Gnóze
5. srpna 2004, 9:20
Tedy něco málo o gnózi...
Gnóze byla nezávislým myšlenkovým proudem vzniklým v 1.století př.n.l. v okrajových skupinách diasporního židovstva, které bylo vystaveno největšímu vlivu interkulturní komunikace s řeckou filosofií, hlavně platonismu a na které působila synkretistická atmosféra helenistické doby a její pesimistický obraz světa. Helénistické židovství té doby se rozpadalo do mnoha nezávislých proudů, některé skupiny, například esejci, měli stejně jako gnostici silný pocit vyvolenosti vlastní skupiny, žili odloučeným, asketickým způsobem života a jejich učení mělo výrazné dualistické rysy. Gnóze byla ale pravděpodobně nejvíc ovlivněna alexandrijskou filosofickou tradicí, zvláště Filónem Alexandrijským. Zanedbatelné nejsou ani vlivy mysterijních kultů, například orfismu. Vznikala tedy na podobném podkladu jako první skupiny křesťanů z diasporního židovství a okruhů bohabojných. Není zřejmě náhodou, že obojí směry, gnostické i raně křesťanské skupiny vznikaly ve stejných střediscích, obchodních i kulturních centrech, Alexandrii, Antiochii na Orontu, Edesse, Efezu a Samaří, že docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování. Po pádu Jeruzaléma roku 70n.l. často gnostické skupiny přijaly křesťanství, v jehož rámci se pokládaly většinou za duchovní elitu. Gnostické prvky se dostaly i do kanonických spisů Nového zákona, a gnostické myšlenky křesťanství doprovázejí celou dobu jeho historie.
Gnóze je náboženstvím, které svým vyznavačům slibuje spásu pravým poznáním podstaty světa a Boha. Toto vykupitelské poznání je božím poslem svěřeno jen skupině vyvolených a vysvobozuje je ze zajetí hmoty a umožňuje jim výstup k Bohu ze sublunárního prostoru přes sedm planetárních sfér ovládaných démonickými mocnostmi a sféře stálic mimo kosmos.
Gnóze je dualistická, protiklad duchy a hmoty ovšem má být překonán zánikem hmoty, která je interpretována jako zlo. Svět a hmota tak není jen nižším principem jako v platonismu, ale přímo negativním principem, výtvorem padlého demiurga, který je často ztotožněn s Bohem Starého zákona. Je zřejmé, že gnóze polemizuje se základním vyzněním optimistické zprávy o stvoření světa jak je zapsáno v Genesis. Bůh Starého zákona je líčen jako demiurg, který se za jediného Boha jen prohlašuje, a nemá ve skutečnosti s radikálně transcendentním Bohem nic společného. Pravý Bůh gnostiků je často popisován apofaticky, protože je přísně mimosvětský a konkrétní slovní vymezení je tedy zavádějící. Se světem tak může komunikovat jen pomocí prostředníků. Jednotlivé skupiny se v představě Boha a jeho označení sice liší, ale jedno učení je velice rozšířené, učení o božstvu Člověk, které je pravděpodobně obsaženo v gnostických systémech už od začátku. Každý člověk je součástí božského nebeského člověka, který je uvězněn v hmotě a roztříštěn do mnoha jedinců. V tomto stavu ani neví o svém božském původu a může být zachráněn jen poznáním (gnózí), které mu zprostředkují nebeští poslové. Podle typu gnostické spekulace se nebeské vykupitelské postavy liší, v jednom typu je to nebeská Moudrost (Sofia), která se na pádu člověka do hmoty nepřímo podílela svou vnitřní nekázní, v křesťanských gnostických proudech je nebeským poslem přinášejícím spásné poznání z božského světa Ježíš Kristus. Gnóze vycházela z toho, že představuje vyšší stupeň náboženského poznání než víra a mnozí její stoupenci žili v církvi po několik století s představou, že jsou její duchovní elita. Pregnostické, charizmatické prvky jsou zachyceny už v Pavlově korespondenci s korintským sborem. I v jiných novozákonních spisech je možné najít ozvěnu gnostických spekulací, ale gnostičtí učitelé, nejznámější je Valentinos (2.století), byli z církve později vytlačeni a vytvořili si vlastní skupiny stoupenců. Od 3.století se stal nositelem gnostických myšlenek manicheismus (bude o něm ještě řeč v samostatném článku), který ovlivnil i některé skupiny v islámu (drúzové) i některé pozdější křesťanské sekty. Gnostické myšlenky se stále v křesťanství objevovaly a myslím, že můžeme s klidem prohlásit, že se objevují dodnes.
Gnostické učení bylo dřív známé hlavně z polemik církevních Otců, ale v zimě 1945-1946 byla u Nag Hammádí nalezena ukrytá gnostická knihovna.
Dostálová R. – Hošek R. : Antická mystéria, Vyšehrad, Praha 1997
Eliade M. : Dějiny náboženského myšlení II, OIKÚMENÉ, Praha 1996
Martin L.H. : Helénistická náboženství, Masarykova univerzita, Brno 1997
Pokorný P. : Literární a teologický úvod do Nového zákona, Vyšehrad, Praha 1993
Pokorný P. : Píseň o perle, (Tajné knihy starověkých gnostiků), Vyšehrad, Praha 1998
Pokorný P. : Řecké dědictví v Orientu, OIKÚMENÉ, Praha 1993
Vouga F. : Dějiny raného křesťanství, Vyšehrad, Praha 1997
Novozákonní apokryfy I. Neznámá evangelia, Vyšehrad, Praha 2001
Novozákonní apokryfy II. Příběhy apoštolů, Vyšehrad, Praha 2003
Zbíral D. : Základní přehled starověké gnóze
Pokud chcete poznat dnešního křesťanského dualistu, podívejte se na Lensův blog a stránky
Rubrika: křesťanství | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Benny (05.08.2004, 09:24:13 - Mail - WWW):pekne!
introvert (05.08.2004, 10:10:57):
chtel bych mit v praci tolik volneho casu jako benny, abych to stihal cist ;)
didactylos (05.08.2004, 10:28:35): Bennymu a introvertovi
Taky zápasím s časem, nezvládám to psát :o)
Benny (06.08.2004, 09:07:36 - Mail - WWW): introvert
kecy, delas tam stejny prdlajs jako ja ;P
Libor Maly (07.08.2004, 22:01:04 - Mail): Gnose
Muj oblibeny gnostik je pan Basilides, ktery byl pravdepodobne hlavnim z hlavnich gnostickych myslitelu.
Vice informaci o nem ziskate, pokud na Googlu (pro neznale www.google.com) zadate heslo Basilides. Ziskate tak ohromnou siri informaci nejen o nem a gnosticismu jako takovem, ale mozna i ziskate vice moudrosti pro dny pristi...
Přidání komentáře...
