Co je podstatou prvního (a stálého) člověčího pokušení
25. září 2003, 20:27
Dnes budu možná vyprávět trochu méně souvisle než jindy, protože hodně z toho bude spíš moje úvaha nad pramenem a jeho pro mne dostupnými výklady. Začnu tím zchytralým hadem. Z popisu je zřejmé, že má některé rysy chtonických božstev, spojených s kultem plodnosti a zemí, ale také s podsvětím, v církevní tradici je odjakživa považován za vtělení ďábla. V Izraeli byl svět oživen spoustou nadpřirozených bytostí. Ale už v této době je zřejmý důraz na monolatrii, uctívání právě jen nejvyššího boha nad všemi ostatními. Už z prvního přikázání desatera Dt 5,7 je jasné, že existence jiných bohů je nade všechnu pochybnost, jinak by příkaz "Nebudeš mít jiné bohy přede mnou", ztrácel smysl. Ovšem Starý zákon v sobě nemá skoro žádné dualistické představy, rozhodně ne v nejstarších vrstvách, není to boj dobrého a zlého boha o nadvládu nad světem jako to bylo v perském náboženství, náboženství Izraele bylo povýtce optimistické, Bůh stvořil svět a svou práci si každý den pochválil, (v úterý dokonce dvakrát, proto je v Izraeli úterý oblíbeným svatebním dnem). Proto je také v jahvistově líčení had charakterizován jako bytost stvořená, je součástí zvěře polní. A teď k podstatě jeho pokoušení a následné člověčí neposlušnosti. Myslím si, že to pokušení byla moc. Had nabízí lidem, že budou jako bohové, budou sami měřítkem dobrého a zlého, budou mít pravomoci, které předtím patřily jen Bohu stvořiteli. Pravděpodobně se dalo předpokládat. že takové moci dosáhnou pomocí magie a ve spojitosti s démonskými silami. Tady zopakuji znova to, že rabínská tradice považovala strom poznání dobrého a zlého za fíkovník, který byl ve starověku v Izraeli považován za strom zasvěcený démonům, za strom smrti, ale také v orientální tradici strom zasvěcený kultům plodnosti. V magické působení v té době všichni věřili, jen praktiky byly v různých národech a kulturách různé. Ani Izrael nebyl výjimka, leccos ve Starém zákoně se dá vysvětlit jen jako magický rituál. Je ovšem také pravda, že Starý zákon proti mnohým magickým praktikám svého okolí dost horlivě brojil, to mu ovšem nebránilo, aby neměl svoje vlastní. Z tohoto povídání by mělo být patrné, že "snězení jablka" nebyl dědičný hřích, jak je pojímán v církvevní tradici, mimochodem teorie dědičného hříchu se mohla rozvinout až na základě teologické koncepce Pavla z Tarsu, uveřejněné v epištole k Římanům, to znamená minimálně o tisíc let později, než je příběh, který se právě snažím nějak komentovat.
Ovšem musím uznat, že na pokušení moci, na snaze s okolím manipulovat ve svůj prospěch, něco dědičného je. Vypadá to, že tato vlastnost je opravdu lidem vrozená.
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Ota (25.09.2003, 20:52:59 - WWW):"rabínská tradice považovala strom poznání dobrého a zlého za fíkovník" -- To mi vždycky bylo divné, že se strom poznání dobrého a zlého zobrazoval jako jabloň, když tam vlastně není nikde napsáno, o jaký druh stromu šlo, že.
Ota (25.09.2003, 21:01:22):
Osobně mi navzdory zakořeněné církevní představě přišlo přirozenější vysvětlovat si poznání "dobrého a zlého" tak, že pokud člověk nemůže uspokojit nějakou svou potřebu, tak právě "poznává zlé", a jakmile je taková potřeba (touha) uspokojena, tak "poznal dobré". Člověk se tak pohybuje v (začarovaném) kruhu, kdy se v jeho nitru střídá poznávání (zakoušení) dobrého a poznávání (zakoušení) zlého. Málokdo je tak silnou osobností (nebo asketou), aby dokázal poznávání zlého v tomto smyslu úspěšně potlačovat. Toť můj názor.
didactylos (25.09.2003, 22:50:58):
To jablko vzniklo z latinské slovní hříčky, malus-jablko a malum-zlo. V Izraeli jabloně nikdy nerostly, četla jsem něco o tom, že přistěhovalci z Evropy si jabloně zasadili, ale musejí jim nějak uměle dělat dobu vegetačního klidu. Mohlo by to být leda granátové jablko, to v Řecku mělo souvislost se svatbou, když Persefoné v podsvětí ochutnala granátové jablko, které jí Hádés dal, nemohla už zpět za matkou Demétér na celý rok, stala se právoplatnou Hádovou manželkou.
Ad druhý komentář, to je hodně podobné buddhistickému pojetí utrpení a vzniku utrpení, jak je v Dhammačakkappavattanasuttě. Vlastně ta moje úvaha má taky trochu takové vyznění (snad), dá se to říci i tak, že zdrojem toho pokušení byla žádostivost
Lens (15.02.2004, 00:13:22):
Z toho, co vím já, je to s tím hadem celé překroucené ještě z eposu o Gilgamešovi. Je to bůh vtělený do hada, který v sumer. mýtu zabraňuje, aby se z poloboha stal díky kouzelné rostlince bůh. Konečněm, sami židé uctívali Jahveho někdy taky jako hada. - co se týče monoteistického podání, potom nechápu, proč jediný bůh stvořil i hada. Kataři se domnívali, že existují bohové dva právě proto, že Satan mohl volit zlo, ale nestvořil je, že tedy zlo je stejně tak věčné jako dobro. - pokud jde o pocity, které nazýváme dobro/zlo, tak to jsou věci světa, relativní. Dualismus (nebo spíše diteismus) nemluví o světě (smíšenině), ale o dualismu absolutním. Názvy jako dobro/zlo jsou jen pomocné. Jde prostě o dvě naprosto opačné říše, sféry, principy. LIdksé duše jsou z jednoho z nich ukradeny, zajaty v Omylu pánem zlého principu, zlým bohem Satanem, kterého lze úspěšně ztotžnit s bohem Starého zákona, který udržuje duše v omylu hmoty. Jak si kdo nazve, co je návrat ztracených duší do svého domova poznáním a správným chováním, nebo utrpení v cizotě, kterou nikdy nezlidštíme absolutně, to je jeho věc. Satan zakouší také své dobro - když může trápit lidské duše. My to nazýváme Zlem. To, že poznáváme tyto věci na tomto světě v relaci neznamená, že neexistují absolutně, v čisté podobě.
Acht (20.07.2005, 10:40:45):
Kromě toho všeho, co tu bylo řečeno, mi připadá jako nejaktuálnější výklad symboliky hada jako "vtělení čiré racionality, mozku bez citu". Však nabízí člověku "poznání" a tím i rovnost bohům (manipulativní moc nad přírodou). Chytrost, pouhá informace, je tak protipolem původní rajské nevědomosti, naivity. Jejich prolnutím (konečným smyslem "vyhnání z ráje") je pak moudrost, cítící mozek, rozumný cit, konečná moudrá jedno-duchost.
Acht (20.07.2005, 14:22:44): ještě P.S.
Aby bylo hadu učiněno zadost, je podle mne tady také vtělením sexu bez lásky. Prostě je podle mne vtělením ega bez sou-citu.
Přidání komentáře...
