Koncepce stvoření světa podle kněžského kodexu
12. září 2003, 20:44
Gn 1,1-2,4a
Kapitola obsahuje systematickou koncepci stvoření se schématem sedmi dní a s hierarchií jednotlivých děl. Je částí kněžského kodexu, nejmladší součásti zpracování Tóry, z 6.až 5.století př.n.l. Je tedy tato teologická koncepce skoro o tisíc let mladší než mýtus Ptahův, i pokud beru v úvahu jeho vznik až v době kolem 1300 př.n.l.
Není snad jiný literární text, který by byl zkoumán písmeno po písmeni tak důkladně, jako je právě první kapitola Genesis.
Biblickou zprávu o stvoření světa Božím slovem ocituji podle ekumenického překladu (A),
Podle kralické bible (B) a podle Jeruzalémské bible (C) , pokud se budou významně lišit, stručný komentář vždy za jednotlivými oddíly podle Westermanna nebo podle Výklady.
A: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
B: Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.
C: Tma halila propast, Boží vítr vířil nad vodami.
1,1 dovoluje několik různých gramaticky správných překladů. Verš je chápán jako nadpis shrnující celou zprávu. Nebe a země znamená uspořádaný vesmír-celek, ten se v hebrejštině nedá vyjádřit jedním slovem. Stvoření je vyjádřeno slovesem, které je vyhrazeno Boží činnosti, neužívá se ho pro tvůrčí činnost člověka.
1,2 temný verš, který snad v sobě skrývá ohlas dobových kosmogonických mýtů, o některých jsem už psala, může souviset i s Enuma eliš.
Duch Boží nad vodami
I když je asi původně verš Gn 1,2b vzdáleným ohlasem mýtu, kdy se stvořitelský bůh ujímá své práce v podobě větru, tak, jak to bylo třeba v případě Amona, nebo je to ohlas některého z mýtů, ve kterých má bůh podobu ptáka, (znám z egyptské mytologie několik dalších příkladů), chtěla bych se spíš zmínit o vývoji představ, které následovaly. Už v Př 8,22-31 a později v Sir 24,1-22 je zmiňována preexistentní Boží Moudrost, která Bohu pomáhá při stvoření, vyšla z úst Nejvyššího, dosedla na trůn a stala se vykonavatelkou Božích rozkazů. Personifikace Moudrosti byla později ztotožněna se Slovem, a tak i s Kristem, o jehož preexistenci mluví Pavel Ef 3,9 a Kol 1,16. V judaismu se stala pomocníkem při stvoření sama preexistentní Tóra, ztotožněná se stvořitelskou moudrostí z Př 8,22. V Gn r 1,17 je Tóra přímo stvořitelským nástrojem, Bůh do ní nejdřív nahlédl a podle ní všechno stvořil.
A: I řekl Bůh: "Buď světlo!". A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
B i C: užívá výraz obloha místo klenba
1,6 Klenba je nebeská báň, která se klene nad zemí a zadržuje horní vody, označuje nepřístupné prostory.
1,7 učinil, podle C udělal. Tady Bůh kromě tvoření slovem, tedy slovním rozkazem, příslušné objekty dělá, jak bylo obvyklejší ve starších stvořitelských tradicích a jak je v následujícím jahvistickém oddílu 2,4b-3,24, který je zhruba o čtyři století starší. Tak i v dalších oddílech první kapitoly, při tvoření nebeských těles, pozemských živočichů a člověka. Podle mého názoru je zajímavý i tento výběr objektů, do kterých se pouští Bůh takříkajíc ručně, protože to jsou právě objekty, které v sousedních národech byly často zbožštěny.
A: I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny." A stalo se tak. Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí.
B: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi.
Ve všech případech je v B: místo Bůh viděl, že to je dobré – Bůh viděl, že to bylo dobré
C: v jedinou spoustu
A: I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci. Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak. Učinil tedy dvě veliká světla, větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
B: světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí
C: svítilny, ať slouží za znamení jak pro svátky, tak pro dny i roky;
1,14 nebeská světla nejsou jmenována svými jmény, aby nedošlo k jejich zbožštění, jsou užitečná pro stanovení bohoslužebného i občanského kalendáře
A: I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou." I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelikých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi." Byl večer a bylo jitro, den pátý.
B: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo; I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou,
C: jiné názvy mořských "živých duší- nefeš", tady živí tvorové a ptáci místo živočišné havěti a létavců, velicí hadi místo velikých netvorů
A: I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře." A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.
B: Vydej země duši živou, jednu každou podle pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou
C: dobytek, drobné živočichy (doslova, co se plazí, nebo co se hýbá, ale to může být i hmyz a drobná zvířata) a divoká zvířata
A: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
Stvořil ho, aby byl obrazem Božím,
muže a ženu je stvořil.
A Bůh jim požehnal a řekl jim:
"Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami,
Nad nebeským ptactvem, nade vším živým,
Co se na zemi hýbe."
B: k obrazu našemu, podlé podobenství našeho
C: aby se nám podobal; Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu jej stvořil, stvořil jej jako muže a ženu.
1,26 Učiňme, plurál může znamenat rokování Boha s jeho nebeským dvorem nebo znamená pluralis majestaticus
A: Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu. A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
1,30 Obraz zlatého věku, kdy zvířata i lidé žijí v míru a živí se rostlinami
A: Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A sedmý den Bůh požehnal a posvětil, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny.
B: A tak dokonána jsou nebesa a země, i všechno vojsko jejich; I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo. Tiť jsou rodové nebes a země
C: Takové byly dějiny nebe a země při stvoření
2,4a Toledot, vlastně potomstvo, jinde uvádí genealogické výčty, zpráva o stvoření je vlastně takovým výčtem svého druhu, poslední verš zprávy je obsahem pro předcházející verš
Teologický náčrt stvoření světa v Genesis pochází z doby, kdy v Izraeli je už převládajícím náboženským postojem exkluzivní monoteismus. Genesis sice používá dobové kosmogonické představy, široce sdílené v celém starověkém světě, ale ve své koncepci je záměrně mění tak, aby vyzdvihla jedinečnost vlastního Boha, univerzálního stvořitele světa. Zároveň svou koncepcí směřuje k vyzdvižení úlohy šabatu, jehož svěcení je ustanoveno a vyžadováno přímo Bohem stvořitelem. A právě svěcení šabatu bylo v exilu a poexilní době jedním z identifikačních znaků Izraele. Dodnes si o každém šabatu každá věřící židovská rodina stvoření připomíná.
I když je pravděpodobné, že Genesis je mennoferskou teologií inspirována, přesto bylo jejích prvků využito k jinému teologickému i praktickému cíli.
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Jarek (08.04.2005, 09:49:09 - Mail): inspirovánAhoj,
se zájmem čtu tvoje příspěvky, teď budu připomínkovat to stvoření KK, je nezbytně nutné vycházet vždy z předpokladu, že každá zpráva ze Starého zákona je ovlivňována vždy zdrojem z venku? Řekl bych spíše, že je to zajímavá shoda, a důvody mohou být různé, možná by bylo zajímavé se nad tím společně zamyslet. Jinak je to super. Měj se fajn
Jarek Kašpar
didactylos (10.04.2005, 12:25:50):
Tento příspěvek je druhou částí mé práce do srovnávací religionistiky. Jednala o tvoření slovem a srovnávala hymnus na Ptaha s první kapitolou Genesis. První část stejné práce, poněkud zestručněná, byla uveřejněna jako Egyptské kosmogonické mýty http://didactylos.bloguje.cz/9646_item.php Myslím si, že v tomto případě se dá o vzájemné závislosti docela dobře mluvit, i když je Ptahovo stvořitelské dílo o tolik starší. Patřilo k všeobecnému kulturnímu povědomí. Pro redaktory textu Starého zákona nebylo přejímaní cizích motivů a jejich jiná interpretace ničím diskreditujícím, spíš naopak. Zajímavé je ovšem nejvíc to, že jde v té době o motiv egyptský, i když už politický vliv Egypta v Palestině nebyl a většina tehdy obecných mytologických představ pocházela z Mezopotámie.
Acht (21.07.2005, 15:46:45): Jarek
Každý z nás už v praxi jistě zažil, jak se při soustředění se na určitou věc vynořují zcela akauzálně jevy, které se s tou určitou věcí prolínají, překrývají, doplňují. Lidově tomu říkáme "něco visí ve vzduchu", esotericky "Zeitgeist - duch času", vědecky synchronicita či morfologické pole. Jung to vysvětluje jako aktivaci určitých archetypů v našem společném podvědomí, které se derou na povrch ať už "skrzevá" jednotlivce (nejmarkantněji skrze proroky) či skrze obecnější děje.
Myslím, že kauzální či synchronicitní způsob nazírání skutečnosti je ze všeho nejvíc závislý na tom, čemu ten který z nás dává přednost. Rozhodně je možno skutečnost vysvětlovat tak i tak, a pro každý výklad se vždy najde dostatek "těch jedině správných" důkazů. Pravda asi bude - jako vždy - nějaké to "tertium datur".
Přidání komentáře...
