Noèní úvahy
None

Strom chuluppu

16. září 2003, 20:46

sumerský mýtus

Když slunce se zvedalo z komnaty své,
k hrdinnému Gilgamešovi
svatá Inanna, sestra jeho, mluví:

"Bratře můj, když osudy určovány byly,
když země vodami hojnosti se naplnila,
když An se nebe zmocnil,
když Enlil země se zmocnil
a Ereškigale do vínku podsvětí bylo dáno,
když se na cestu vydal, když na cestu se vydal,
když se otec do podsvětí vydal,
když se Enku do podsvětí vydal,
tenkráte na krále malé dopadaly,
na Enkiho velké dopadaly,
malé kameny rukou házeny byly,
velké kameny prakem odpalovány byly.
Palubu člunu Enkiova
jak zuřivé větry napadaly.
Proti králi vlny u přídě lodi
jak šakali se vzpínají,
proti Enkimu vlny na záď lodi
jak lvi dorážejí.
Tenkráte byl jeden strom, strom chuluppu,
jenž na břehu svatého Eufratu zasazen byl.
Eufrat jej napájel vodou svou.
Z kořene jej vyvrátil jižní vítr, zlomil mu větve
a na svých vodách jej unášel Eufrat.

Já, paní, na příkaz Anův se přiblížila,
na příkaz Enlilův se přiblížila,
svou rukou jsem strom uchopila a do Uruku odnesla,
do krásné zahrady svaté Inanny jsem jej odnesla.

Já, paní, pečovala jsem o strom rukama svýma,
pečovala jsem o něj nohama svýma,
já, Inanna, paní, starala se o strom rukama svýma,
starala se o něj nohama svýma.
"Kdy konečně budu moci ulehnout na zářící lože?" pravila jsem.
Roků pět uplynulo, roků deset uplynulo.
Do šířky rostl strom, jeho kmen jsem rozetnout nemohla.
U jeho kořene si vystavěl hnízdo had, proti němuž jsou kouzla bezmocná,
v jeho větvích pták Anzu svá mláďata odchovával
a v jeho kmeni divoká žínka (lilítu) si obydlí vystavěla.
Já, panna, jež stále volá, jež obveseluje srdce,
já, svatá Inanna, prolévám slzy."

Za věc, o níž mu mluvila jeho sestra,
její bratr, hrdina Gilgameš, se postavil.
Výzbroj vážící padesát min připevnil na svá bedra,
s tím, co vážilo padesát min, jak s třiceti šekely zacházel.
Svou bronzovou sekeru, svou sekeru na cestu,
svou sekeru, výzbroj na cestu,
vážící sedm talentů a sedm min, uchopil do své ruky.

U kořene stromu hada zabil, proti němuž jsou kouzla bezmocná.
Tu v jeho větvích pták Anzu
svá mláďata popad a do hor je odnes.
V jeho kmeni své obydlí divoká žínka rozkotala
a do pustiny prchla.
Strom odřízl u kořene a vytrhl jeho větve.
Ty větve synové jeho města, kteří jej provázeli, rozřezali.
Svaté Inanně pro její trůn
a pro její lože to daroval.
Ona pak z kořene stromu buben zhotovila
a z jeho větví paličky.

Mýty staré Mezopotámie (1977), přeložil Lubor Matouš

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: texty k starověkému Přednímu východu  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

saybye (06.10.2003, 22:07:57 - WWW):
Výzbroj vážící sedm talentů? To se musel sakra pronést... (alespoň myslim, možná se pletu - kolik je jeden talent? á měl vždycky představu, že se od kilogramu liší v řádech...)

A ještě něco: Ten styl je úžasný! To se čte samo...

didactylos (06.10.2003, 22:44:09):
Máš pravdu, obvyklá hmotnost talentu podle oblasti 26-36 kg, palestinký dokonce 42kg, sumerská mina měla asi 0,5kg. Ale byl to přece bohatýr a ten to musel zvládnout. Co se týče stylu: je přizpůsobený ústnímu předávání, aby se to lépe pamatovalo, proto časté opakování s obměnami. (ale působí to pěkně, že?)

saybye (06.10.2003, 22:57:44):
Jo jo, byl to asi skutečně bohatýr, jak se patří :o)

ad styl: Působí to víc než pěkně. Je to vážně krása...


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.