Elitní školy s tvrdou kázní

Tak jsem si řekla, že přispěju do debaty o školách...

...ale nemějte strach, řeč bude o školách aztéckých

Aztécká společnost byla před dobytím Mexika Španěly složena vlastně jen ze dvou základních společenských vrstev, šlechty pipiltin, která zastávala kněžské i správní úřady a neurozených obyvatel, většinou rolníků, ale také řemeslníků macehualtin. Úřady nebyly v rodech šlechty dědičné, pro zastávání úřadů se vybíralo podle zásluh a schopností. Pipiltin tvořili 5-10% obyvatel. Do své společenské vrstvy se každý narodil, prostupnost mezi nimi byla malá, v zásadě mohl příslušník macehualtin získat statut pipiltin jen obvzlášť velkým hrdinstvím v boji, měřeno hlavně počtem zajatých nepřátel, určených pro obětování. Válka byla zaměstnáním všech obyvatel bez rozdílu. Každá vrstva měla svoje vnější znaky, lišily se způsobem oblékání, zdobení i bydlení. Některé nápoje a jídla byly určeny jen pro pipiltin, také poschoďové domy si směli stavět jen pipiltin, ani bohatým macehualtin to nebylo pod trestem smrti dovoleno. Přesto mezi oběma skupinami nedocházelo k žádným sociálním třenicím, obě skupiny byly komplementární a odpovídaly tak na společenské úrovni zásadně podvojnému aztéckému vidění světa.

Tato podvojnost se uplatňovala i ve školství. Každá skupina měla svůj typ povinné školy pro svoji mládež. Škola byla povinná pro všechny děti mezi 10-15 rokem, a to pro chlapce i děvčata, ale odděleně. Děti Macehualtin  měly školu telpochcalli (dům mládeže), kde se učily zpívat, tancovat, hrát na hudební nástroje pro svátky a rituály. Nejdůležitělší ve výchově chlapců byl ovšem vojenský výcvik a příprava na válku. Školy pro pipiltin, calmécac byly exkluzivnější záležitostí. Byly vždy přímo spojené s chrámem. Děti pipiltin se v nich učily rétoriku, strategii, náboženství a vedení války, ale také se vzdělávaly v astronomii, astrologii, ve čtení a počítání pomocí piktogramových kodexů. Dominantní byly kněžské a vojenské vědomosti. Disciplína v calmécac byla velice přísná, žáci se cíleně učili snášet utrpení a bolest, aby dosáhli mistrovství ve fyzickém i psychickém sebeovládání. Učitelé na obou typech škol byli absolventy calmécac,patřili do skupiny obyvatel, kterým se říkalo tlamatinime, volně přeložené myslitelé, páni myšlení. Kromě výuky náboženství v obou typech škol se také zabývali tvořením náboženských norem a teologickými spekulacemi, leckdy velice jemnými a propracovanými. O tom jindy.

Kováč M.(1999): Tlamantinime a ľudová zbožnosť u starých Aztékov in Bělka L. – Kováč M.eds.(1999): Normativní a žité náboženství, Masarykova univerzita Brno – Chronos Bratislava

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře