Támar je palma

Chci vám dát malou ukázku toho, jak jsem si představovala překlad biblického jména a zveřejnění biblického příběhu jeho nositele. Nedomnívám se sice, že by mezi čtenáři byla zastoupena i nějaká Tamara, ale toto jméno se velice dobře hodí jako ukázka. Odpovídá probíranému tématu posvátných stromů, o palmách jako častém stromu života, o posvátných stromech ve starověkém Předním východě vůbec a v Izraeli zvlášť bude ještě určitě řeč. Ale hlavní důvod je ten, že příběh Támar a Judy je starý, akční a ohraničený, vejde se do jednoho příspěvku. To by se u jiných jmen jako například Jakub, Josef, Marie, Anna, Hana, Jan, David, Daniel nebo Matouš nemuselo podařit, buď proto, že biblických postav s tím jménem je víc, nebo proto, že jejich příběh sám je příliš dlouhý, zasahuje do jedné nebo dokonce víc biblických knih.

Stručně převyprávím Gn 38 (ale Kralická je půvabnější). Juda, jeden z Jákobových synů,  měl snachu jménem Támar. Její muž Er umřel a tak si ji podle ustavení levirátního svazku vzal jeho bratr Onan. Ten ale nechtěl dostát svému závazku postarat se mrtvému o potomka, používal jako metodu antikoncepce přerušovanou soulož. To se Hospodinu nelíbilo a usmrtil i jeho. Juda poslal svou snachu do otcovského domu, ale slíbil jí, že bude ženou jeho nejmladšího syna, až ten doroste do vhodného věku. Ale neměl se ke splnění slibu, protože měl o svého syna strach. Támar se přestrojila za prostitutku a vyčíhla si tchána, když šel stříhat svoje ovce. Domluvila si s ním cenu za svoje sexuální služby, kůzle, a vzala si od něho zástavu, pečetidlo a hůl. Se zástavou pak po provedení aktu zmizela a Judův přítel, který jí měl odevzdat kůzle, už ji nenašel. Po čase se k Judovi donesla zvěst, že je jeho snacha Támar těhotná. Chtěl ji odsoudit, trestem mělo být upálení, ale ona se prokázala schovanou zástavou. A musel uznat, že se chovala spravedlivěji než on. Jeden z jejích synů je pak uveden v rodokmenu Davidově.
Tady bude na místě několik vysvětlivek. Levirátní manželství, povinnost jiného blízkého příbuzného vzít si za manželku vdovu, bylo institucí, která měla několik cílů. Bylo sociálním zajištěním bezdětné vdovy, jejíž postavení bylo jinak hodně špatné. První dítě z tohoto svazku se bralo jako dítě narozené mrtvému manželovi a mělo tedy jeho dědická práva. Proto bylo Onanovo počínání odsouzeno, protože to bylo typické "okrádání vdov a sirotků", které je často ve Starém zákoně zmiňováno jako jeden z největších hříchů, nešlo tedy v žádném případě o sexuální, ale o majetkový delikt. Juda poslal snachu do otcovského domu, ale zároveň si nechal nad ní pravomoc, protože jí slíbil svého nejmladšího syna. Támar předstírá kultickou prostituci, v Kennánu obvyklou, jako kněžka zasvěcená bohyni lásky. To je nejvíc poznat z toho, že jako dar chce právě kůzle, které bývalo bohyni lásky obětováno. Celé Judovo jednání je v rozporu se zákony Izraele. Navíc jí dal v zástavu předměty, které přímo identifikovaly jeho osobu, jakousi obdobu našich legitimací. Dokonce se ani neodhodlal zaplatit sám, poslal jako prostředníka svého přítele. Jako soudce se Juda ukázal zbytečně přísný. Upálení za smilstvo bylo jen tehdy, když šlo o kněžskou dceru, na kterou platil přísnější metr, Lv 21,9, Támar by patřilo spíš ukamenování. Ale Juda ji musí po ukázání důkazů uznat za spravedlivou, nejenom, že je v právu, ale zároveň to znamená, že jedná v souladu s Hospodinem, i když z celého příběhu vyplývá, že byla pravděpodobně nežidovka.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře