Prolog Řehole

Naslouchej, synu, mistrovu učení,
nakloň k němu ucho svého srdce,
a k čemu tě laskavý otec nabádá, to rád přijmi
a uveď ve skutek,
aby ses v namáhavé poslušnosti vrátil k tomu,
od něhož ses vzdálil zahálčivou neposlušností.
Obracím se nyní na tebe,
kdo se zříkáš vlastní vůle,
a chtěje sloužit ve vojsku Krista, Pána a pravého Krále,
chápeš se mocných a přeslavných zbraní poslušnosti.

Především, kdykoliv začínáš něco dobrého,
co nejusilovněji ho pros, aby to sám dokončil.
Ten, jenž nás uznal za své děti,
se pak už nikdy nebude muset rmoutit pro naše špatné činy.
Obdaroval nás, a my ho máme vždycky poslouchat tak,
aby nás nejen jednou nevydědil jako rozhněvaný otec své děti,
ale aby nás ani jako obávaný pán nevydal,
popuzen našimi hříchy,
věčnému trestu jako ty nejničemnější služebníky,
kteří ho nechtěli následovat ke slávě.

Povstaňme tedy už jednou,
burcováni slovy Písma:
Už nám nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku.

A s očima otevřenýma pro božské světlo
v ohromení slyšme,
k čemu nás Boží hlas dennodenně vybízí:
Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svá srdce.
A dále:
Kdo má ucho,
ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.
A co říká:
Pojďte, synové, a slyšte mě,
naučím vás bát se Hospodina.
Choďte, dokud máte světlo,
aby vás nezastihla tma smrti.

V množství lidu, na který takto volá,
hledá Pán svého služebníka, a proto opakuje:
Miluje kdo život?
Přeje si dny štěstí?
Jestliže to zaslechneš a odpovíš: Já,
říká ti Bůh:
Chceš-li mít pravý a věčný život,
zdržuj svůj jazyk od zlého,
své rty od falešných slov,
chraň se zlého a čiň dobré,
hledej pokoj a usiluj o něj.
Budete-li se takto chovat, nespustím z vás svůj zrak
a můj sluch bude nakloněn vašemu volání.
A ještě dřív, než ke mně zavoláte, se vám ozvu:
Zde jsem.
Co je pro vás, milí bratři, sladší než tento hlas Páně,
který nás zve?
Hle, ve své dobrotě nám Pán ukazuje cestu k životu.

Opásejme si tedy bedra vírou a konáním dobrých skutků
a pod vedením evangelia se vydejme po jeho stezkách,
abychom si tak zasloužili patřit na toho,
kdo nás povolal do svého království.

Chceme-li bydlet v příbytku jeho království,
nedojdeme tam jinak než cestou dobrých skutků.
S prorokem se zeptejme Pána:
Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku,
kdo přebývat na tvé svaté hoře?
Poslechněme si, bratři, co nám Pán na tuto otázku odpovídá
a jak nám k onomu příbytku ukazuje cestu.
Říká:
Vejde tam, kdo žije bez vady a koná spravedlnost,
kdo upřímně smýšlí ve svém srdci,
kdo svým jazykem nepomlouvá,
kdo nečiní příkoří svému bližnímu,
kdo netupí svého souseda,
kdo od svého srdce odvrhne zlomyslného ďábla,
když mu něco našeptává,
a i s jeho našeptáváním jím úplně pohrdne,
uchopí jeho myšlenky ještě malé a roztříští je o Krista.
Kdo se v bázni Boží
nepovyšují pro své dobré chování,
ale uznávají, že dobrého nejsou schopni sami od sebe,
nýbrž skrze Pána.
Pána, který v nich působí,
velebí jako prorok:
Nikoliv nám, Hospodine, nikoliv nám,
ale svému jménu zjednej slávu.
Stejně ani apoštol Pavel
nepřičítal nic ze svého kázání sobě:
Boží milostí jsem to, co jsem.
A dále říká: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.
Proto také Pán v evangeliu praví:
Kdo tato má slova slyší a podle nich jedná,
podobá se rozvážnému muži,
který si postavil dům na skále.
Přivalila se povodeň, přihnala se vichřice
a obořila se na ten dům -
ale nezřítil se,
protože měl základy na skále.
Pán to řekl a očekává,
že budem na jeho svatá ponaučení
každý den odpovídat skutky.
Abychom napravili své chyby,
jsou nám dny tohoto života prodlouženy jako příměří -
apoštol říká: Copak nevíš,
že tě Boží dobrota chce přivést k pokání?
Vždyť dobrotivý Pán praví:
Nemám zalíbení v hříšníkově smrti,
ale aby hříšník své chování změnil a byl živ.

Když jsme se, bratři, Pána zeptali,
kdo smí prodlévat v jeho stánku,
vyslechli jsme ponaučení, co konat,
abychom tam mohli přebývat.
Kéž ty povinnosti plníme.
Musíme tedy připravit svá srdce i těla
pro vojenskou službu ve svaté poslušnosti přikázáním.
A v čem naše přirozenost zmůže méně,
v tom prosme Pána,
aby nám pomohl svou milostí.
Chceme-li uniknout pokelným trestům
a dospět k věčnému životu,
je třeba už nyní, dokud je čas a jsme v tomto těle
a vše je možno plnit ve světle tohoto života,
běžet a konat,
co je nám užitečné pro věčnost.

Chceme tedy založit školu služby Pánu.
Doufáme, že při tom neustanovíme nic tvrdého
ani nic těžkého.
I kdyby se však z oprávněných důvodů,
pro napravení špatností nebo pro zachování lásky,
přistoupilo k něčemu trochu přísnějšímu,
neopouštěj hned ve strachu cestu spásy,
která na začátku nemůže být jiná než úzká.
Když se pak pokrokem v řeholním životě a ve víře
rozšíří srdce,
běžíme cestou Božích přikázání z nevýslovně sladké lásky.
Nikdy se nerozcházíme s jeho naukou,
zůstáváme v jeho učení až do smrti v klášteře
a trpělivostí získáváme podíl v Kristových utrpeních,
abychom měli podíl i v jeho království.

text latinsky a česky

Překladatelé: Alžběta Franecová OSB, Vojtěch Engelhart OSB, Ondřej Koupil

Regula Benedicti Řehole Benediktova, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv.Markéty, Praha 1998, http://www.brevnov.cz/

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře