Kanaán 1a

Zkouškové období je v plném proudu. Sice se nemohu zúčastnit kolokvia o kultických strukturách náboženství Kanaánu, protože se koná už 11.6. a to budu v nemocnici, ale pokusím se sem zapsat zápisky z prvních dvou bloků přednášek dr. Antalíka. Promiňte, možná budou trochu zmatené.

Na úvod je třeba zdůraznit, že všechny naše poznatky jsou jen rekonstrukce, jen nepřímé důkazy, protože vnitřní struktury neznáme, neznáme skutečnou provozovanou praxi.

V prvním bloku jsme se věnovali bohoslužebným prostorám, aktérům a symbolům.

Prostory, posvátná místa mají v severozápadosemitských jazycích kořen *q-d-š, které znamená být posvěcen, být posvátným, v překladu nejlépe svatyně. Typy posvátných míst doložené archeologicky i písemnými prameny jsou svatyně většinou uměle zbudované, jen řidčeji jsou to určitá místa v přírodě. Chrámy jsou známé už od předsemitských dob, od neolitu – 7.tisíciletí v Jerichu, pak už pořád až po příchod Semitů. Na přelomu 4.a3.tisíciletí je zřejmá urbanizace, chrámové komplexy uvnitř městských aglomerací v době bronzové. Až v době železné jsou chrámy situovány mimo město, to je ovlivnění nesemitskou kulturou, možná Řeky, jen u Founičanů na pobřeží Syropalestiny jsou chrámy uvnitř města na akropolích, blízko královských paláců. To ukazuje sepětí obou složek moci, panovník je odpovědný za řádný chod rituálu a odpovídá i hospodářsky, za výstavbu a opravy chrámů. Příkladem je foinický král Byblu Jachí-Milk, dochován epigraf o opravě chrámu.

Funkcí chrámu je být příbytkem, obydlím boha. Ve všech jazycích je označení chrámu jako dům se jménem božstva. Stavebním materiálem byl většinou kámen, ve východní části Syropalestiny i cihly, pálené i nepálené. Působilo tu sousedství mezopotámie, doloženo v Mari archeologicky. Z textů víme i o malých svatyních ze dřeva, spíš ve venkovských oblastech, malé chrámky ze dřeva a rákosových rohoží.

Dispozice chrámů nebyla v nejstarších dobách zřejmě ustálená. V Mari a okolí jde o mezopotamský typ s koncentrickou dispozicí, centrální dvůr, největší místnost s pódiem pro idol. Dvůr možná otevřený, nověji se spekuluje i o jeho zastřešenosti. Od amorejského období v 2.polovině 2.tisíciletí je podélná dispozicetyp chrámu in antis. Proložené boční stěny, před stěnou průčelní polootevřená zastřešená předsíň, pak jedna nebo dvě místnosti, cella a antecella, podium, nika proti vchodu, v nice božeské idoly. Stejně je popsán i jeruzalémský chrám se sloupy Jakín a Boáz. Někdy jsou svatyně vícepodlažní s pozůstatky schodiště, věžové, např. Baalův chrám v Ugaritu, podle odhadu tloušťky nosných stěn až 18-20m vysoký, možná plnil i funkci majáku. Střešní terasy byly využívány ke kultickým účelům, někdy i s přítomnosti božských idolů při zvláštních příležitostech, snad i oběti na terasách.

K chrámové výbavě patřily oltářní stoly, většinou stupňovité, vykuřovadla, kadidlové oltáříky, nábytek – trůny, křesla, trojnožky, lůžka apod. Také nádoby, keramické i bronzové.

V otevřených chrámových předsíních jsou často skulptury lvů, lev je zvíře bohyně Aštarty v její válečnické podobě, lvi střeží prostor chrámů.

Jiným typem kultovního místa jsou kultovní terasy. Stávají blízko chrámu, zužují se směrem nahoru, mohou být oválné i obdélníkové, se schodištěm. Nevíme, co bylo na vrcholové plošině, pravděpodobně obětiště. Výška je jen odhadovaná, od 1m až nad 10m, nejmasivnější v Eble.

Posvátný okrsek je místo zřetelně oddělené, zídkou nebo přirozeným přírodním útvarem – skála. Chrám mohl mít svůj posvátný okrsek, ale také nemusel. Velkost takového posvátného okrsku byla od 1ar až do 2ha. V kultické praxi se přinášely krvavé oběti mimo chrám. Obrázek rekonstruovaného oltáře z Megida. Někdy se  stoupalo k oltáři po obětních stupních, někdy byla oběť prováděna přímo na stupních, ne na oltáři, žároviště pro zápalné oběti. Pro kulty chtonických božstev byly budovány obětní šachty. Dalším kultickým objektem byly sakrální nádrže pro kultické, rituální omývání, obsah 1/2 – 1 m3 (sedací vana) v Mari, Ugaritu, Alalachu. Jiným pozoruhodným místem byly posvátné zahrady, jsou i archeologicky doloženy v Emaru, dolíčky pro rostliny na kamenitém ostrohu za dvojchrámem Hadada a Aštarty. Známe místní rituální text, je zachovaná polovina roku, je popsaná rituální setba.

Posvátná místa ve volné přírodě, stromové porosty, jezírka, tůně.

Svatodušní píseň

Jsou svatodušní svátky, tak přidávám svou oblíbenou píseň.

Studně nepřevážená
všech božských milostí,
k tobě úpí duše má,
tvých žízníc sladkostí,
Bože, Duchu svatý,
jenžs posavad v darech svých
předrahých a rozkošných
přehojně bohatý.

Vladaři můj výborný,
braň a posilň mne sám,
by libý neb odporný
vítr sem ani tam
mnou nemoh viklati,
nýbrž ať v každé době
důvěřuji se tobě,
rač mi pomáhati!

Jan Amos Komenský 1659

Mu'tazila

Taky jste se mysleli, že islám je mnohem jednolitější ve svým myšlenkových směrech než ostatní monoteistická náboženství?

Já ano. Proto mne docela překvapila myšlenková škola, která se jmenuje mu'tazila. Slovo je z arabského i'tazala – oddělit se. Školu založil Wásil Ibn Atá (zemřel 748) a Amra Ibn 'Ubajd (zemřel 762). Stoupenci se označovali jako lidé spravedlnosti a jedinosti ahl al-adl wa't-tauhíd. V té době se díky četným překladům šířila znalost aristotelské a hlavně novoplatónské filosofie a rozvíjel se vlastní spekulativní kalám jako metoda teologického myšlení.

Mu'tazilité používali jako kritéria ve věroučných věcech rozumu a to i při formulaci pojmu tawhíd, Boží jedinost. Představu Boha metafyzicky i eticky zduchovněli. Stavěli se proti antropomorfnímu a doslovnému pojímání Božích atributů, které podle nich nejsou odlučitelné od Boží podstaty, v boji proti antropomorfním představám používali symbolické výklady. Odmítali, že by bylo možné spatřit Boha, a to i v ráji, protože je svou podstatou spirituální. Bůh je příliš vznešený, přesahuje naši představivost. (V křesťanství je analogií negativní teologie).

Škola mu'tazily byla přesvědčena o svobodě lidské vůle, svobodnou vůli člověka chápali jako nutný předpoklad Boží spravedlnosti. Lidské konání je zcela v moci člověka, který je za své činy zodpovědný. Spáchá-li člověk hřích, musí být potrestán. Rozhodně popírali absolutní predestinaci. Toto přesvědčení o odpovědnosti lidí vedlo v praxi ke vzniku inkvizice, která fungovala od první poloviny 9.století, kdy abbásovský chalífa Ma'mún (813-833) přijal mu'tazilu za oficiální doktrínu státu.

K nejvýznamnějším postavám vrcholného období patřil Ibrahím an-Nazzám (zemřel 843), který stvoření vysvětloval teorií skrytosti. Bůh stvořil svět v jeho plnosti v jediném okamžiku, vše pak postupně přirozeně a zákonitě vystupuje ze skrytosti navenek. Tato teorie ovšem odporovala stanovisku islámské ortodoxie, podle něho totiž Bůh neustále přímo tvoří každý čin. Polemiku s ortodoxií vyvolal také postoj mu'tazily k otázce vzniku Koránu. Podle ortodoxie je Korán slovem, které patří jako atribut k Bohu a existuje tedy od věčnosti. Mu'tazila hájila názor, že Bůh je neproměnný a jeho slovo ve své rozmanitosti a časové podmíněnosti nemůže být nestvořené.

Za chalífy al-Mutawakkila (847-861) byla znovu zavedena ortodoxie a mu'tazila ztratila svůj tvůrčí a polemický vliv, prvky jejího myšlení se ale uplatnily i později v teologických konstrukcích šíitů a cháridžovců a některé metody si osvojila dokonce sama ortodoxie.

Kropáček L.: Duchovní cesty islámu, Vyšehrad, Praha 2003
Slovník Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc 2003

Vzdor

V současné době se mi zdá nejtěžší zvyknout si na nemoc, vědět, že už bude stále přítomná, někdy míň, někdy zřejmě víc. Ale posledních pár dní, kdy jsem se už cítila fyzicky docela dobře, ale nebyla jsem schopná nic rozumného dělat, mne docela naštvalo. Máte pravdu, plánování se raději nevzdám, protože přežívat ve zbývajícím čase, o kterém nevím, jak bude dlouhý, jen s obavami o život, je prostě hrozně nepříjemné.

Takže včera jsem se sestrou, která přijela na návštěvu, tak trochu pracovala na zahradě, nechala se ostříhat, zahrála si s dětmi scrable. A dnes jsem vyrazila sama bez doprovodu do víru velkoměsta. Zjistila jsem, že mezitím odkvetly kaštany na zastávce tramvaje, škoda, takže se jejich květenstvími budu kochat až příští rok. Je krásné počasí a rododendrony na všech stranách velice usilovně kvetou. Koupila jsem si miniaturní gloxinii, takovou jsem zatím nikdy neviděla, vyřídila pár potřebných věcí, aby rodina v době mé nepřítomnosti nemusela navštěvovat různé nezáživné instituce.

Konečně jsem se omluvila ze zkoušek, jejichž termíny nemohu stihnout a přihlásila se na ty, o kterých si myslím, že bych je stihnout mohla. Budu si muset vzít do nemocnice znovu knížky o islámu, protože termín je 22.6. Taky vám ještě něco z islámu do blogu přidám. A přišla mi pozvánka k přijímacímu řízení do navazujícího magisterského studia. Nad tím tedy docela váhám, je totiž taky už 23.6. a navíc nevím, jestli do září, do konce jarního semestru, dokážu za daných podmínek napsat bakalářskou práci a připravit se k bakalářským zkouškám. Ale zatím jsem to nevzdala, odhlásit se mohu i později. Udělám to až tehdy, když bude zřejmé, že to prostě zvládnout nelze.

Jen doufám, že mě ten vzdorovitý elán hned zase neopustí.

Tvorba životního itineráře a Boží navigování

Promiňte, přátelé, dnes si z blogu udělám vrbu.

Už týden jsem doma. Obří, skvěle zašitý šev se tak fantasticky zhojil, že si operatér včera při vytahování stehů povzdechl nad tím, že ho bude muset znovu otevřít. Ano, je to tak, pouštěli mne z nemocnice s tím, že se k nim na začátku června vrátím a úklid bude pokračovat, protože histologie byla pozitivní. Snad je útěcha v tom, že vzhledem k poměrně dramatickému průběhu se na onemocnění přišlo včas a prognóza je tedy příznivá.

Ale k tomu nadpisu. Jsem z rodiny, která je ve všech svých větvích až do sledovatelné minulosti protestantská, s největší pravděpodobností s kořeny v ilegální Jednotě bratrské. Když se blížila moje konfirmace (na vysvětlenou, je to přihlášení se dospívajícího k vlastnímu křtu, křestní sliby totiž skládali rodiče a kmotři a nemluvně nemohlo rozhodovat o ničem) bylo mi čtrnáct a usilovně jsem zápasila s rodinnou tradicí i hodnotami. Přesto jsem konfirmována byla a tatínek farář mi vybral jako konfirmační verš Př16,9. "Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho." Ve svém vzdoru jsem tento výběr chápala jako otcovskou výčitku, teprvě později jsem pochopila, že to bylo pokorné vyznání o tom, že ani milující otec a farář k tomu, nemůže svému dítěti předat to, co považuje za nejvzácnější, totiž svoji víru. Čas šel dál, životní uzliny mne později přivedly zpět k víře mých předků a já jsem se mnohokrát přesvědčila o pravdivosti hesla, které mi tatínek na cestu životem vybral.

Sami jste si jistě všimli, že jsem věřící krajně neortodoxně, k poslušnosti Karafiátových broučků mám hodně daleko (taky mě jejich postoj vždycky hrozně štval), spíš se se svým Bohem neustále hádám, ale na tom, myslím, zrovna nezáleží. Jednu zásadní nectnost ale přiznávám. Mám sklony plánovat si život, organizovat, aby se dalo co nejvíc stihnout, mám tendenci spoléhat na svoje síly a schopnosti. Často zapomínám, že nejenom nejsou moje, dokonce mi ani nejsou darované, ale jsou mi jenom svěřené, půjčené jako ty hřivny v podobenství, abych s nimi zacházela, jak dovedu nejlíp.

Mám pěkný život a děkuji za něj Bohu i všem lidem kolem sebe. Jsem nenapravitelný optimista a tak doufám, že i tentokrát všechno dopadne dobře. Protože opravdu ráda žiju, napnu svěřené síly; ale tentokrát si netvořím sama dopředu životní itinerář, ale nechávám výsledek na Božím navigování.

Dobře staví

Dobře staví, kdo zná a ví,
jak má v Boha doufati,
a kdo věrně, neochvějně,
s Pánem hledí bývati.
Protož v tobě v každé době
naději svou zakládám;
základ stálý, dokonalý
živ i mrtev v tobě mám.

Joachim Magdeburg, Erfurt 1572

Díky všem za pozdravy a podporu.

vzkaz pro dobu nepřítomnosti

Zpráva pro čtenáře Didactylos.

Mamka děkuje za vaše vzkazy. Je po operaci ještě v nemocnici, ale všechno proběhlo úspěšně, takže teď si asi bude ještě chvíli užívat rekonvalescence (asi dost nuda, ale vzala si knížky o islámu) a pak ji pustí domů. Přesné datum nevíme, ale věřím, že se pak jistě hned ozve :)
AdaMM

Chvála současnoti

Zaklínadla jsou jistě velice dobrým léčebným prostředkem pro ty, kdo jim věří. Ale přiznám se bez mučení, přesto, že starověká náboženství jsou objektem mého největšího zájmu, zaříkávání zrovna moc nevěřím, jakož ani jiným podobným postupům, kterých se i v poslední době vyrojilo dost.

Skeptický fyzik vychováním, dávám přednost poněkud exaktnějším postupům moderní medicíny. Je sice pravda, že této aplikované biologické disciplíně ještě velice mnoho do exaktnosti chybí, pořád nejvíc záleží na zkušenostech a diagnostickém umění lékařů. Ale v minulém týdnu jsem mohla poobdivovat uplatňování diagnostických metod založených na moderní fyzice přímo na sobě. Byl to zajímavý pocit. A znovu mne naplnil vděčností za současnou úroveň vědění, za možnosti, které pacienti ve starověku rozhodně neměli.

Vím, že ani v současné době není všechno růžové, jistě by se mnoho věcí mohlo a mělo dělat jinak, nejenom v medicině, ale hlavně v oblasti mezilidské komunikace, ale ruku na srdce, chtěli byste žít tak před sto lety nebo dokonce dřív? Musím uznat, že já rozhodně ne.

Ale to jsem to vzala přece jen trochu moc zeširoka. Děkuji Vám všem, kteří jste na mne mysleli a pomáhali mi tak v nejistých chvílích. Teď si vyberu na blogu pauzu na pobyt v nemocnici. Přihlásím se znovu, hned jak budu schopná sednout si k počítači. Takže zatím se tu mějte pěkně.