Noèní úvahy
None

Boží zahrada s dvěma podivuhodnými stromy

19. září 2003, 18:19


Máme tedy zahradu, kterou vytvořil Bůh, a která má ve svém středu dva podivuhodné stromy, strom života a strom poznání dobrého a zlého.

Teď budu muset hodně zjednodušovat, jinak by z krátkého příspěvku byla neúnosně dlouhá práce, nezlobte se na mě. Představa starověkého světa byla vlastně taková trojpodlažní, navrchu nebesa, uprostřed země a pod zemí podsvětí, všechny končiny oživené svými božstvy i jinými nadpřirozenými bytostmi. Přirozenou spojnicí a místem, kde se dalo prostupovat do jiné úrovně, byla osa takto pojímaného světa a tou byl nejčastěji právě strom života, jeho plody zaručovaly nesmrtelnost, kořeny měl v podsvětí a větve v nebesích. Různá jeho starověká vyobrazení nám nedávají možnost poznat, jaký strom by to měl být, protože je vždycky velice stylizovaný, ale často tak byla chápána právě palma. Stromy všeobecně se těšily velké úctě, častým kultickým prostorem byly posvátné háje, a symbolické posvátné stromy, ašery, vlastně osekané kmeny s pozůstatky větví, byly součástí chrámových okrsků. Ve Starém zákoně je uctívání ašer přísně zakázáno, Izraelci jsou nabádáni, aby posvátné háje vykáceli. Praxe ovšem určitě vypadala jinak než by se podle písemně zachycených nařízení mohlo zdát. Přesto právě palma neztratila ani v Izraeli úctu, je ve starozákonních knihách často zmiňována a její ctění se přeneslo až do Nového zákona. A myslím, že pokud si na velikonoce nesete domů nějaké kočičky nebo nějaké jiné rašící větvičky, už vám tato souvislost vůbec nenapadá.

Druhým podivuhodným stromem byl strom poznání. V tomto případě nejde o poznání ve smyslu vševědoucnosti, tu stejně člověk nezískal, ani nejde o mravní rozlišování, tu schopnost měl od samého začátku, nejpravděpodobnější výklad je magické poznání s možností stanovovat, co je dobré a co zlé, tedy přivlastnění si řídících pravomocí. I takové stromy se v mýtech okolí Izraele vyskytují. Ani v tomto případě není identifikace druhu jasná. Rozhodně ale nejde o jabloň, ta se dostala do křesťanského povědomí kvůli latinské slovní hříčce, jabloň – malus a zlo – malum. V rabínské tradici je za strom poznání považován fíkovník, který byl ve starověkém světě považován za strom smrti a strom zasvěcený démonským silám. Tady sluší připomenout, že se Adam s Evou oděli do fíkových listů, ne proto, že by zrovna fíkové listí bylo svou velikostí vhodné, ale protože po porušení Hospodinova zákazu potřebovali jinou ochranu a hledali ji u démonů.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: Starý zákon  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.