úvaha o nečinění, wu-wej
22. září 2003, 18:35
Wu-wej v taoistické filosofii (tao-ťia)
Začnu definicí pojmu wu-wej, jak ji podává Lexikon východní moudrosti.
Wu-wej, dosl. "nečinění"; neúmyslné jednání, pojem Tao-te-ťingu, který označuje postoj nezasahování do přirozeného běhu věcí, spontánní jednání, které se plně neuvědoměle a prosto od záměrů přizpůsobuje příslušné situaci.
Tao je věčné a zůstává bez konání,
a přece není nic, co by nebylo vykonáno. Tao-te-ťing kap. 37
Proto moudrý jedná, aniž zasahuje, poučuje, aniž mluví. Tao-te-ťing kap.2
Taoistický adept se snaží napodobit tao, které je nepojmenovatelným základem všeho bytí, jeho trvalá prapodstata, proto nezasahuje násilně do přirozeného běhu věcí, snaží se jednat bez žádostivosti.
I Konfucius zná stejný pojem a ukazuje ho na počínání správného vladaře. Rozpravy kap.15.4
Pravil Mistr: K těm, kteří "vládli nečinností", jistě náležel Šun. Neboť co dělal? Jen se posadil slavnostně tváří přímo k jihu, a to bylo vše.
Ilustrace ne-konání na počínání vladaře, který prostě jen je, je pro nás už poněkud vzdálená. Ale dobře ji můžeme pochopit na našem rodičovském činění. Pokud se chceme dobrými rodiči stát studiem nebo občasným rodičovským zasahováním, většinou to nedopadá zrovna nejlépe. Pěkné a humorně podané příklady popsané jakoby ze strany potomka jsou uvedeny v Prevítem snadno a rychle. Pokud jednáme přirozeně, spontánně jako rodiče se vztahem k dětem, pak jednáme, i když zrovna rodiěovsky nekážeme, působíme už tím, že jsme.
Každá dobře provedená práce vyžaduje niterné soustředění. Pěkně tuto zásadu ilustruje příběh o řezbáři Kingovi:
Řezbář King vyřezával stojan na zvony. Když bylo dílo hotovo, zdálo se všem zázračným. Kníže z Lu se ptal mistra: Jaké je tajemství tvého umění?
Řezbář pravil: Jsem jen řemeslník a žádného tajemství nemám. Přece však něco. Když jsem se rozhodl dělat podstavec, nerozptyloval jsem ničím svoji životní sílu. Postil jsem se, abych uklidnil svého ducha. Po třech dnech jsem přestal myslit na odměnu, již by mi mohla práce přinést. Po pěti dnech jsem zapomněl na slávu i neúspěch. Po sedmi dnech jsem již nevnímal ani své údy ani své tělo. V ten čas jsem ani nevzpomenul na tvůj dvůr, pro nějž jsem pracoval. Vše, co by mne zvnějška mohlo rušit, zmizelo a myslil jsem jen na své umění. Pak jsem šel do vysokého lesa. Prohlédl jsem si tvary stromů. Konečně jsem spatřil v jednom svůj podstavec na zvony. Pak jsem se dal do práce. Kdybych nebyl našel takový strom, byl bych musel práce nechat. Lidem se to zdá zázračnou prací, protože tu spolupůsobila podstata stromu v podstatu moji.
Wu-wej v čchanovém (zen) buddhismu
Pojem wu-wej se dostal z taoismu do pojmosloví čínských škol buddhismu. Buddhismus si při pronikání do Činy vypůjčil pojmy taoistické filosofie pro překlad některých svých abstraktních termínů a zároveň jim dodal další významové odstíny. Školy, které se v Číně uplatnily, byly mahájánové, učily tedy zásadní stejnost samsáry a nirvány, prázdnotu, chápanou spíš pozitivně, jako základ všeho, a buddhovskou podstatu všeho živého, potřebu odstranit meditační praxí dualitu subjekt-objekt jako předpoklad osvícení. Největší důraz na meditační praxi pro dosažení osvícení má škola Čchan, která se později v Japonsku vyvinula do různých směrů zenu. Základním postojem čchanového buddhismu je orientace na dosažení buddhovství okamžitě, dosažení cíle života zde a v tomto životě. Podle taoistů je naplněním života poznání Tao, tedy přirozenosti, pomocí wu-wej. Čchanoví buddhisté ztotožnili přirozenost všech věcí s prázdnotou. Neusilování, tedy neulpívání je jejich základním životním postojem, cílem je okamžikové osvícení, které je pokládáno za možné i pro laiky v každodenní činnosti. (Čchanoví mniši se věnují povinně manuální práci.)
Wu-wej znamená také pět stupňů osvícení, klasifikace stupňů osvícení podle dosažené hloubky.
1. V zážitku převládá jevový svět, který je zažíván jako projev podstaty, pravého bytí.
2. Do popředí vystupuje nerozlišitelnost a různost ustupuje do pozadí.
3. Zážitek prázdnoty, kdy již není vědomí vlastního subjektu.
4. Vědomí jevů v jejich nejvyšší jedinečnosti, prázdnota zaniká v jevech.
5. Prázdnota a subjekt se plně pronikají, v tomto stavu vědomí vzniká samozřejmé, neuvědomělé jednání .
Sati a samádhi a potřeba wu-wej v každodenní praxi
Domnívám se, že tyto stupně k osvícení mají svůj základ v popisu čtyř vnorů, jak je zažil Buddha Šakjamuní před svým probuzením. Tehdy, když si vzpomněl na spontánní záblesk osvícení, který prožil jako malý chlapec v zahradě svého otce. Čtyři stupně meditace procházejí stavem odloučení, kdy se mysl upne na rozmysl, na uvažování, na radost a na blaho, přes stav zklidnění, do stavu potlačení prudkých hnutí mysli a do stavu zničení, které je stavem čistého sebeuvědomění a bedlivosti (sati).
Sati (bedlivost) je prvkem osmidílné vznešené cesty. Znamená uvědomovat si stále a přesně všechnu svou činnost a bytí. Nazvala bych to trochu neortodoxně nebýt rozostřený v čase a prostoru, což mimochodem skoro každý z nás po většinu času svého krátkého života je. Sati se dá uvědoměle trénovat a je to navíc sám o sobě svým osvobozujícím vlivem velice potěšující úhel pohledu na skutečnost. Působí jako "vypínač tlumiče reality". Pomocí postoje sati je možné dosáhnout soustředění samádhi. Hloubkové soustředění zná alespoň z krátkých okamžiků asi každý z nás. Je pravděpodobně častější u tvůrčích profesí uměleckého charakteru, kde se na konečném výsledku podílí i intuitivní pochopení, ale je vlastní i tvůrčí činnosti vědecké, která také není bez intuitivního vhledu. Trénováním správného postoje je samádhi snadnější a přirozenější a je možné ji pěstovat i v činnostech spíše mechanických, při každodenní práci. Pomocí obou výše jmenovaných částí osmidílné vznešené stezky se může realizovat i její pátá složka – správné živobytí. Protože je důležité spíš to, jak pracujeme, než to, co děláme. Opravdu není snadné dělat cokoliv, pokud člověk žije rozostřen v prostoru a v čase. Pak se nedokáže soustředit na to, co dělá, ani částečně, natož až k identifikaci s konanou činností a jejím výsledkem. S rozšířením bdělé pozornosti a v hlubším soustředění se jakákoliv práce dělá podstatně snadněji, dalo by se snad uvažovat tak, jako by se dělala automaticky, jako sama od sebe, prostě ze své vlastní přirozenosti, tedy wu-wej. A právě nenásilným a soustavným posilováním takového životního postoje je pak možné "nacházet zázračné působení nadpřirozených sil v čerpání vody a v dřevařských sekerách".
Zenové učení Bódhidharmy, Zásady praxe, Votobia, Olomouc 1997
Lexikon východní moudrosti, Votobia, Olomouc 1996
Lao-C': Tao-te-ťing, DharmaGaia, Praha 1997
Konfucius: Rozpravy, Mladá fronta, Praha 1995
S.Brett: Prevítem snadno a rychle, I.Železný, Praha 1997
P.R.Hartzová: Taoismus, Světová náboženství, NLN, Praha 1996
E.Bondy: Poznámky k dějinám filosofie /2/ Čínská filosofie, Vokno, Praha 1993
Nárada Mahá Théra: Buddha a jeho učení, Votobia, Olomouc 1998
V.Miltner: Malá encyklopedie buddhismu, Práce, Praha 1997
R.Baker: Správné živobytí, Zen 4, CAD Press, Bratislava 1991
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
(22.07.2005, 10:15:54):Protože je důležité spíš to, jak pracujeme, než to, co děláme. ..soustředit na to, co dělá, ani částečně, natož až k identifikaci s konanou činností a jejím výsledkem.... A právě nenásilným a soustavným posilováním ..(wu-wej).. je pak možné "nacházet zázračné působení nadpřirozených sil v čerpání vody a v dřevařských sekerách".
No, tohle není tak těžké k pochopení. Ten problém (post)moderního člověka spočívá spíše v tom, že se většina z nás neživí čerpáním vody či dřevařskou sekerou. Zas až tak bych "to, co děláme" v této souvislosti nepodceňovala. Zdá se mi lehké pěstovat wu-wej při čerpání vody, a třeba i při praní plen, ošetřování zahrady či lidí nebo pečení koláčů. Ovšem mnohem těžší třeba při programování, vyplňování zbytečných formulářů, nebo nabízení pojištění. Problém je v tom, že většina toho, čím se dnes živíme, je tak odlidštěná a "odsmyslená", "odpřirozeněná", že identifikací s tím jako bychom spíš "vlastní přirozenost" ztráceli než nalézali...
Zase Acht (22.07.2005, 10:16:19):
Přidání komentáře...
