Těhotný bůh Kumarbi

tentokrát jako ukázku společné indoevropské náboženské tradice uvádím znění chetitského mýtu (text i s poznámkami překladatelky)

Text pochází pravděpodobně z druhé poloviny 2.tisíciletí př.n.l., srovnejte s vyprávěním Hésiodovy Theogonie, nepoměrně mladším, asi 8.-7.století př.n.l.

Vládci nebes

Nechť naslouchají dávní bohové, kteří jsou v nebi, i ti, kteří jsou v temné zemi,
nechť naslouchají mocní bohové...
nechť naslouchá Nara, Napšara, Minki, Ammunki,
nechť naslouchají Ammerzzadu, bohové dávných časů, otcové a matky bohů!
Nechť naslouchají Anu a Antu, otec a matka Išchary,
nechť naslouchají Enlil a Ninlil, bohové, kteří jsou mocní dole i na výsostech...
(1 řádek zničen)

Kdysi, v dávných časech, byl Alalu v nebi králem.
Alalu na trůně sedí a mocný Anu, první z bohů, stojí před ním,
k jeho nohám se sklání a do ruky podává poháry k pití.

Devět souzených let byl Alalu v nebi králem.
V devátém roce proti Alalovi zvedl Anu boj.
Porazil jej, Alala, a on před ním utekl,
odešel dolů na temnou zem.
Odešel dolů na temnou zem a na trůn usedl Anu.
Anu sedí na svém trůně a mocný Kumarbi dává mu jíst,
sklání se k jeho nohám, do ruky mu poháry k pití podává.
Devět souzených let byl Anu v nebi králem.
V devátém roce Anu zahájil boj proti Kumarbimu,
Kumarbi, potomek Alalův, zahájil boj proti Anuovi.
Anu nevydržel pohled Kumarbiho očí a Kumarbimu z rukou uprchl.
Utíkal, Anu, do nebes zamířil.
Za ním se hnal Kumarbi.
Chytil jej, Ana, za nohy, z nebe jej táhl dolů.
Zakousl se mu do slabin
a jeho mužství se Kumarbimu do nitra vlilo jak bronz.
Když Anovo mužství Kumarbi spolkl,
zaradoval se, zasmál.
Anu se obrátil a promluvil ke Kumarbimu:
"Raduješ se ve svém nitru, že jsi mé mužství spolkl.
Ve svém nitru se neraduj!
Zasel jsem do tvého nitra břímě:
Za prvé jsem tě obtěžkal rázným Bohem bouře,
za druhé jsem tě obtěžkal nezvládnutelným Tigridem,
za třetí jsem tě obtěžkal rázným Tašmišem.
Břímě tří strašlivých bohů jsem do tvého nitra zasel.
A ty skončíš tím,
že budeš hlavou tlouci o skály hor Taška."

Když Anu skončil svou řeč,
vystoupil do nebes a tam se ukryl.
Kumarbi, chytrý král, plival z úst,
plival z úst...smícháno.
To, co Kumarbi vyplivl,
hrozného boha v horách Kanzura...

(Pokračování je velmi špatně zachováno, takže je obtížné zrekonstruovat sled dalších událostí. Zdá se, že v textu jde o narození boha, jehož jméno v překladu znamená "chtíč". Ještě nenarozenému, skrytému v lůně Kumarbiho, Anu radí, kterým orgánem by mohl bezpečně opustit Kumarbiho tělo. Bůh zvažuje všechny možnosti, než konečně přijde na svět. Kumarbi se však s jeho narozením nehodlá smířit, vidí v potomku hrozbu pro svou vládu a chce své dítě sníst.)

Jak kráčel a před Eu předstoupil,
Kumarbi se uklonil a upadl.
Kumarbi strnul...
Promluvil k Eovi:
"Dej mi mé dítě, já je sním!"

(Ea Kumarbimu podal kámen, Kumarbi si jím poranil chrup a jal se naříkat. Ea mu k zažehnání bolesti poradil, aby vyzval "boháče a hrdiny k zaklínání dobytčaty a chudé k obětem krupicí". Pod touto záminkou byly pak zahájeny obřady a magické úkony, které nakonec vedly k narození Boha bouře "z dobrého místa". Jakmile byl Bůh bouře na světě, chystal proti Kumarbimu boj. Vytáhl do bitvy, ale její průběh ani výsledek nejsou známy, tabulka je na tomto místě opět poškozená. Ze závěru skladby je zřejmé, že Země porodila dvě děti. Můžeme soudit, že to byly ony dvě zbývající děti, jimiž Anu obtěžkal Kumarbiho, počaté ze semene, které se Kumarbimu podařilo včas vyplivnout.)

Mýty staré Mezopotámie (1977), přeložila Jana Součková

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře