, vášnivý horlitel, vášnivý a nesnášenlivý zastánce (nějakého názoru, stanoviska apod.)
Podle etymologického slovníku: fanatik – slepě oddaný příznivec. Původ slova z latinského fanum – svatyně, bohu zasvěcené místo
V Římě se fanatici nazývali kněží, zejména cizích božstev, např. Isidy, Kybely. Protože jejich kult připadal Římanům divoký a vášnivý, přenesl se tento vedlejší význam později do dalších jazyků.
Fanum – místo pro posvátné úkony, místo posvěcené pontifiky pro konání náboženského obřadu nebo vystavění svatyně. Jako fanum mohl být označen i strom zasažený bleskem, ale také to byla místa na fóru, kde byla umístěna lehátka pro bohy při společných hostinách. Nezasvěcené věci, tedy ty, které nejsou fanum, byly označovány jako profanum. Pontifikové mohli zasvěcené (res fanatica) odsvětit a udělat je tak světskými (res profana).
Lumír Klimeš: Slovník cizích slov, SPN, Praha, 1981
Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, Leda 2001
Bořek Neškudla: Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova, Libri, Praha 2004
Rubrika: antika | Autor: didactylos | Komentáře (1)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
